LUCKYSWEETY: No ale když se jde ven neplánovaně, tak to bývají situace, kdy tím spíš nebývá prostor pro debatování o bundách. Pro tyhle případy je dobré, aby i respektujícím způsobem vedené dítě vědělo, že když se řekne klíčové slovo, tak je potřeba udělat všechno přesne podle pokynů, ihned a bez diskuzí.
(nevím, jaké "neplánované" cesty ven mají normální rodiny, u nás to bývalo něco typu, že pes má průjem a právě začal dávat najevo, že na to má tak minutu, nebo zavolal někdo z práce s akutní pohotovostí a já nemám komu nechat dítě doma). Všechny ostatní situace snad snesou krok A - nachystáme oblečení a vyřešíme, co si kdo vezme a krok B - navlečeme to na sebe.

TAPINA: To je velkej ideál mit vždycky vsechno připraveny. A asi se to nevztahuje jen na oblikani. Přijde mi vhodnější, aby se spolu naučili komunikovat.

Tady by byl na místě respektující přístup i vůči tatínkovi. On prostě potřebuje mít možnost vydat pokyn "včil se jdeme oblékat", pustit to z hlavy a věnovat se svému oblékání. Jinak se neobleče, nebo to bude dělat hodinu. Tak ať si společně nachystají všechno oblečení předem, zkontrolují, že nic nechybí, a pak až zahájí obléhací proces. Možnosti jsou, pokud si oba uvědomí, jaké jsou čí limity. I Malvíně už by se dalo vysvětlit, že tatínek prostě nevnímá, když leze do bot a do bundy, takže se s ním všechno musí dořešit včas. Tatínci mají své speciality :o)

INUSHKA: Napadlo mě něco podobného, co YMLADRIS - oni se spolu naučí časem vycházet, nejspíš :-) Co tím myslím - že ta iniciativa asi bude muset vycházet z obou stran, Malvína se třeba bude muset naučit komunikovat s tátou tak, aby byla vyslyšena, přeci jen, je to taky člověk a učenlivý tvor. Komunikace je vždy mezi dvěma a více jednotkami, takže ta aktivita musí být oboustranná. Je to vzájemné učení se, jak spolu mluvit. Takže to zkus probrat třeba i s ní, jak na tátu (říct to třeba tak, že táta v tu chvíli neposlouchá/neslyší, takže musí na sebe nějak upozornit, ale ne křikem - poradit jí jiné metody).
Vycházím z toho, že děti vůbec nejsou blbé (samozřejmě .-), a že ta iniciativa nemusí vycházet vždy jen od rodiče (že upraví své "výchovné" metody), ale i od dítěte.
Je super, že tvůj muž má dobrou vůli, horší by bylo, kdyby na svém přístupu trval jako na správném, byl by v něm zabejčený. Takhle je to dobré, že třeba bude stačit, když Malvína přijde na to, jak na sebe a své potřeby upozornit jinak, než pláčem apod.

INUSHKA: jo takhle. a myslíš že Malvína chápe, že ji otec v daný moment neslyší/nevnímá?
mohla by ho treba chytnout za ruku po tom "mne to nejde sundat" bez odezvy

nechcu být škarohlíd, ale nevím zda úkol pro něj (overuj že jsi byl slyšen) zabere, neb by na to musel furt myslet

LUCKYSWEETY: Hej, to je dobrý tip, ta ujišťovací otázka. Přesně o takové mi šlo. Je mi jasné, že trénovat, ale prosté "soustřeď se na to" nefunguje a mě samotnou tentokrát žádné fígle nenapadají.

INUSHKA: Tak na to asi neni jiná rada nez ta, ze to musí trénovat. Chce to změnit, ví kde je chyba, tak ve chvíli, kdy vydá příkaz, muze jeste vždy dodat - je to jasny? - zvládneš to? Aby měl zpětnou vazbu od dítěte a oba věděli, na věcem jsou.

INUSHKA: každý přepíná na autopilota, když nemá kapacitu vědomě fungovat (viz že ji neslyšel)

pokud on chápe rozumí jen nezvládá, tak IMHO dobrý

u nás bych řekla Táto, potřebuješ pomoct?
takovým způsobem aby naskocilo že už jsme se mockrát domluvili jak je super, že když jeden rodič začíná odpadat, druhý může podpořit, i kdyby to bylo jen obejmutím a nabídnutím hroznového cukru

chtěj ať on upřesní ten protokol (co tím mini nějak nenápadně?) a trénujte.

SOLEI: Jenže vyjmenované negativní důsledky tohohle přístupu si pak vyžeru i já, proto bych to ráda řešila. Zvlášť když vím, že to muž nedělá proto, že by byl přesvědčen o správnosti svého přístupu, ale proto, že je tak navyklý, dělá to automaticky a vlastně by to taky rád změnil. Takové to "různí lidé, různé přístupy, ať si dítě zvyká, beru u babiček a spol., ale tatínek má na dítě mnohem větší vliv.