INUSHKA: Jako dočasné řešení byste mohli na dveře nalepit samolepící háčky, my je máme na chalupě v předsíni na dveřích do sklepa :-)

INUSHKA: taková blbost, ale bundy v nedosažitelné výšce mě točily natolik, že jsem zavedla věšák ve výšce dosažitelné a přestože to není úplná krása nebeská, stálo to za to. Jako fakt. Nečekala bych, jak moc nám to zlepší život. Malé děti tam mají bundy, mikiny, vždycky něco z toho najdou, věšák miluju.

YMLADRIS: Za sebe jako otce mohu říct, že zrovna to "Táto, potřebuješ pomoct?" by mi hodně pomohlo si uvědomit, že jsme se zbytečně zasekli na slepé koleji a navíc ruku na srdce se ctí z toho vybruslit. Tedy palec nahoru!

INUSHKA: Obecně žádný muž neumí fungovat multitaskově. Koneckonců na Tvém příkladu vidím naprosto jasný postup, který nebylo možné dodržet protože:
1. dítěti visí bunda tak vysoko, že na ni nedosáhne - IMHO chyba
2. dítě nemá bundu na svém místě, ale v kuchyni - chyba dítěte nebo rodiče, který ji tam dal
Víš, nejde mi o to rozvířit tady debatu o rozdílech mezi muži a ženami. Spíš bych rád ukázal, jak to asi typický muž může vnímat. Samozřejmě je zbytečné se zaseknout a buzerovat dítě, ten boj o moc je podvědomý a hrozně těžko se z něj vymaňuje.

Jasně, určitě by pomohla ujišťující otázka - "Je to jasné?" "Potřebuješ s tím pomoc?". Osobně ji používám u důležitých věcí i při komunikaci s ženou a vyžaduji to samé (tj když mi sděluje něco klíčového, chci aby se ujistila, že ji vnímám - opět muž neumí multitasking. Pokud například opravuje autíčko a žena začne mluvit, ani si toho nemusí všimnout (ženy mluví skoro pořád). Tedy pokud mu chce sdělit, že potřebuje aby v pondělí zašel s dítětem k doktorovi, nebo že potřebuje vyměnit žárovku v autě, měla by se nejprve ujistit, že ji vnímá).

LUCKYSWEETY: No ale když se jde ven neplánovaně, tak to bývají situace, kdy tím spíš nebývá prostor pro debatování o bundách. Pro tyhle případy je dobré, aby i respektujícím způsobem vedené dítě vědělo, že když se řekne klíčové slovo, tak je potřeba udělat všechno přesne podle pokynů, ihned a bez diskuzí.
(nevím, jaké "neplánované" cesty ven mají normální rodiny, u nás to bývalo něco typu, že pes má průjem a právě začal dávat najevo, že na to má tak minutu, nebo zavolal někdo z práce s akutní pohotovostí a já nemám komu nechat dítě doma). Všechny ostatní situace snad snesou krok A - nachystáme oblečení a vyřešíme, co si kdo vezme a krok B - navlečeme to na sebe.

TAPINA: To je velkej ideál mit vždycky vsechno připraveny. A asi se to nevztahuje jen na oblikani. Přijde mi vhodnější, aby se spolu naučili komunikovat.

Tady by byl na místě respektující přístup i vůči tatínkovi. On prostě potřebuje mít možnost vydat pokyn "včil se jdeme oblékat", pustit to z hlavy a věnovat se svému oblékání. Jinak se neobleče, nebo to bude dělat hodinu. Tak ať si společně nachystají všechno oblečení předem, zkontrolují, že nic nechybí, a pak až zahájí obléhací proces. Možnosti jsou, pokud si oba uvědomí, jaké jsou čí limity. I Malvíně už by se dalo vysvětlit, že tatínek prostě nevnímá, když leze do bot a do bundy, takže se s ním všechno musí dořešit včas. Tatínci mají své speciality :o)

INUSHKA: Napadlo mě něco podobného, co YMLADRIS - oni se spolu naučí časem vycházet, nejspíš :-) Co tím myslím - že ta iniciativa asi bude muset vycházet z obou stran, Malvína se třeba bude muset naučit komunikovat s tátou tak, aby byla vyslyšena, přeci jen, je to taky člověk a učenlivý tvor. Komunikace je vždy mezi dvěma a více jednotkami, takže ta aktivita musí být oboustranná. Je to vzájemné učení se, jak spolu mluvit. Takže to zkus probrat třeba i s ní, jak na tátu (říct to třeba tak, že táta v tu chvíli neposlouchá/neslyší, takže musí na sebe nějak upozornit, ale ne křikem - poradit jí jiné metody).
Vycházím z toho, že děti vůbec nejsou blbé (samozřejmě .-), a že ta iniciativa nemusí vycházet vždy jen od rodiče (že upraví své "výchovné" metody), ale i od dítěte.
Je super, že tvůj muž má dobrou vůli, horší by bylo, kdyby na svém přístupu trval jako na správném, byl by v něm zabejčený. Takhle je to dobré, že třeba bude stačit, když Malvína přijde na to, jak na sebe a své potřeby upozornit jinak, než pláčem apod.

INUSHKA: jo takhle. a myslíš že Malvína chápe, že ji otec v daný moment neslyší/nevnímá?
mohla by ho treba chytnout za ruku po tom "mne to nejde sundat" bez odezvy

nechcu být škarohlíd, ale nevím zda úkol pro něj (overuj že jsi byl slyšen) zabere, neb by na to musel furt myslet