KAMPA: Já jsem u nás doma zavedla pravidlo, že jakmile začnu být na holky nepříjemná, křičet nebo prostě nějak jinak nezvládat emoce, tak mi má Lada říct, mami zastav se nebo mami stop. Mám to jako takovou brzdu a celkem to funguje, ale asi to nebude univerzální ráda, jelikož dítě musí být celkem dost vnímave a bystré, aby to pochopilo a hlavně si to pamatovalo. Lada to použila párkrát, kolikrát ji můj hněv ani nijak nezasahne a nemá potřebu to říkat. Občas mi dá pěknou zpětnou vazbu, když mi řekne, mami klidně křič, stejně jsme furt kamarádky :-)

KAMPA: Mně se to stávalo hlavně, když jsem byla nevyspalá nebo rozhozená z něčeho jiného. Takže s omluvou šlo i vysvětlení, proč se mi to stalo. Nevím, jestli je to k něčemu, ale syn ví, že to má stejně. A on je schopný si na to dávat pozor a je pro něj argument i pro to, aby šel spát ve svůj čas, když někdo někde (kamarád, bratranec) ještě nemusí.

KAMPA: pokud zacinam byt ja neprijemna na dite, beru to jako zasadni signal ze ja musim neco v nasem zivote zmenit tak abych byla ja vic v klidu (tim neminim dite donutit poslouchat, ale ja nemam duvod vybuchovat, neni ani valka ani nic, drtiva vetsina z nas ma prostor zamakat na uprave zivotniho stylu a priorit abychom my dospeli bouchat nemuseli)

KAMPA: Nevim, jestli to staci, ale vic asi udelat nemuzes. Nekdy si myslim, ze dite ma takovou udalost splachnutou mnohem driv, nez ja.
Jakoze nema zadnou slunickovou predstavu a proste jsme se s mamou pohadali a usmirili a jde se dal.

INUSHKA: Barnabáš je náhodou super, to jsem zcela vážně navrhovala (a muž zcela vážně ze stolu smetl)

TAPINA: Kdysi, když jsem na FSS studovala psychologii, jsme jako jeden týmový projekt dělali experiment zaměřený na přisuzování osobnostních charakteristik podle jména. Vybrali jsme fotografie čtyř lidí a předkládali je respondentům s různými vymyšlenými jmény. Jména byla vždy dvě z kategorie v naší generaci běžných a dvě neobvyklá, ale v České republice aspoň okrajově užívaná (brali jsme to tenkrát podle statistik četnosti jmen ze statistického úřadu). Jména se u fotografií protáčela, takže někdo dostal fotografii A se jménem X a fotografii B se jménem Y a někdo obráceně. No a respondenti měli lidem na fotografiích přisoudit několik škálových vlastností typu "společenský/uzavřený", "dominantní/submisivní", "přátelský/odtažitý", nepamatuju si to už přesně. Smyslem toho týmového projektu sice bylo jen navrhnout design výzkumu a zrealizovat ho, ne získat výsledky, takže dotazníky se potom nijak podrobně nevyhodnocovaly, ale když jsme se na ně dívali, byla tam celkem na první pohled patrná tendence - lidi k fotkám s neobvyklým jménem častěji přiřazovali víc "prosociální" vlastnosti. Zpětně mě docela mrzí, že jsme to tenkrát s pomocí někoho zkušenějšího nevyhodnotili pořádně, dneska už ta data samozřejmě dávno nemám.

PALEONTOLOG: Existují výzkumy, podle kterých lidé s neobvyklými jmény dosahují v životě větších úspěchů, protože jsou odmala zvyklí být nezaměnitelnou osobností, kterou si každý zapamatuje (a nakonec i nějaké ty životní nepřijemnosti způsobené "divným" jménem můžou člověka vytrénovat pro život v sociální džungli) :o)

PALEONTOLOG: A jinak jo, Análie je dost úlet, ale na Barnabášovi, Klotyldě nebo Arlettě nic šíleného neshledávám a celkově moc nechápu smysl článků tohoto typu ani proč si ho odkládáš zrovna zde.

INUSHKA: to nevím jestli je Váš, ale z Análky jsem měl fakt dost. když je za jméno šťastný rodič, ještě nemusí být šťastné dítě ;)