Dneska: Byl jsem dvanáctiletý, takový ten předčasně vyspělý hoch. Fungoval jsem v takové dost fašistické organizaci v jiném světě, jako mladý nadějný kadet. Ale já byl za "dobro" a později ve snu jsem "zjistil" že jsem vlastně asi nějaký agent. Můj mentor, hodně schopný voják, původně taky dobrý začal vykazovat zvláštní změny v chování i maskovanou odtažitost. Řešil jsem zrovna přípravu na nějakou akci, ve které se měli jít střílet spojenci. Věděl jsem, že tu akci budu muset nějak zhatit a tušil jsem, že můj mentor už mě nepodrží, že už ho zmanipulovali a moji 12 letí kamarádi - díval jsem se při přípravách na akci taky a říkal jsem si, že teď už nemůžu nikomu věřit. Ani mojemu nejlepšímu kamarádovi, možná už ho taky dostali. Šel jsem hledat svojí zvláštní flétnu, dárek od mentora, která se nechala složit do střelné zbraně. Zvláštní, protože žila svým vlastním životam, občas se prostě zničehonic nacházela nebo nechala nacházet jinde, než původně byla ponechaná. A byla kolem ní zvláštní atmosféra, jakoby byla klíčovým prvkem událostí, které mají nadcházet. A nejenom těhle událostí, byl to prostě Artefakt s A.

Flétnu-zbraň jsem našel po verandou polorozpadlé chatrčky, která neměla vlastní vstup. Vplížil jsem se pod ní a pak i do chatrčky - a našel tam maličkaté opuštěné, ošklivě zmutované koťátko, které ta jeho dvakrát delší zadní končetina musela bolet a přitom sedělo a koukalo na mě světle oranžovýma očkama bez duhovek, sedělo a vypadalo mile a snažilo se vypadat hezky, jakoby chtělo dávat najevo, že i přes tu mutaci je to pořád hodné koťátko... Říkal jsem si, že mu po akci musím jít pomoct a odnést ho k doktorovi, ale že teď už to nepůjde... a probudil jsem se.

Byl jsem na zkoušce z biochemie. Z nějakého důvodu se nezkoušelo na fakultě, ale na autobusovém nádraží. Vytáhnul jsem si otázku a kouknul na nadpis: "NADP". Říkám si, že to bude v pohodě, vypsal jsem si, kde že vzniká a k čemu se používá (dokonce jsem i ve snu dal dohromady jeho celý název: nikotinamidadenindinukleotidfosfát). Jdu poslední na řadu, zkoušející se usmívá, že už půjde brzy domů a povídá: "Kolego, tak mi přečtěte, co máte za otázku." A jak tak čtu, tak zjišťuju, že to není NADP+, ale je tam navíc kyslík a je to NADPO-, což jsem nikdy v životě neviděl, a tak mu tam začnu blekotat, k čemu že si myslím že by tam ten kyslík navíc měl být. Blekotal jsem tak dlouho, než se usmívat přestal a vyhodil mě.

(Je znát, že se blíží zkouškové.)

Byl jsem v Indii, a tamní brahmán zrovna zatknul dvě mladý místní holky a jednoho kluka za porušení nějakého místního zvyku. Holky nechal ukřižovat a kluka pověsit. Jak jsem se na to díval, tak jsem si říkal, že tolerance je sice fajn, ale z orbitu prováděný nukleární holokaust má taky něco do sebe.

Chtěli jsme zachránit Ježíše před ukřižováním, problém byl v tom, že ho hlídala divize Waffen-SS. Už jsme měli s odbojem naplánovanou dosti sebevraždou misi, ale na poslední chvíli ho přesunuli jinam. Šel jsem tedy na recepci hotelu, kde se to odehrávalo, ale tam mi oznámili, že ve městě hrozí riziko teroristických útoků, nemáme vycházet ven a máme se vrátit do pokoje. To mě docela naštvalo, protože jsem chtěl jít do hotelové restaurace na snídani.

Nejdřív jsem byl s bráchou na chatě a hlídali, jestli nepřijde Lidová milice. Skutečně k nám zamířili dva starší pánové. Ukázali nám nějaké odznaky, já jsem si je pořádně prohlédl a zjistil, že jeden z nich je doktor. Začal cosi blekotat o nějakém výzkumu, ale my jsme se mu vysmáli, že pro milicionáře je to hodně trapný krytí. Pak jsem na Googlu zjistil, že je to skutečný vědec, a celý zbytek snu jsem myslel na to, že se mu musím omluvit.
Pak jsem šel do školy. Fakulta byla v několika pavilonech na nějaké hoře v tropickém pásmu. Chvíli jsem byl na semináři a pak jsem se omylem připojil k jinému kruhu, který použil blátivý snah jako zkratku pod horu na praktika. Nechtělo se mi lézt zpátky nahoru, a tak jsem si řekl, že si ty praktika alespoň udělám s nimi.
Nejdřív jsme měli ošetřit nějakou ženu a pak jsme chvíli pomáhali v nějaké japonské nemocnici. Nakonec za mnou přišla vyučující a řekla mi, že se na zápočet budu muset vyspat se dvěma sexy černoškami (respektive alespoň s jednou, ale který chlap by odmítl).
Moc nám to nešlo a nakonec mě ještě před koncem zastavila vyučující, že to stačí a ten zápočet mám.
Po cestě zpátky do nemocnice mě odchytl Aristoteles. Vysvětlil mi, že tohle všechno je Sókratova vina, který stvořil tuhle alternativní realitu, aby se vysmál jednomu Aristorelovu filosofickému konceptu.
Byl jsem z toho docela zmatený, protože jsem nevěděl jestli to znamená, že ten zápočet za praktika mám něco ne.

Provozoval jsem orální sex s kamarádkou a čím víc jsem jí tam olizoval, tím větší jsem měl sušák v puse...pak jsem se začal postupně probouzet a zjistil jsem, že ten sušák je samo naprosto reálnej, skoro se mi přilepila patra k sobě...mno tfuj... :D

Prave jsem mel pratelsky rozhovor se satyrem, chvastal se kolik mu vydela byznys s prevtelenymi lidi do psu. Tak se jen usklibnu a odpovidm, "no jo kdyz to je jednoduchy, my sme jen lidi a vy mate stesti".

s bratrem jsme jeli na nejakej pochybnej koupak, skrinky na kartu, ktery jsme museli rozebrat abysme se do nich dostali...

bezedny bazen, bar s drinkama, mno podvedome peklo, nebo rsj.. jak se to vezme

probral jsem se na hajzlu v patek v crossu :))

Tátova kamarádka, praktická lékařka, potřebovala na týden záskok, aby mohla jet na dovolenou, tak do toho uvrtali mě. Prý to bude jednoduché: tvářit se důležitě, vypadat jako doktor, simulantům předepisovat B-komolex, rýmičkářům aspirin a kdyby se objevil někdo, kdo je doopravdy nemocný, mám se vymluvit na konsilium a zavolat jí.
Na to, abych opravdu začal ordinovat, naštěstí ve snu nedošlo.

jel jsem (asi mhd) něčím jako metro/vlak..asi metro ale na povrchu a pohádal jsem se s kámošem, dal mu dělo a vyhodil ho z toho vlaku..nevim, jak to udělal, ale najednou v průběhu jízdy zase nastoupil, páč z jedné strany toho metra nebylo najednou nic, jen prostor bez stěny a měl v ruce sekeru..a v tom jsem se se slovy "to si děláš prdel" probudil

Seděl jsem v nějaké temné místnosti, kde byla pouze velká plazmová televize a na ní běžel můj život asi tak před 15 lety..teda ne nic konkrétního, jen tam byli kamarádi a kamarádky a všichni mladý, někde, nevim kde a já na to tak koukal a povídám "Mně se tak stýská" a pak jsem se probudil

V práci jsem nemohl najít sesternu, a jak jsem ji hledal, zabloudil jsem mimo budovu. Potkal jsem dvě holky se psem, tak jsem se s nimi zakecal a šel s nimi až na autobusovou zastávku.
Když jsem se vracel zpátky, potkal jsem docela pohlednou asiatku a dal jsem se s ní do řeči. Vyprávěla mi, že její přítel je hudebník, který na ni kvůli své kariéře nemá vůbec čas, a chtěla vědět co nejvíc o mně. Říkal jsem si, že je to poměrně laciná zápletka, ale pokračoval jsem.
Chvíli se vykrucovala, že má přítele a že si chtěla jen povídat, ale nakonec jsme se políbili. V ten moment tam vtrhl ozbrojený agent spolu se sniperem v plné zbroji a prohlásil, že teď už Subjekt 83b likvidaci neunikne. Holka se jim vysmála, že nemají šanci, že má s sebou živý štít (mě). Ještě chvíli si vyhrožovali, pak se začalo střílet, já jsem se dostal k pistoli, zastřelil odstřelovače, holka zabila agenta a já střelil ji. Ji to sice nevyřídilo, protože měla nadpřirozené schopnosti, ale zpomalilo ji to na dost dlouho, abych ní stihl proběhnout a tím ji zrušit.

Když jsem se vracel do práce, říkal jsem si, že budu mít vážně průšvih, protože jsem byl pryč fakt dlouho.