• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    VIDLICKAO čem se vám naposledy zdálo?
    RAHUF
    RAHUF --- ---
    Povídal jsem si s jednou kamarádkou, a vypadlo z ní, že přes nějakého bratrance zná Klause. Profesora Václava Klause, našeho bývalého presidenta.
    Později jsem byl na oslavě nějakého státního svátku potkal Livii Klausovou. Ta za mnou přiběhla s tím, že jsem určitě ten chlapec, o kterém jí to děvče vyprávělo, a že mě seznámí se svým manželem. Doprovodil jsem tedy Klause s manželkou a vnoučaty k autům, a celou dobu jsem usilovně myslel na to, že nesmím prokecnout, že jsem sluníčkář.
    Pak mě odvezli k nim domů a přesvědčili, abych zůstal na večeři - mají svíčkovou, a vnoučata to vždycky strašně zhltnou, já ji alespoň ocením. Chtěl jsem si umýt ruce, ale z dávkovače na mě místo mýdla vyjel kečup, tak jsem se omluvil a šel hledat koupelnu. Po cestě jsem ve vedlejší místnosti narazil na nějaké lidi, jak hrají Artemis, tak jsem se k nim přidal a na večeři jsem zapomněl.
    Když začalo být pozdě, rozloučil jsem jsem se s Klausovými a vydal se domů. Po cestě jsem narazil na jeden bar, který byl propojen s večerkou. Tu potřebovali zbavit alkoholu, a tak vyhlásili akci, že jakýkoliv alkohol, který člověk ve večerce najde, může zadarmo vypít. Jenže když jsem tam přišel, všechno už bylo vypité, a tak jsem měl vztek na Klausovy, že mě tam drželi tak dlouho. Chvíli jsem jen tak kecal v baru, pak už začínalo svítat, tak jsem se vydal hledat auto, které jsem nechal o pár bloků dál.
    RAHUF
    RAHUF --- ---
    Někde jsem sehnal samonabíjecí pušku, a tak jsem se s jednou kamarádkou vydal bojovat na Ukrajinu.
    Udělali jsme si kryt v rozbořeném domě a drželi jsme křižovatku. Později jsme zjistili, že o pár domů dál v ulici se zakopalo několik našich známých. Nějaký čas jsme tam nějak tak bivakovali, než přišel útok. Chvíli jsme se snažili střílet směrem, ze kterého přicházel nepřítel, ale pak jsem zpanikařil sebral kamarádku a začali jsme utíkat do lesa a dál. Nakonec jsme doběhli do nějaké jeskyně, kde jsme potkali chlápka v modré helmě, tak jsme odhodil pušku a vzdal se. Voják OSN mě odvedl na jejich velitelství, kde nás na nějakou dobu zadrželi. Pak mi dali nabídku, že mi dají nějakou drogu a budu znásilňovat zajatce jako formu mučení, aby se zjistilo, kdo je voják a kdo ne. Odmítl jsem, ale o tu nabídku se popral jeden známý s nějakým slizkým dědkem.

    Nějak jsem se dostal domů a vyrazil na chatu, kde jsme s rodinou chtěli jít do divadla. Představení mělo ale velké zpoždění, a tak jsem šel navštívit jednoho souseda. Museli jsme jít hodně potichu, aby nás nezjistili a nezačali bombardovat. Došli jsme k sousedovi - z nějakého důvodu jsem na sobě měl poutnické hadry a v ruce hůl - a potkla tam svého kamaráda z dětství, které se později zabil na motorce, a vypadal tak, jak jsem si ho pamatoval, když nám bylo osm. Pak jsem si povídal s jeho otcem, pochválil jsme mu výhled z terasy - i když jsme byli ve středních Čechách, měl krásný pohled na hory a kopce - a pak jsme se hrozně dlouho fotili.
    RAHUF
    RAHUF --- ---
    Chtěli jsme s přítelkyní jít na Svatojakubskou pouť. Koupili jsme si uloveného jelena, abychom měli co jíst, a vydali se na letiště. Má drahá cestou sjela dvě čáry kokainu, který si koupila od kolegy Araba, a najednou vedle nás zastavil neoznačený autobus, z něj vyskákali chlapi a odvlekli ji dovnitř. Následovala honička v autech, a když jsem je nakonec dohnal, zjistil jsem, že to jsou policajti v utajení, co si zapomněli zapnout maják.
    Dojel jsem tedy na letiště, odletěl do Španělska a došel do hor asi 200 km od Santiaga, které shodou okolností vypadaly jako okolí Machu Picchu. Tam jsem v jedné chatě narazil na staré známé z minulé cesty, natruc jsem snědl celého jelena a asi týden jsme pili. Pak jsem dostal SMS od přítelkyně, že ji policajti nechali jít výměnou za to, že jim řekne všechno o svém dealerovi, sešli jsme se a konečně se vydali na cestu.
    MUZA
    MUZA --- ---
    Obri aquapark, kde jsem byla s prateli... Dlouhatanske skluzavky, vzrostle stromy, morska voda a zelvy a delfinu a rybicky a rejnoci.... Tolik mozmosti co delat... Objimani s delfiny a vubec cela fauna byla pratelska a komunikativni... Male bazenky s barevnymi krystaly s hudbou pro relax, lehatka v zakoutich na odpocivani... Svetlo i pritmi, smich i ticho... Holky na skluzavkach s neuveritelnymi obrovskymi nafukovacimi prevleky... Holky s neskutecne dlouhyma vlasama...
    Pocit naproste nadhery, byla jsem unesena jak je to vsechno nove zajimave a krasne...
    RAHUF
    RAHUF --- ---
    Prezidentské volby vyhrál Horáček a hned stál před nemilou situací: ruská armáda pod nějakou záminkou obsadila Polsko a někteří Češi si je pozvali i k nám. To se moc nelíbilo Němcům, protože by je Rusové mohli přímo napadnout, a tak nám zase zabrali Sudety, aby měli nějaké nárazníkové pásmo.
    Pro obyvatele Čech byla situace dost bídná: velké množství projíždějící vojenské techniky mělo za následek velké zhoršení dopravní situace. Chtěl jsem se jet s kamarádkou podívat do Čimického háje, ale pro obří dopravní zácpu před Kobyliském náměstí se mi ani nepodařilo odbočit na hlavní.
    MAMAMIA
    MAMAMIA --- ---
    O asi dvoumetrovým zedníkovi, kterej si k nám jen tak přišel do bytu, sednul si vedle mě na zem, a chtěl se dívat na hokej. Úplně mě nasral, jakože ani dobrý den neřekl. A měl moje papuče!
    VESPER_INDIGO
    VESPER_INDIGO --- ---
    Zabíjení gryfinnů a zombie krys nožem. Královna vetřelců a lítání za ní (bez pomůcek) oblohou a snaha sestřelit i ji. Na konci vyčítání bratrovi, že chce abych odstranil z vany šneky, když jsem blízké právě sám zachránil od příšer a posléze havarování kosmického modulu do našeho baráku a bytu a hemžení Nasa a vojáků pod vchodem se vší tou X Files tajemností, modrým povlakem "z vesmíru" na věcech a pomalým hýbáním lidí v hazmat suits.

    Mám dost.
    RAHUF
    RAHUF --- ---
    Na jeden seminář jsme měli mladou doktorku, která nám to dávala dost sežrat. Napůl z hecu jsem ji pozval na ples, protože jsem zrovna neměl s kým jít, ale ukázala se být fajn, tak jsme spolu nějaký čas chodili, jak moc to jen za zády jejího žárlivého přítele šlo.
    Nakonec mi ale dala kopačky, protože její přítel měl lepší obvod stehen (jestli větší, nebo menší jsem se už nedozvěděl).

    Ve druhém snu jsem byl členem britských commandos za druhé světové války. Zaútočili jsme na německou základnu, ale po prvním úspěchu jsme narazili na velkou přesilu. Po tom, co mi pozabíjeli většinu kamarádů jsem začal utíkat a Němci za mnou.
    Nakonec jsem dorazil k hranici, kde nějaká korporace vpouštěla za poplatek (na který jsem neměl) návštěvníky do skanzenu mimozemské civilizace. Štěstí bylo, že na vstup neměli ani moji pronásledovatelé, takže jsme tam tak trapně postávali, koukali na sebe a pokoušeli se vyšmelit části naší výstroje za kredity.
    GIOMIKY
    GIOMIKY --- ---
    neoneiliticka doba bude spocivat v tom, ze lidstvo postavi obri prak a vystreli hafo DNA svabu na mesic
    RAHUF
    RAHUF --- ---
    Dělal jsem zdravotníka na nějakém táboře, a jednou v noci za mnou přišla nějaká ženská, že bude rodit. Zeptal jsem se, jak často má kontrakce, posadil ji do křesla a doběla rozpálený šel hledat skutečného lékaře, nebo alespoň hlavního vedoucího, abych ho mohl seřvat za to, že mě nutí dělat věci, na které nejsem kvalifikovaný.
    Nenašel jsem ani jednoho, ale když jsem se vrátil, dítě bylo na světě, tak jsem akorát odstřihl pupeční šňůru a bylo.
    SABRIEL13
    SABRIEL13 --- ---
    Že jsem Dayanara.
    VESPER_INDIGO
    VESPER_INDIGO --- ---
    Zdálo se mi asi ještě zilion snů dneska a všechny si aspoň trochu nebo i dost pamatuju. Dneska byl divný den. Máte to taky někdo tak? Možná něco "ve vzduchu"?

    Skákalo se, přes velikou zeď a na druhé straně do veliké hloubky. Co si pamatuju bylo, že "arabský způsob" (hra byla z náboženských důvodů velmi oblíbená mezi araby) byl, že skok se provedl tak, že v momentě samotného přeskoku nejvyššího bodu zdi, kdy se navíc hrozně zpomaloval čas, se jeden musel téměř dotknout, ale přitom vůbec nedotknout vrchu zdi. Čím blíž, tím víc se zpomalil čas a skok byl zábavnější / lepší / hustější. Dotek se zdí ale skok anuloval a člověk zůstal pak už nahoře a musel to zkusit znovu.

    Zeď měla asi 50 - 100 metrů, nahoře byl ochoz a prohlubenina pro ty, kteří chtěli víc hardcore skok a pádem se nešlo zabít. Byl sice rychlý skoro jako normální pád, ale teleportační tj. gravitace při dopadu neexistovala a "nezabíjela".

    Nejvíc tam bylo arabů vždycky. Vlastně jo, oni měli svoji zeď, trochu jinou než ostatní a byli v tom skákání nejlepší sportovci. A evropani neuměli moc často jejich typ skoku - my samozřejmě s kamarádem jo :D :D A byli normálně přátelští a normálně divní jako i ve světě probouzení se jsou.

    Byl kolem toho i nějaký děj, kdy jsme tam chodili, platili si vstupné, a taky šli prozkoumávat vedlejší budovu, kam nikdo nechodil a byla divná. Ale to už si nepamatuju.
    RAHUF
    RAHUF --- ---
    Čekal jsem na fakultě na schůzku našeho studentského spolku, když se mi ozvalo pár kamarádů, jestli bych se nechtěl připojit k jejich start-upu. Když jsem se s nimi sešel, vypadlo z nich, že chtějí dělat profeisonální trička na míru tenistům, a už si zamluvili místo ve zdější komunitní dílně, kde jsou šicí stroje.
    Když jsme dorazili na místo, vyšlo najevo, že nikdo z nich netuší, jak se dělá střih. Nakonec jsme se rozhodli udělat střih z trička, které jsem měl shodou okolností s sebou.
    Vyrazil jsem k pokladnám, kde jsem koupil krejčovský metr (za pokladnou seděla slečna, která na sobě kromě rozepnuté klokanky neměla vůbec nic a měla pěkný tetování) a když jsem vyšel ven, zjistil jsem, že hlavní vchod je už zavřený (bylo po deváté hodině večer) a musel jsem se dovnitř vplížit zadem. Problém byl v tom, že zadní vchod byl dobře střežený mřížemi, trni, pastmi, nacistickými zombiemi a Václavem Klausem.
    Po dlouhé a namáhavé cestě se mi podařilo VK přemoci paradoxem "Když nemáš rád neziskovky, tak proč pracuješ v neziskovce" a vrátit se ke kamarádům, abychom mohli vydělat náš první milion, i když o šití nikdo z nás neví vůbec nic.

    A taky se mi zdálo, že jsem dostal podmínečný ban v diskuzi Zjištění. Úplně nevím, jak to souvisí.
    KN0FL
    KN0FL --- ---
    V noci na dnešek se mi zdálo, že jsme s přítelkyní a ještě nějakými neznámými lidmi jeli mikrobusem po silnici v neidentifikovatelné exotické zemi. Silnice byla jen pruh země mezi dvěma mělkými moři a z vody po obou stranách vyrůstaly, podobně jako rákosí - v takových chumlech, obří pórky velikosti menších stromů. Přítelkyně mi říkala, že chce zastavit a jít se k nim podívat, já říkal, že je to nesmysl, že nevíme, co mezi tím žije. Podívala se na mě, protočila oči v sloup a sdělila mi, že v zemi, kde jsme, jsou tyhle pórky posvátný a lidi je pravidelně čistí, takže všechnu havěť vyplaší - OMG, základní vědomost...
    RAHUF
    RAHUF --- ---
    Zavolala si mě kamarádka, že má důkazy o tom, že pan profesor R. má silné vazby na Babiše. Rozhodli jsme se to zveřejnit tak, že jsme to napsali na papír a ten připíchli na plyšáka. Přišel R. a talčil na nás, abychom to sundali.
    Druhý den mi přišlo oznámení ze školy, že se bude konat třetí kolo přijímacích zkoušek a každý, kdo neprojde pohovorem u komise, bude muset odejít. Přišel jsem ke komisi, a i když tam byla jedna slečna, která na mě byla milá, co chvíli na mě vyjela, že vůbec nesmím říkat, že něco nevím nebo si nejsem jistý.
    Pan děkan se na poslední chvíli rozhodl vyměnit komisi a se škodolibým úsměvem přivedl R. Chvíli mě dusili a pak mě poslali do spodních pater, že mi dají vědět, jak se rozhodli.
    Tam ke mně přišel R. (nápadně podobný Snapeovi) a ještě jeden student a začali mě mlátit. Nemohl jsem si vzpomenout na jiné kouzlo, než Expecto Patronum, které mi bylo k ničemu, a tak jsem dostal na budku.

    /z nějakého důvodu se mi skoro pokaždé, když spím přes den, zdají noční můry/
    GIOMIKY
    GIOMIKY --- ---
    Sen o rozpadu Phy. Na cast, kde se chodi v exa-skeletech. A zije v rozsirene realite. Kde korporace dokresluji prvky ze zatipeneho NYC. A cast, ktera se snazi zit ve atarych poradkach.
    RAHUF
    RAHUF --- ---
    Do prezidentských voleb se přidal nový kandidát, a aby dohnal náskok, začal používat animalismus, voodoo a na strom u svého domu si rozvěsil lidské oběti. Policie začala jeho dům obléhat pomocí katapultů a mnichů. Prezidentský kandidát nasadil vlastní mnichy, kteři ty policejní začali konvertovat. Po půl hodině šéf zásahu frustrovaně prohlásil: "Ten šmejd nám už sebral čtyři mnichy! Pošlete tam těžkou pěchotu!"
    Volební boj je peklo.
    PANDA_JE_MRTVA
    PANDA_JE_MRTVA --- ---
    že mám plnovous:D
    KLX
    KLX --- ---
    dnes se mi zdálo o tom, že se naše rodina (nutno podotknout leta nefungující) sešla a konečně po letech si vše vyříkala z očí do očí..byla to celkem slušná, místy vulgární, slovní přestřelka výčitků a nesouhlasu s osobou druhou a skončilo to tak, že jedinej plnej talíř na stole vzal do rukou můj otec a vší silou mi ho chrstnul do obličeje a v tom jsem se probudil
    VESPER_INDIGO
    VESPER_INDIGO --- ---
    Byl jsem v alternativním světě, který se podobal blíže nespecifikované italské oblasti. Bylo mi asi patnáct, otec nedávno zemřel a matka zdědilat povinnost platit peníze někomu v "kostele". Nevěděl jsem proč se to tak děje, bylo to prostě součástí mého života a byl v tom nějaký vyšší smysl a všichni na sebe byli slušní kvůli tomu. Jednou jsem dostal za povinnost odnést ty peníze sám. Ten den jsem měl na práci všechno možné, jen ne doručit peníze a tak jsem s nimi dost meškal. Tak nějak jsem se dotrajdal skrz křivolaké uličky na náměstíčko a vidím, že kousek ode mě vyšli tři muži v saku z Casina, v rukou nápadně veliké, zlato-zeleno-béžové UZI. Vypadaly spíš jako špatné hračky. Dělal jsem, že je nevidím a klopil zrak a napůl se falešně uklidňoval, že to přece *jsou* hračky. Něco ale tak či tak nesedělo. Nenápadně to viselo ve vzduchu a bylo to ostré.

    Muži šli k veliké drahé a dlouhé limuzíně. Dva nasedli dovnitř a třetí, ten s doutníkem a úsměv gangstera co si hraje na gentlemena, položil loket na střechu auta. V pěsti držel pistoli. Tentokrát už zjevně opravdovou. Podíval jsem se ke Casinu, svítilo se tam a znělo z něho ticho. Takové ticho co je víc prázdné než obvykle. O to "něco" ve vzduchu se šlo už skoro pořezat. Muž s doutníkem a pistolí řekl nahlas a pomalu: "Nikdo nebude křičet." a podíval se významně mým směrem. Něco ve mně se hrozně moc dralo ven navzdory instinktu blikajícímu všemi varovnými světly. Zakřičel jsem: "Pozoooor!" rychleji než jsem si uvědomil, co se děje a dal se na útěk. Muž s pistolí vystřelil a zařval: "Chyťte toho hajzla!" Tak jsem začal házet parakotouly a hned z nich zase vyskakovat a měnit směr běhu a říkal jsem si, že mi to snad pomůže. Vzhledem k tomu, že mě dobrých pár sekund nikdo netrefil, tak asi ano. "Zastřelte toho atleta, už někdo!" křičel napůl pobaveně napůl naštvaně gangster.

    Jedna ze střel mě nakonec dostala. Nejspíš někde kolem ramene nebo boku, ale nebyl jsem si jistý. Vůbec to nebolelo, jenom jsem viděl krev a snažil se metelit, co mi nohy dovolily. Bral jsem to nejdřív ulicí dolů a pak, když jsem slyšel auto, tak přes plot a přes pozemek a kolem nějakých keřů či co a tam jak ve filmu jsem málem narazil do zděšeného kolemjdoucího co jenom koukal, co se děje.

    Honička skončila na jakémsi hřišti, kde na mě vyskočil tamní hlídač s brokovnicí a donutil mě zastavit.

    Sen se nějak divně střihnul nebo si nepamatuji, každopádně dál to pokračovalo v jakémsi sirotčinci / kostele, kam jsem měl přinést ty peníze právě. A kde jsem měl být v bezpečí. Strýček se o mě vždycky postaral a dal mi najíst. Ani nevím proč jsem odpočítal 900 a dal mu je a on si je vzal a říká dobrý, 900 jako vždycky. A já na to: "Ale vždycky to bylo 800." Divně se na mě podíval a po chvilce z balíčku bankovek odlepil zkušeným grifem stovku a dal mi ji zpátky a říká: "Jo máš pravdu, vždycky to bylo 800, přiznávám." A dál se tím divným pohledem díval na bankovky a začal se usmívat ošklivě vědoucím způsobem. V tu chvíli mi došlo, jak to vlastně v městě funguje a že jsou všichni jedna prohnilá pakáž a matka platí "strýčkovi" nějakou formu výpalného.

    V tu chvíli dorazil Donovan. Místní crime lord. A kousek za ním muž s doutníkem. Ačkoliv v sirotčinci jsem měl být v bezpečí a ukrytý, šli hned za mnou. Bylo mi jasné, kdo mě udal.

    Pak už si to pamatuju jenom matně, ale Donovan říkal něco ve smyslu, že schopným tělem by se nemělo mrhat. A že mě otestujou.

    Dali mě do obrovité klece, kde na druhém konci byla nějaká velká kočka (leopard či puma či něco) a nahoře v rohu velká opice cca velikosti většího šimpanze. Sen končil, když jsem vylezl nahoru v kleci a dal pěstí šimpanzovi, který mě chtěl chytit a kopnul ho mezi nohy. Spadnul samozřejmě na zem a víc už si nepamatuji.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam