• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    VIDLICKAO čem se vám naposledy zdálo?
    SUBVERSION
    SUBVERSION --- ---
    Tak dnes to byla nálož: Nejdřív jsem ukousla nějaké paní, která mě otravovala a chtěla ublížit, prsty, jí to vůbec nebolelo, tak jsem se zeptala, jak to dělá. Na to ona mi řekla, že jsme ve snu, takže to tu nebolí. Já jsem jí navrhla, že půjdeme dělat raději něco jiného, tady ve snu určitě jdou dělat i příjemnější věci. Ona byla ráda a veselé jsme spolu někam šly. :D
    Druhá část: Jsem v obrovském hotelu s vnitřními i venkovními bazény. Celý sen mě strašně balil Henry Cavill, ktery je tam nahodou na dovolené, ale jsem nepřístupná, protože se mi zdá, že určitě nemůže být pěkný chlap zároveň normálním typkem. Končí to tím, že se ten obrovský hotel začíná naklánět na jednu stranu a musím se dostat ven.
    ALEA
    ALEA --- ---
    Mám v hlavě jen malý útržek. Vím, že jsme v nějakých týmech s lidmi ze střední dělali krátké divadelní představení, stejné zadání, jen každý tým to pojal lehce jinak a sestřin tým mi dělal drobné, ale nepříjemné náschvály...

    V útržku, co si pamatuju, jsem díky nim měla zničené oblečení i boty, tak mě v potrhaných šatech naháněl nějaký magor v autě po zasněženém parkovišti a přilehlém parku... Nedalo se utéct a netušila jsem kdo je to a proč.

    (Nejsem si jistá, jestli to souvisí s tím, že teď častěji myslím na její spolužáky, když jeden z nich zemřel před Vánoci v těch Klánovicích... A teď se mi to v různých podobách ve snech vrací. Zrovna scénky ze škol v přírodě mám s jejich třídou spojené asi nejsilněji...)
    ALEA
    ALEA --- ---
    Následoval nějak sen po.
    Byla jsem na škole v přírodě, ale chodila jsem tou dobou na vysokou a byli tam různí známí i neznámí lidé, spolužáci ze základky a všechno možné. Byla jsem z toho spíš zoufalá, nic moc mi nešlo, lidi se se mnou moc nebavili, ale už to mělo končit a tak ten zbytek snad nějak přežiju.
    Pak přijeli dva noví lidé jen na ten poslední... rok? Měsíc? Týden?
    A nikdo si jich nevšímal, tak jsem je seznámila s prostředím a ukázala jim, co všechno se dá dělat.
    Částečně jsme mohli ovládat prostředí okolo nás, jako ve videohře jen reálně.
    A jak jsem jim ukazovala, co všechno jde a jak je to tu vlastně fajn, tak i když jsem si vybírala místa, abychom se vyhnuli rušení ostatních, tak jsem dokázala velmi cool věci.
    Například několik jednotlivců se pokoušelo neúspěšně vyrobit nápoj, co by vypadal alchymisticky a cool ale přitom chutnal dobře. Já nováčkům předvedla, jak stvořit víceméně studánku, ze které tryskalo něco, co vypadalo jako krev s trochou kostěných úlomků a přitom to bylo jen vizuální, nápoj chutnal jako osvěžující lehce mátový čaj. A podobně jsem zvládla víc věcí.
    Postupně jsem zjistila, že jednotlivci, které potkáváme, nejsou nepřátelští, naopak většinou reagují "jé ahoj! To xy bylo cool."
    A vlastně jsem postupně místo zoufalství a deprese cítila, že to tu mám vlastně fakt ráda a lidi jsou fajn, prostředí je super cool a podobně.

    A ke konci snu jsme zjistili, že už pěkně dlouho lidi zapomněli na yorkshíra v jedné z budov. (Nevím, jestli to bylo živé zvíře nebo něčí projekt) Pes přežil a byl prostě jen osamělý, ale pak jsme ho všichni drbali a on byl super šťastný, byl to starší pes měl takový kostkovaný plyšový kabátek, co vypadal jako deka, co si můj mozek spojuje s mým reálným dědečkem.
    Jedna holka prohlásila, že ho tedy vezme k sobě, bude se o něj starat a už nebude sám...
    A pak jsem se probudila.
    ALEA
    ALEA --- ---
    Mlhavě si vybavuji sen před inspirovaný zjevně příběhem, co jsem poslouchala. Já měla schopnosti jako létání ale žádné peníze, bohatý snoubenec díky mně získal zpět chuť do života, ale čím víc se začleňoval zpět do společnosti, tím víc na mě zapomínal. Postupně jsem byla pro lidi méně a méně viditelná, procházení zdí bylo snazší než být hmotná a tak jsem bloumala městem (velmi cool město, taková prostorová koláž kousků Prahy s kousky skalního města, prolákliny vyhloubené vodou všude možně, jeskyně... Všechno), navštívila bez povšimnutí snad všechny své bývalé práce a letěla i po okolí, kam se nesmělo. Byli tam zvláštní koním podobné ale velmi mimozemsky působící bytosti a prý i "nepřátelé" a byl konec...
    HOMOLOVKA
    HOMOLOVKA --- ---
    O hotelu. Měli tam bar, kterej byl v pirátským stylu a bylo to boží. Chci takovej bar!
    MRDOOM
    MRDOOM --- ---
    Byl jsem u staré zahrádky. Byl to takový parčík vedle hasičárny ve které žili moji prarodiče. Město je dost blízko německých hranic (Železná Ruda). U té hasičárny měla být nějaká akce a proto tam bylo spoustu lidí. Evidentně to bylo v této době (třeba vloni v létě) a mezi lidmi byla i jedna slečna, mladší, trochu oplácaná, avšak nic extrémního, docela hezká a celkově přirozená, prostě tam byla. Trochu plachá, taková, že se nechtěla moc s nikým bavit, ale podařilo se mi ji zaujmout takže ke mně byla milejší a vstřícnější, jen pořád dost odtažitá a prostě tam jen byla. Měla u sebe pouze oblečení na sobě a takovou kapsu ve které byla menší kapsa, spíš kapsička s klíčem a druhá ve které byl nůž na otevírání dopisů velikosti dětského palce. Takový centimetrový otočný zavírací břit co vypadá jako ulomený článek z kobercáku v plastovém krytu.
    Problém nastal ve chvíli, kdy si všichni okolo uvědomili, nebo spíš když to zjistili, že to je ruska, s příjmením které asi ani neumím vyslovit (něco jako Kremaščuk). Okamžitě, bez mrknutí oka na ni začali být všichni zlí, podezřívaví a nenávistní dokonce na ni zavolali státní policii. Ta když přišla byla na ni dost hnusná, že prý spáchala přestupek “nebezpečné ozbrojování”, ta holka tam jen seděla na zemi, schoulená do klubíčka a brečela že nic neudělala. Ale stejně, kromě mě, úplně všichni ostatní tam okolo na ni hulákali, že je zrůda a podobně. Ti policajti tam něco kecali o zbraních a zákazu a protože holka se evidentně ohromně bála, nebyla schopna žádné odpovědi. Tak ji nasadili na krk pípající obojek co nemohla sundat, s tím, že spáchala přestupek podle §244 (což není nedovolené ozbrojování, což by nespáchala ani tak) a v klidu si odešli. Doběhl jsem blíž k ní a křičel na ty policisty, kde mají nějaký důkaz? Ignorovali mě a dál šli někam do hajslu. Křičel jsem, že tohle prostě nejde, že nic neudělala, nebránila se, jen byla v šoku, bojí se a tak, ale to nikoho nezajímalo. Prostě ruska, je automaticky vinná z čehokoliv. Nahlas jsem řval i na ty policisty, že tohle nemůžou ale byl jsem odignorován a když jsem se pak přiblížil k ní že jí pomůžu, tak jsem se probudil zase s tepem asi 200. (Nevím neměřím to ale je to velice nepříjemné).
    ERRTU
    ERRTU --- ---
    ERRTU: je to dobry, postel je pry netknuta :)
    ERRTU
    ERRTU --- ---
    dnes: zdalo se mi ze nemuzu usnout tak jsem se jen tak ze srandy zkousel teleportovat jestli se to nahodou nepovede... a povedlo! nejakym zpusobem jsem se presunul z nasi loznice do postele v mamine baraku v pokoji pro hosty v prvnim patre. dole ve svoji loznici pochopitelne spala mama. a me za boha uz proste neslo se teleportovat zpatky.
    zbytek snu jsem travil tak ze jsem premyslel jakym zpusobem dat mame najevo ze jsem najednou u ni doma tak aby ji sok nezabil, jak to ze jsem jen v pyzamu kdyz venku mrzne, nemam auto, mobil, klice od jejiho baraku (ten je na noc zakodovany), proste nic... zvazoval jsem ze zkusim nejak vylezt ven a normalne zazvonit ale to by zacal houkat alarm... a jak ji celou zalezitost obecne vysvetlit aby mi okamzite nezavolala zachranku a neodlifrovala me do blazince :) rano me vysvobodilo a ja se probral ve svoji loznici. a cely den mam strasny cukani ji napsat at se koukne jestli v tom pokoji nahore neni rozhazena postel :D
    ALEA
    ALEA --- ---
    ERRTU: já zas nemívam sny s vodou. Skoro všechny jsou ve městě, v budově, lokacích z Assassin's creed nebo z Counter-Strike... A to Counter-Strike nehraju :-D
    ERRTU
    ERRTU --- ---
    ALEA: zavidim, ja mam vetsinou schopnost plachtit... ale tak deset cm nad zemi :D proste si lehnu na bricho na vduch, odrazim se a jedu :)
    ALEA
    ALEA --- ---
    ERRTU: já mám v každém snu schopnost létat. Bohužel musím chtít nebo si vzpomenout, že můžu... Takže mám spoustu snů, kdy nelétám, protože mě to prostě nenapadne.
    Ale co pamatuju, tak stačí chtít nebo si vzpomenout nebo se jen odrazit a můžu perfektně kontrolovat výšku, směr i rychlost :-)
    ALEA
    ALEA --- ---
    Byli jsme se spoustou lidí na "chalupě"... "Příbuzní" a "kamarádi", byla potřeba dělat spoustu věcí... Já zvládla opravit a vylepšit obří "vyhlídkovou" horskou dráhu a ještě natočit písničku, kde o sobě zpíval každý z přítomných (já ne, já to nahrávala)... Všichni byli v dobré náladě a já jsem z audio zařízení vyndala rovnou hotové cd a měla jsem z něj fakt radost.

    Ale pak kolem prošla mamka a chtěla ať v kuchyni dělám jídlo, můj přítel O. na zahradě dělá něco s jablky a obecně to začala víc organizovat. Já chtěla pomáhat O. protože měl od doktora zákaz tahat těžké věci.
    Člověk v kuchyni mě tam nechtěl a tvrdil, že tam jsou švábi a je jich hodně, nevím, jestli si to vymyslel nebo mluvil pravdu.
    Já odmítla být v místnosti s pravděpodobností výskytu toho hmyzu a mamka mě totálně vyřadila z dění jako neschopnou. Všichni mě pak ignorovali krom jednoho mimina a rotvajlera, co ho velmi jemně hlídal a bavil. Matka toho dítěte na něj neměla moc času, bylo to prý její 15. dítě...
    ELSINOR
    ELSINOR --- ---
    Captain Pike mi dal jako dárek Doctor Who hrníček. A pak se chtěl u mě na počítači přihlásit na svůj účet na csfd.cz. Odehrávalo se to ve světě jak z Dishonored.
    GRANTORINO
    GRANTORINO --- ---
    Zabila jsem někoho. Nevím koho, ale zakopala jsem ho na zahradě u Madietty. Ta o tom věděla. Vysázely jsme tam kytky, aby to vypadalo nenápadně. Začali vyšetřovat vraždu, ale nemohli najít mrtvolu, kopali vedle. Můj manžel byl policajt, ale nic jsem mu neřekla. Byla jsem mezi podezřelýma. Říkal mi "Terezo, co si zas udělala". Pak jsem se vrátila do Sovětského svazu a sprchovala se v podzemním úkrytu, nějak to souviselo, ale už nevím jak.... Pak jsem se probudila.

    (myslím, že se mi tam propsaly události z FFUK, hlavně dosud nevím, kdo od nás ze spolužáků odešel, tím si vysvětluju, že nevim totožnost, Rusko je jasný, způsob zabití netuším)
    MRDOOM
    MRDOOM --- ---
    Šel jsem se projít podél řeky, nedaleko města kde jsem vyrůstal, chtěl jsem si udělat kolečko a pak se vrátit za železničním mostem zpět do města, ale protože to bylo asi v létě a nějaká děcka si tam hrála ve vodě, tak jsem je v podstatě doprovázel. Jenže někde jsme nějak podivně sešli z mé původní trasy a za takovou zatáčkou se zas vrátili pátky k řece. Jenže tou cestou podél břehu jsem si všiml že se ve vodě na břehu válí nějací hadi, nebo gigantičtí červy. Jedna mladá holčina co šla se mnou se jich taky všimla a sama řekla “ju to jsou ale velcí hadi” a nebojácně se k nim přiblížila. Tak jsem si utrhnul kus delší větve, byla tvrdá a dlouhá ale ne moc těžká.
    V tu chvíli se ten shluk gigantických červů začal hýbat a jeden asi možná největší, dlouhý několik desítek metrů a s hlavou o průměru možná 40-60 cm s podivnými čelistmi bez zubů ale místo toho s takovými krátkými chapadly (něco podobného jako má Dr. Zoidberg jen dokola) se začal dívat na mě, a pomalu se přibližovat. Tak jsem ho po té hlavě praštil tím klackem co jsem měl v ruce. Ten se zlomil, tomu červu tu hlavu rozsekl a ve stejnou chvíli jsem postřehl jak mě za ruku pod levým ramenem něco tahá, (reálně to byl kocour který si přišel lehnout na můj bok jak to často dělá) podíval jsem se a viděl jak mám jednoho z těch menších červů o průměru asi 15cm za kousnutého do ruky, jenže byl jiný, jako kdyby měl místo některých těch chapadločelistí protézu nebo elektronicku náhradu. Pustil jsem ten klacek abych měl obě ruce volné a zkusil jsem pravou rukou jedno z těch chapadločelistí odchlípnout, jenomže v tu chvíli jsem ucítil obrovskou bolest a uviděl jsem jak se ten červ pod těmi chapadly zakousnul obrovskými zuby do mé ruky, což mě tou bolestí i probudilo a v šoku mi běžel strašně silně tep. Shodil jsem kocoura ze svého boku a uvědomil si, že ta bolest nebyli čelisti nějakého monstra, ale kocourovo drápy co mi ve svém raušispánku zaťal do ruky..
    RAHUF
    RAHUF --- ---
    Pracoval jsem pro nějakou supertajnou vládní agenturu á la Men in Black. Poslali mě pracovně do nějaké africké země (ale zároveň byla ve vysokých horách, trochu jako Nepál) a přijeli tam za mnou na návštěvu moji rodiče - takže jsem musel bojovat s mimozemšťany a zároveň plnit synovské povinnosti.
    Jeden kolega z jiného oddělení se pořád hádal s manželkou a bylo jasné, že rozvod je na spadnutí. Jeden večer k tomu skutečně došlo, a ona mi volala, aby si se mnou promluvila. Bohužel jsem neměl čas to zvednout, protože jsem zrovna řešil to, že prezident USA podal demisi a my musíme vyřešit, kdo tam nastoupí místo něj, protože viceprezident nebyl k nalezení. Když jsem se dostal k tomu jí zavolat zpátky, zjistil jsem, že ji posedla nějaká mimozemská entita a stal se z ní superzáporák.
    Musel jsem se opatrně vymluvit z diplomatické galavečeře, kde byli právě i moje rodiče, a vytratil jsem se prohledávat okolní hory, kde prováděla nějaké nepravosti. Podařilo se mi ji najít, ale než jsem s tím stačil něco udělat, vrhla se na ni jednotka místní policie s cílem ji zatknout, čímž mi ji vyplašila a zahnala. Byl jsem rozladěný, tak jsem se domů vracel trochu oklikou po hřebenech okolních hor - až jsem zjistil, že jsem omylem došel na vrchol sjezdovky a nebyla jiná cesta, než dolů po svahu, takže jsem musel po břiše sjet až k nejbližší lanovce.
    ZRUUD
    ZRUUD --- ---
    Na Jižňácích plácek s irskou hospodou, o kus dál skleněná rozhledna, dvě paní mě školí, že jim plaším zmije, když běhám z kopce, ještěrka ve výloze/akváriu se škrábe z kalné vody, za ocas ji drží nějaká prehistorická kolegyně.
    ERRTU
    ERRTU --- ---
    ja si proste na ty konce sveta potrpim no...
    opet apokalypsa ale tentokrat... selektivni? do podvedomi se mi asi nejak propsalo aktualni divocejsi obdobi slunce takze zem zasahla brutalni slunecni boure. ozonova vrstva to ustala tak pul napul takze zhruba tretina planety vyhorela... ale tak zajimave vyberove. jel jsem ve snu domu od mamy, pulka dejvic byla spalena stylem ze kdyz nekdo drbnul do baraku, zhroutil se cely blok, vsechno z popela.
    na druhou stranu, ve strasnicich bylo jen trochu popela a uschle stromy.
    MRDOOM
    MRDOOM --- ---
    Nejhorší sen, jaký se vám může stát, je když se v něm stanete součásti konspirace Neexistence.
    Je to jako běžný den kohokoliv kdekoliv na světě, jenže všechno se začne nějak tak divně hroutit a vlastně cokoliv, jakákoliv interakce s EXISTENCÍ se vám jeví jako že to není pravda. Mě se teď zdálo že jsem nejdřív byl někde na nějaké pláži u které byl veliký plac s prostředími, jedno z nic mělo být moje pracoviště v komplexu nějaké velké místnosti. Někdo mě požádal, abych šel něco uklidit, že oni místo mě uklidí můj prostor, jenomže ten prostor který jsem měl já jít uklidit byl diametrálně odlišně veliký. Bylo mi řečeno že to musím udělat, tak jsem se ohradil a stál si za tím, že to dělat nebudu. Ten někdo na mě naléhal ale já se začal hádat že to dělat nebudu a dokonce takovou plachtou nebo obrovskou dekou jsem vyznačil kolik je moje pracoviště. Jenže to nestačilo, prostě pořád jsem to měl jít udělat.
    Tady to ale začalo, čím víc jsem se bránil že to dělat nebudu, tím víc na mě bylo doléháno, že prostě musím. Jako bych nikdy předtím na tom menším pracovišti nepracoval a prostě a jednoduše se smířil s tím že to neexistuje. Začal jsem se bránit, ohrazovat a ukazovat kde je moje místo, všem okolo jsem ukazoval tu plachtu která ležela přímo přede mnou a i tomu asi vedoucímu a i těm co měli jít místo mě a já místo nich.
    Šel jsem tedy pryč a zkoušel další lidi co se okolo pohybovali a informovat o tom, že je to hovadina, že jsem tam tou plachtou to místo vyznačil, ale ti lidé kteří když už tedy na mě zareagovali, protože většina jich dělala jako bych ani neexistoval, mi tvdili, že to není pravda, že tam žádná plachta, ani vyznačené místo, dokonce ani to místo s tou prací prostě není. Přitom jsme se na něj oba dívali, ale do očí mi tvrdili, že to neexistuje. Šel jsme tedy pryč, někam dolů na pláž abych se zkusil pobavit s někým dalším, ale prakticky všichni jen chodili okolo jako bych ani neexistoval a pokračovalo to stále silněji.
    S každou další interakcí jsem byl stále více přesvědčován, že nic okolo neexistuje, ani já a podobně. Tak mě napadlo jít zpátky do hotelu ve kterým jsem bydlel, tam to bylo mnohem víc strašidelné, protože lidi v podstatě jen chodili okolo mě, naráželi jako kdybych neexistoval a každý s kým jsem se pokusil promluvit mě utvrzoval v tom že nic z toho co vidím neexistuje, ani oni ani já. Snaha přesvědčit je o opaku, tedy o existenci byla marná a připadalo mi jako kdybych byl v hodně špatné TVshow.
    V tom hotelu to ale začalo být ještě víc divné, recepce se samovolně vzdálila do takové dálky, že bych k ní nikdy nedošel, rozběhl jsme se tedy ke schodům, byli to klasické stupnice z tlustých fošen přidělaných k železné konstrukci. Jedno nebo dvě patra jsem vyběhl normálně, jenže tady už to začalo být opravdu divné, lidé potkávajíce okolo mi samovolně tvrdili že tam nemůžu, protože to neexistuje, chtěl jsem do svého pokoje myslím ve 4 nebo 6 patře, ale již v druhém se všechno změnilo, schodiště se natahovalo do dálky a pak vracelo a já jsem šlapal jako kdyby do prázdna, protože místo dřevěné schodnice už zbyla jen tyč toho rámu, opatrně jsem stoupnul na jeden z nich, pak na druhý ale ten se, jakoby ulomil a já málem spadl na zem pod ním. Ustoupil jsem a rozběhl se mezi lidmi k nedalekým výtahům, ty se při tom jak jsem se k nim přibližoval vzdalovaly, schovávali a mizeli ve stěně jako když hodíte kámen do hustého bláta.
    Jenden ale byl otevřený, podařilo se mi vběhnout dovnitř, muž co v něm stál mi začal tvrdit, že to nemůžu, že s ním nikam nemůžu jet protože neexistuje a ten hořící panel s tlačítky taky není. Vyběhl jsem tedy z výtahu s popálenými zády, rychle bundu uhasil a všiml se, že jsem pořád v loby nebo nějakém patře s jinou recepcí a záchody.
    To už ale každý s kým jsem se potkal mě přesvědčoval, že já neexistuji ani nic co vidím, slyším nebo na co si sáhnu. Vběhl jsem na ty záchody, tam v rohu stála dívka, když mě viděla, spadla na zem jako když člověk omdlí, sesypala se ale pořád se dívala mým směrem, přiběhl jsem k ní a zjistil, že má zástavu srdce, okamžitě jsem jí dával první pomoc, ale ona jako kdyby nežila a přesto zároveň se na mě dívala jak jsem dělal co jsem dělal. Hlavou mi celou dobu prolétalo „No tak, co se to děje“ a slečna i když to nemohla slyšet mi odpověděla, že nic z toho co teď je, jednoduše neexistuje. Nic neexistuje, ani záchody, hotel, pracovní místo nebo třeba i ona ba ani já sám, ani její tělo na zemi ani to, že se jí pokouším resuscitovat, prostě nic..
    RAHUF
    RAHUF --- ---
    Byl jsem součástí nějakého pravěkého kmene, který byl ve vleklé válce se zlými duchy z lesa. Jediná obrana proti nim byla jakási modrá barva, kterou jsme roztírali na zem a duchové ji nemohli přejít - místo abychom stavěli domy, tak jsme na zem malovali obrysy místností z modré barvy, a uvnitř nich pak spali pod širákem.

    Jednou však přišla do lesa nová hrozba, a tak jsem byl kmenem vyslán, abych s duchy vyjednal příměří a spojenectví. Přišel jsem k jejich vůdci, poklekl před tím a předal mu dary a požádal ho o pomoc. To se mi nakonec povedlo, ale až napodruhé, protože napoprvé se starším něco na dohodě nelíbilo a poslali mě, abych to vyjednal znovu.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam