ERRTU: já mám v každém snu schopnost létat. Bohužel musím chtít nebo si vzpomenout, že můžu... Takže mám spoustu snů, kdy nelétám, protože mě to prostě nenapadne.
Ale co pamatuju, tak stačí chtít nebo si vzpomenout nebo se jen odrazit a můžu perfektně kontrolovat výšku, směr i rychlost :-)

Byli jsme se spoustou lidí na "chalupě"... "Příbuzní" a "kamarádi", byla potřeba dělat spoustu věcí... Já zvládla opravit a vylepšit obří "vyhlídkovou" horskou dráhu a ještě natočit písničku, kde o sobě zpíval každý z přítomných (já ne, já to nahrávala)... Všichni byli v dobré náladě a já jsem z audio zařízení vyndala rovnou hotové cd a měla jsem z něj fakt radost.

Ale pak kolem prošla mamka a chtěla ať v kuchyni dělám jídlo, můj přítel O. na zahradě dělá něco s jablky a obecně to začala víc organizovat. Já chtěla pomáhat O. protože měl od doktora zákaz tahat těžké věci.
Člověk v kuchyni mě tam nechtěl a tvrdil, že tam jsou švábi a je jich hodně, nevím, jestli si to vymyslel nebo mluvil pravdu.
Já odmítla být v místnosti s pravděpodobností výskytu toho hmyzu a mamka mě totálně vyřadila z dění jako neschopnou. Všichni mě pak ignorovali krom jednoho mimina a rotvajlera, co ho velmi jemně hlídal a bavil. Matka toho dítěte na něj neměla moc času, bylo to prý její 15. dítě...

Captain Pike mi dal jako dárek Doctor Who hrníček. A pak se chtěl u mě na počítači přihlásit na svůj účet na csfd.cz. Odehrávalo se to ve světě jak z Dishonored.

Zabila jsem někoho. Nevím koho, ale zakopala jsem ho na zahradě u Madietty. Ta o tom věděla. Vysázely jsme tam kytky, aby to vypadalo nenápadně. Začali vyšetřovat vraždu, ale nemohli najít mrtvolu, kopali vedle. Můj manžel byl policajt, ale nic jsem mu neřekla. Byla jsem mezi podezřelýma. Říkal mi "Terezo, co si zas udělala". Pak jsem se vrátila do Sovětského svazu a sprchovala se v podzemním úkrytu, nějak to souviselo, ale už nevím jak.... Pak jsem se probudila.

(myslím, že se mi tam propsaly události z FFUK, hlavně dosud nevím, kdo od nás ze spolužáků odešel, tím si vysvětluju, že nevim totožnost, Rusko je jasný, způsob zabití netuším)

Pracoval jsem pro nějakou supertajnou vládní agenturu á la Men in Black. Poslali mě pracovně do nějaké africké země (ale zároveň byla ve vysokých horách, trochu jako Nepál) a přijeli tam za mnou na návštěvu moji rodiče - takže jsem musel bojovat s mimozemšťany a zároveň plnit synovské povinnosti.
Jeden kolega z jiného oddělení se pořád hádal s manželkou a bylo jasné, že rozvod je na spadnutí. Jeden večer k tomu skutečně došlo, a ona mi volala, aby si se mnou promluvila. Bohužel jsem neměl čas to zvednout, protože jsem zrovna řešil to, že prezident USA podal demisi a my musíme vyřešit, kdo tam nastoupí místo něj, protože viceprezident nebyl k nalezení. Když jsem se dostal k tomu jí zavolat zpátky, zjistil jsem, že ji posedla nějaká mimozemská entita a stal se z ní superzáporák.
Musel jsem se opatrně vymluvit z diplomatické galavečeře, kde byli právě i moje rodiče, a vytratil jsem se prohledávat okolní hory, kde prováděla nějaké nepravosti. Podařilo se mi ji najít, ale než jsem s tím stačil něco udělat, vrhla se na ni jednotka místní policie s cílem ji zatknout, čímž mi ji vyplašila a zahnala. Byl jsem rozladěný, tak jsem se domů vracel trochu oklikou po hřebenech okolních hor - až jsem zjistil, že jsem omylem došel na vrchol sjezdovky a nebyla jiná cesta, než dolů po svahu, takže jsem musel po břiše sjet až k nejbližší lanovce.

Na Jižňácích plácek s irskou hospodou, o kus dál skleněná rozhledna, dvě paní mě školí, že jim plaším zmije, když běhám z kopce, ještěrka ve výloze/akváriu se škrábe z kalné vody, za ocas ji drží nějaká prehistorická kolegyně.

ja si proste na ty konce sveta potrpim no...
opet apokalypsa ale tentokrat... selektivni? do podvedomi se mi asi nejak propsalo aktualni divocejsi obdobi slunce takze zem zasahla brutalni slunecni boure. ozonova vrstva to ustala tak pul napul takze zhruba tretina planety vyhorela... ale tak zajimave vyberove. jel jsem ve snu domu od mamy, pulka dejvic byla spalena stylem ze kdyz nekdo drbnul do baraku, zhroutil se cely blok, vsechno z popela.
na druhou stranu, ve strasnicich bylo jen trochu popela a uschle stromy.

Byl jsem součástí nějakého pravěkého kmene, který byl ve vleklé válce se zlými duchy z lesa. Jediná obrana proti nim byla jakási modrá barva, kterou jsme roztírali na zem a duchové ji nemohli přejít - místo abychom stavěli domy, tak jsme na zem malovali obrysy místností z modré barvy, a uvnitř nich pak spali pod širákem.

Jednou však přišla do lesa nová hrozba, a tak jsem byl kmenem vyslán, abych s duchy vyjednal příměří a spojenectví. Přišel jsem k jejich vůdci, poklekl před tím a předal mu dary a požádal ho o pomoc. To se mi nakonec povedlo, ale až napodruhé, protože napoprvé se starším něco na dohodě nelíbilo a poslali mě, abych to vyjednal znovu.

Hledala sem hadr na podlahu a brečela u toho. WTF?

Seděla jsem s tátou a svými dvěma staršími sestrami (které reálně vůbec nemám) v našem domě na venkově, a on nám naprosto chladnokrevně a trochu samolibě vyprávěl, jak ve sklepě umučil a na kusy rozřezal nějaký holky z vesnice, a že to samý udělá nám a nemá smysl utíkat.

Pak se mi povedlo ukrást svůj vlastní telefon (součástí byla minizápletka o tom, že on má shodou okolností naprosto stejnej model, a tak hrozilo, že vezmu špatnej mobil, což se nám stává dnes a denně, když se vidíme) a zatímco mě honil po poli se sekerou v ruce, zavolala jsem policii.

Já chápu, že jsem vystresovaná místy až na půdu, ale takovouhle přímočarou noční můru jsem neměla ani nepamatuju. Fuj.

Byla jsem na úplně neznámým místě. Vypadalo to jak nějaký město sestavený hlavně z podchodů, ve kterých byly domy, tržnice a tak. Potkala jsem Lucifera, kterej vypadal trochu jako ten ze Sabriny. Bavil se s hloučkem lidí a měl takovej šťiplavej tón. Když mě uviděl, byl najednou děsně laskavej. Potřebovala jsem přejít na jiný místo, tak mi nabídl, že mě doprovodí. Šla jsem se připravit na cestu k nějaké své škříni, která byla na první pohled plná pyžam a osušek. Tak jsem ji prohledávala, abych našla nějaký normální oblečení. Byly tam jen samý nevhodný věci, tak jsem se ze zoufalství probudila.

Dnes fakt divný sen.
Byl jsem nějaký agent a dostal jsem za úkol propašovat do něčího bytu fotografie nohou s nějakým mateřským znamínkem jednoznačného tvaru. Dostal jsem ty fotografie elektronicky. S obtížemi jsem se nepozorovaně dostal do toho bytu a pak zjistil, že v té záplavě fotek co v mobilu mám je nemohu najít. Věděl jsem jak vypadají, protože jsem se při přijetí na ně podíval, ale teď jsem je neviděl. Listoval jsem v tom zběsile tak dlouho až majitelé bytu přišli a přistihli mě. Kupodivu z toho žádný zmatek nebyl a abych aspoň částečně splnil úkol, tak jsem ty fotografie majitelce bytu popsal, ta se zarazila jako by věděla o co jde a na to se s ní její partner pohádal. Já stále hledal v tom mobilu, abych své tvrzení doložil. V podstatě větší polovinu toho snu jsem ve stresu listoval záplavou těch fotek v knihovně až jsem se probudil. První myšlenka, co mě napadla po probuzení byla:
"ty kreténe, ty ses nepodíval do iMessage, ty sis to beztak do knihovny neuložil" :D

Uz pred tremi mesici ale i tak.

Jsem si ve snu povidal s holkou co se mi libi. Jak jsme si povidali, tak kazdych par minut jsme se k sobe priblizovali, az mi skoncila na kline a zacali se libat.
Na sen jsem zapomnel (mezitim jsme se dali dohromady) a vcera za mnou prisla, sedla si mi na klin, zacali se libat. :)

ERRTU: nova featura! mam rpgckovej inventar ve forme hnedeho pytle ktery se mi vznasi za pravym ramenem a na povel se prede mnou rozbali a hezky obsah srovna polozku vedle polozky :D

Už se mi nějakou dobu nestalo, abych byl ve snu překvapen.
Přeci jenom léta praxe lucidního snění apod, udělala celkem svý.
Ale abych dneska ve snu poslouchal celkem dlouhý dialog v Ukrajinštině, mě celkem překvapilo.
Nevypadalo to, že by to bylo něco, co člověk loví z hlavy.
Několik Ukrajinců se bavilo s kamarádem z dětství, kterej měl bejt jejich předák.
Nevím, o čem se bavili. Jenom si pamatuju, jak se divili, že jim rozumí :D

...že jsem byl pozvaný na rande. A po probuzení prisla úleva, že to byl jen sen a nemusím...


...

zacala se rozpadat zeme jako by byla z malych kosticek a protoze nikdo moc nevedel co s tim, tak se s tim nic nedelalo. normalne se chodilo do prace apod, a ja se nekde zasek a cely sen jsem se snazil dostat domu nez k nam dorazi ta vlna minecraftizace protoze baraky to nechavalo cele.
mel jsem hruzu z toho ze budu po zbytek svych dni poletovat nekde prostorem a rodina na me bude marne cekat.
stihl jsem to.