Přítel totiž momentálně jede velké třídění a při pohledu na ty krásně prázdné police vedle jeho stolu a ty přeplněné u mě to od něj trochu chytám:)

NEVENA: Já zas dneska přemýšlela, že bych jako experiment všechny věci, které nepoužívám pravidelně, dala do beden označených datem do sklepa, a co během jednoho roku nepoužiju, to by šlo pryč. Někde jsem četla o člověku, který to udělal nějak tak, že všechno v bytě sbalil a postupně vyndával jen to, co potřeboval použít, a to mi přijde jako zajímavý nápad (i když si podrobnosti už nepamatuju.) Ale uvidím, jestli se odhodlám :D

NEVENA: to zní dobře! zkusím praktikovat a zapisovat do toho blogu. 1den = 1 věc

Heh, chtěla jsem se tady zeptat na postup "365 věcí za 365 dní" alias "jak se zbavit jedné věci denně, aniž byste toho nevyhodili moc", ale jak vidím, už se to tady prakticky rozebírá. :)

MIKLO: Jasně, že je to extrém. Stejně tak je extrém ten týpek z knížky Muž, který žije bez peněz, jak to sem někdo házel, Daniel Suelo, který se po letech bojů se systémem, akcí za záchranu přírody a přivazování ke stromu rozhodl, že "jedinou cestou, jak změnit monstrum, je přestat ho krmit" a ze systému vystoupil. Živí se tím, co si někde natrhá nebo najde u popelnice. Kdybysme vystoupili všichni, tak za chvilku nebude z čeho brát, žejo. Ale jako s volbou životní cesty u mě má velký respekt:). A možná, že ne všichni, co jsme tady chceme fungovat v moderní společnosti nějak normálně:)

MIKLO: Souhlasím s tebou, že příjem informací je důležitý. Bohužel, čím víc mám informací o tom, jak dnes věci ve světě fungují, tím víc inklinuju k asketismu:) a knížky jsou jediná věc, které doma křečovitě syslím. Měla jsem před tím na mysli spíš zájmy a myslela jsem to tak, jestli dnes lidi v té oblasti zájmů nepodléhají taky trochu takovému konsumerismu. Rychle se pro něco nadchnout, koupit za par litru vybaveni (pro jistotu aby byla motivace silnejsi), pul roku se jezdit potapet, pak to hodit do skrine a radsi se vrhnout na jogu, pac kamoska rikala, ze je to fakt bozi. Ta nabídka je obrovská a možná je v tom zakopaný podobný princip jako v těch věcech - nepodléhat krátkodobým svodům, nechat se vést vlastní cestou a přijímat jen to, co na čem vnitřně rostu. Přijde mě, že se dnes lidi hodně hledají v tom, co se jim nabízí zvenčí, místo aby se podívali dovnitř. A abych se mohla v klidu dívat dovnitř, nechci mít kolem sebe věci, které mě nějak zatěžují a zavazují. Osobně se do ničeho nenutím. Mě prostě ten zenový mnich s tou jedinou miskou a jedním hábitem a rozjímáním nad prázdnotou fascinuje:)