Tak argumenty. Moje dosavadní (čistě médii zprostředkovaná) představa o genderfluid/agender/bigender lidech ukazuje buď člověka, který se někdy oblékne jako jeden rod, podruhé jako ten druhý, nebo naopak (případně zároveň) směřuje k androgynitě a obléká se na denní bázi tak, že se rod na první pohled určit nedá. To mi dává naprostý smysl. Na druhou stranu, tento člověk používá znaky obou rodů, má simultánně vousy a upnuté šatičky, na jednu stranu tvrdí, že jsou šťastní a realizujou se, na druhou, že prožívají prakticky každodenní úzkost a strach z komentářů, útoků a trapnosti při vstupu na toaletu. To vznáší otázku, jestli za pár let/týdnů Tyler náhodou nezjistí, že stejně, jako mu převzetí mužské identity pomohlo jen nakrátko, tak že totéž se stalo s převzetím agender/bigender identity, totiž že jim to dodalo krátkodobý pocit štěstí, naplnění, realizace a něčeho nového silného, ale po nějaké době pel novosti opadal a zbyla zase pouze deprese a pocit radikální odcizenosti od vlastního těla. Ten pak může být samozřejmě dán nějakou netypickou rodovou identitou, ale taky to může být opačně - experimenty s tělem a identitou mohou být výsledkem něčeho jiného, co s tím třeba ani nemá vůbec nic společného.

Jinak jsem ze začátku záměrně nepoužívala termín blázen/cvok, ale porucha osobnosti (dokonce ani ne psychóza!). Přitvrdila jsem proto, že tenhle termín viditelně není příliš známý a vedlo to tu jen k nedorozumění. Třeba hraniční porucha s sebou pokud vím může nést dlouhodobé nejasnosti o vlastních sexuálních preferencích a bisexuální chování (a to i přesto, že ten člověk je ve skutečnosti dost jasně vyhraněný homo- nebo heterosexuál); analogicky mě napadlo, jestli některé poruchy osobnosti nemohou generovat podobné lavírování pokud jde o rodovou identitu. Tím, chraň bůh, NECHCI říct, že každý agender/bigender/genderfluid by měl svou rodovou identitu léčit nebo že je na agender/bigender/genderfluid identitě vůbec něco špatného. Ale existuje velká spousta prostředků, jak si ubližovat a tenhle je zrovna tak účinný, jako kterýkoli jiný. Zkráceně, to, co ten člověk píše, v podstatě nečtu jako "mám netypickou rodovou identitu, dejte mi pokoj a respektujte mě", ale "chodím po městě s cedulí "nakopni mě", tato cedule patří k mé identitě a prožívám díky ní pocit štěstí".

Analogicky, na obezitě není nic, co by automaticky indikovalo psychickou chorobu, ale začne-li se obézní žena přejídat s cílem stát se nejtlustší ženou na světě a bude generovat články o tom, jak se v tom našla a je šťastná, budu mít taky pochybnosti o tom, jestli by si místo toho raději neměla najít dobrého terapeuta.

SHEALA: souhlasím, stejně tak, jako lidi čím dál víc komplikují zákony, předpisy, pravidla, tak podobně zahuštují všemožné diagnozy a tak se stává, že diagnostikovaných je čím dál víc.
Otázka je, jestli je to tím, že doktoři čím dál jemněji rozlišují a zjištují příčiny haprujících jevů a definují je, nebo se to celé ubírá už jakýmsi chorobným samospádem..... Nebo obojí:)

MATIA: jak psala Argannah: Přirovnala bych to asi k homosexualitě. Ta sama o sobě není vůbec signál ničeho, ale kdyby nějaký chlap chodil po městě (jakože mimo pride ;)) jen v růžových krajkových tangách s nápisem "jsem gay!", tak budu o jeho duševním zdraví taky pochybovat.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

někdy se blázen pozná těžko, někdy je to očividné ... ostrá hranice není, přesto se doktoři a lidi vůbec snažej nějakou jakž takž určit - někdy je to prospěšné, někdy méně, někdy - obzvláště na sporných hranicích - je to nebezpečné a nedobré.

ale ta hranice cvok-necvok vede jinudy, než hranice gender-negender

myslím, že tohle celý je jenom nedorozumění, možná je to o zbytečné napjatosti a ostažitosti dotčených.

Můj poslední pokus, jak to zkusit trochu rozklíčovat:
Mezi gender a agender lidmi se vyskytují cvoci, exhibicionisti a všelijaký pošuci stejně tak, jako mezi tzv. normální většinou. Gender komunita není automaticky prostá různých cvoků jenom proto, že je to gender komunita.
A pokud gender komunita nepřipouští, aby se o cvocích mluvilo jako o cvocích jenom proto, že jsou gender, tak tím po mě požaduje nějakou formu překorektnosti a pozitivní diskriminace, na kterou já osobně zvysoka kašlu.
Já jsem to video neviděla a nehodlám posuzovat, kdo mi přijde lehce nebo těžce švihlej, ale chápu, co má Argannah na mysli a věru není to nic tak děsného, jak jste si to vyložili.
Nebuďte tak přecitlivělí, chovejte se jako inteligentní lidi a ubude šarvátek a nedorozumění.

a co se týče psychiatrického léčení - vždycky jsem v první řadě proti, ale někdy je to zkrátka potřeba a jestliže člověk - at už gender nebo ne - má problémy, který mu komplikují život, nebo dokonce znemožňují život pořádně žít, tak by je nějak řešit měl, ne? Neříkám ale, že zrovna klasická psychiatrie je vždycky nejlepší, ačkoli za posledních 25 let udělal velkej pokrok...A jsou tu i neklasické terapie:)

rozdiel medzi trans zenou a blaznom ? to su hrozne silne slova, co robi toho cloveka akoze blazna ?

shaela ma dobru poznamku - gender a jeho rozmanitost je nieco s cim sa velmi v psychiatrii v minulosti nepracovalo, ten clovek sa nevydava za nejaku inu osobnost, on velmi dobre vie kto je, zije tak ako chce - a len preto , ze nespada do nejakej krabicky este nie je blazon

vypadat hodně jinak nikoho neohrožuje, neubližuje to tomu člověku... funguje to, nechala bych to bejt. Stejně psychiatrický diagnózy v momentě, kdy je ten člověk jen vizuálně jinej/jiná, je podle mého možná zcela mimózního názoru taková sofistikovanější forma šikany.


Nicméně jsi Argannah narazila na zajímavej fenomén, a to jak vznikají psychiatrické diagnózy, a jestli některé nálepky nevypovidají spíše o touze zašlapat neškodnout jinakost než skutečně pomoci trpícímu člověku.

MATIA: no já jsem přeci neřekla ani nenaznačila, že gender člověk nemůže bejt velká osobnost, kdes k tomu přišla? Jistěže může a vidíme kolem sebe takové osobnosti celkem často.
Není ani potřeba zakládat svoji osobnost na tom, že jsem žena nebo muž - a pochybuju, že to někdo (kdokoli) doopravdy takhle jednoduše dělá.

Cítění sama sebe je imho součástí toho, co nazýváme osobností. Ty jsi osobnost s gender cítěním, je to tedy jeden z rysů tvé osobnosti, nebo ne?
Jistě, názory, povaha, činy, talenty, schopnosti, to je součást tvé osobnosti, ale i to, jak vypadáš a jak sama sebe vnímáš. Osobnost je velkej komplex mnoha mnoha složek.