ARGANNAH:To vznáší otázku, jestli za pár let/týdnů Tyler náhodou nezjistí, že stejně, jako mu převzetí mužské identity pomohlo jen nakrátko, tak že totéž se stalo s převzetím agender/bigender identity, totiž že jim to dodalo krátkodobý pocit štěstí, naplnění, realizace a něčeho nového silného, ale po nějaké době pel novosti opadal a zbyla zase pouze deprese a pocit radikální odcizenosti od vlastního těla. Ten pak může být samozřejmě dán nějakou netypickou rodovou identitou, ale taky to může být opačně - experimenty s tělem a identitou mohou být výsledkem něčeho jiného, co s tím třeba ani nemá vůbec nic společného.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
tohle je velmi inspirativní a široké pole pro úvahy a vnitřní bádání v sobě samých. Napadá mě, že můžu rozdělit lidi na ty, kteří se našli (ať už v jakýchkoli statusech) a jsou srovnaní, sebevědomí a šťastní a na lidi, kteří se nenašli a střídavě trpí, že se ztrácejí a pociťují štěstí když mají zrovna dojem, že se našli.
Není to záležitost týkající se jenom gender lidí, ale všech lidí.
Pokud se člověk nenachází, pokud se nedokáže identifikovat sám se sebou, pak je třeba začít pracovat na sobě - na navázání kontaktu se sebou, pracovat na sebe-poznávání a sebe-si uvědomění. A to platí pro všechny lidi stejně.
Takže jsou nejspíš lidi, kteří tápají a trápí se, sexualita na ně "vylezla" jako první v pubertě a tak se snaží ji všelijak řešit, ale místo toho by měli začít pracovat na obecné rovině sebepoznávání a sebepřijetí. Kdyby to udělali, tak by potom otázka "kdo vlastně jsem" nemusela vůbec nastat a věci by se vyřešily samy sebou......
Pokud to takový člvoěk neudělá, může nastat to, cos popsala: že se snaží ty díry v sobě zaplnit tu tím, tu oním a funguje mu to vždycky jenom na chvilku a potom se zase vrací odcizenost a zmatek....