Přeposílám čtení : Z břicha na břicho
Mám pocit, že sem už moc nepíšu o nošení, spíše o věcech kolem tohoto tématu, které mě samotnou zajímají, jsou pro mě nové a vzrušující. Ale uvědomuji si, že je tu stál mnoho lidí (a asi je jich mnohem více než dřív), kteří informace hledají a jsou téma je pro ně nové. A tak slibuji, že to napravím, a budu zase psát pro všechny, nejen pro ty, co je jim už "všechno jasné".
Dnes jsem narazila na tento článek. Díky němu jsem si uvědomila, jakou cestu jsem i já ušla za dvanáct let svého mateřství a poradenské činnosti i za těch několik let, kdy pořádám kurzy pro poradkyně. Hodně času jsme v nosící komunitě a v komunitě poradkyň strávili tím, že jsme bojovali s "učením o správné manipulaci s dítětem", s uměle vykonstruovanými pravidly, které musíme dodržovat, aby se dítě správně vyvíjelo a abychom ho nepoškozovaly. Zdá se, že v posledních letech už to tolik není třeba. Ženy už nejsou tolik paralyzované tím vyumělkovaným systémem úchopů se zvířecími jmény, který je nad síly většiny prvorodiček a koneckonců i vícerodiček. Jenže naše nadšení pro pravidla a obava z poškození dítěte, to vše se přesunulo do nosící komunity. Jako by kostra zůstala, jen se na ni nevěšel jiný obsah.
Takže můj komentář ke článku zní:
Milé ženy - chcete své miminko nosit v šátku? Vězte, že miminka se nosí co jsme homo sapiens, jsou k nošení stvořena. Když si je dáte na břicho, což je instinktivní poloha pro matku i dítě, sama si pokrčí nožičky a schoulí se do klubíčka a právě to je poloha, která je pro nošení vhodná a fyziologická. Nemusí být přísně souměrná, jsou to totiž živé bytosti, které se hýbou, očichávají vás, hledají vaše prsa, ke kterým se chtějí přisát a ňadra, jak víme, uprostřed hrudníku nerostou... Děti jsou stvořeny tak, aby při nošení prospívaly a příroda nás vybavila instinkty, nikoliv manuálem. Proto si můžete dát pohov. Ty "chyby", kterých se při vázání dopouštíte, vám budou odpuštěny, tak jako byly ospuštěny těm tisícům generací matek, které přelidnily naši planetu.