Celkem peknej clanek shrnujici Deleuzeho projekt a mozny pouziti ve vyzkumu mezinarodnich vztahu (respektive vztahu D&G ontologie a empirickyho zkoumani) od Petera Lenca:
(Re-)Introducing Deleuze: New Readings of Deleuze in International Studies
http://mil.sagepub.com/content/43/1/124.abstract
tady z toho nejaky rychly vypisky, kdyby nekoho zajimalo:
(Re-)Introducing Deleuze: New Readings of Deleuze in International Studies
Peter Lenco
5
Lenco oponuje tvrzení, že systematická analýza Deleuzeho myšlení je nemožná, protože celý základ stojí na tom, aby se vzpouzel fixnosti a totalizaci. Nicméně to neznamená, že nevytvořil koheretntní, i když radikálně otevřený systém.
6
Deleuze je striktně anti-esencialistický a oponuje tak Platónovi a jeho teorii forem, která předpokládá fixní, věčné modely pro cokoliv. Svět je v ní tak tvořen hierarchií "pure line of descent", která prochází od modelu, ke kopii k simulakru.
7
V Difference and Repetition se Deleuze věnuje tomu, jak můžeme rozlišit dvě entity a napadá Aristotelovu klasifikaci založenou na klasifikaci druhů a rodů (dále viz
http://plato.stanford.edu/entries/aristotle-logic/#SpeGenDif). Toto dělení (definování rozdílů mezi entitami, abychom oddělili genus a species) se ovšem stává nesmyslné od určité míry obecnosti (např. rozdíl mezi organickým a anorganickým), stejně jako na úrovni velké konkrétnosti (rozdíly mezi dvěma individui). Dále také viz Russels Paradox (
http://plato.stanford.edu/entries/russell-paradox/)
8
Aby se Deleuze vyhnul tomuto paradoxu vytváření ne-reprezentující metafyziku, který stojí na ontologickém principu "univocity of being", který přiřazuje všemu existujícímu Bytí, které je ontologicky stejně relevantní (ovšem co Toscanova kritika o ontologické odlišnosti multiplicit? viz
https://anarchistwithoutcontent.wordpress.com/2011/04/21/death-to-flat-ontology/). Hlavní
9
Podle Deleuzeho vyžaduje Univocity of Being, aby ukázal jak je spojena s odlišností, jak pracuje pole individuace a utváření rozdílných forem, determinace částí a jejich variací.
Navrhuje proto rozdělení kontinua reálného mezi póly aktuálního a virtuálního.
10
Tradiční "reprezentační teorie" se podle Deleuzeho zaměřuje pouze na aktuální a ignoruje chaotickou povahu virtuálního.
12
Assemblage se skládá z morfogenetických procesů, které zodpovídají za existující stav věcí.
Deleuze staví na Foucaultově Archeologii vědění, který používá rozlišení Louise Hjemsleva mezi content (viditelné) a expression (řečitelné), které se vzájemně předpokládají. Deleuze ale přidává ještě osu virtuální-aktuální, která je propojuje a které zodpovídá za změny v systému.
13
Formy obsahu tak plodí formy výrazu, které se stávají novými formy obsahu v pokračujícím směrem ke větší komplexitě a stratifikace, zároveň jsou ovšem otevřeny ke změně.
Všechny věci jsou aktualizovány (z virtuálního do aktuálního) a counter-aktualizovány (z aktuálního do virtuálního) podle odlišných forem obsahu a výrazu. Příklad: forma obsahu třmenu je stabilní distribuce jezdcovy váhy, která zvyšuje jeho bojeschopnost; forma výrazu je nové uspořádání vojenské moci (která může být viděna jako forma obsahu nového politického systému — feudalismu).
Assemblage analysis odmítá porozumění společnosti skrze nějaké předem dané chápání, ale snaží se najít porozumění věcem, které vychází přímo z nich. Tomuto D&G říkají abstract machines, jsou diagramy asembláže.
14
Abstraktní stroje nemají žádnou vlastní esenciální charakteristiku ani obsah a jejich ontologický status je poněkud problematický - označují ho jako dark precursor nebo Událost.
15
Použití Deleuzeho v international studies: Deleuze předkládá super-teorii, která nepředkládá teoretickou perspektivu, nicméně základ pro jakékoliv zkoumání reality z ní samé (immanent approach, který je empirický bez toho aby byl pozitivistický, poststruktrualistický, ale zároveň materialistický), je to tedy protiklad meta-teorie, odmítá jakýkoliv transcendentální princip.
18
Deleuzeho flat ontology stojí na tom, že actual a virtual jsou ontologicky ekvivalentní.
20
Přístup Deleuzeho k empirickému zkoumání je takový, že žádný fenomén nemůže být chápán jako rigidní entita, ale jako unikátní uspořádání prvků. Takový přístup nám umožní stávání (becomings) fenoménů (politických organizací, států, jednotlivců) tak jak se rekombinuje a aktualizuje ve formách obsahu a výrazu.