komunisti, technokrati... ono je celkem jedno, jak tomu budeš v Číně říkat, reálně to je jen další dynastie. Čína vždy byla silně byrokratická říše a velmi tuhý systém tam byl za každé dynastie.
Problém je, že tohle je z velké části kulturní záležitost. Stále to moc nevnímáš a stále tu opakuješ, jak hrozí, že by něco takového mohlo být i na západě. To je ale velmi nereálné.
Vrať se zpátky do historie a podívej se, čím si prošla Evropa, speciálně pak protestantské oblasti (a přeneseně se to pak vztahuje i na severní Ameriku, tj. USA i Kanadu). Historicky je tady úplně jiný přístup k jednotlivci, proběhla tu řada společenských změn a revolucí, ve kterých si lidé postupně vybojovali změnu postavení. A ať už se to někomu líbí nebo ne, zcela zásadní vliv na to mělo náboženství, kde na začátku evropského smýšlení je nutně antika a řecké pojetí člověk, následováno pak křesťanstvím (zejména pak protestantství), které je ideologicky postavené na tom, že lidé si jsou rovni a není zde kastovní systém (ať už těm kastám budeme říkat jakkoliv). Také zde po několik století probíhal (a v zásadě neustále probíhá - potřeba víry je tu pořád a stejně tak tu vždy bude snaha víru a moc propojovat) velmi tuhý boj o oddělení světské a církevní moci (a to i v rámci katolíků - viz důvody papežských schizmat ve středověku, které byly vždy dané tím, kdo koho ovládá a kdo je na kom závislý). A ač se to nezdá, tak ten fakt, že vládce je chápán jen jako jeden z lidí a nikoli někdo shůry, je pro vývoj společnosti strašně důležitý.
Tohle v Číně (a obecně v naprosté většině světových náboženství) nikdy neproběhlo! A ani konfuciánství přes veškerý pokrok (myslím si správně, že máš v ikonce Čang Caje, ať už to píšeš jakkoliv, zakladatele novokonfuciánství?) tohle nedotáhlo tak daleko, kam až došlo osvícenství v Evropě. Mao se sice s konfuciánstvím snažil vypořádat, ale reálně vybudoval další vládnoucí dynastii, kde se jen změnil klíč k určení moci, ne princip samotný.
A chca-nechca tohle je opravdu zcela zásadní věc v tom, jak je v dané společnosti chápán vztah mezi člověkem-občanem a vládou, jak je chápáno poddanství, jaký je kladen důraz na osobu jednotlivce a jaký je kladen důraz na společnost (čí zájem je důležitější), čí vlastně je stát (vláce nebo občana?) a tedy také jestli a jaká má být kontrola občanů nad státem.
Nerad to říkám, ale dokud o sobě přímo sami Číňané nezačnou uvažovat úplně jinak, dokud sami nepřijdou s tím, že jednotlivec je více než společnost, tak se v tomto ohledu dál neposunou. To, kde je potřeba opravdu lidí jako byl třeba tvůj oblíbený Bertrand Rusell, je Čína a obecně Asie jako celek (včetně Ruska). To, že ta změna možná je, ukazuje Japonsko, které se za posledních sto let společensky úplně změnilo. A můžeš tam i vidět, že špičková technologie nemusí vést k tomu, aby vznikal sociální kredit, byla tam masivní kontrola kohokoli a podobně. Ne, že by Japonsko bylo společenským ideálem, ale rozdíl oproti Číně tam je vidět na první pohled. A podívej se i na sousední Taiwan, který ač úplně neprošel společenskými změnami, dokázal jakous-takous míru svobody najít a oddělit vládce od samotného fungování moci (což je v jejich podmínkách srovnatelné s evropským oddělením církve a státu).
A fakt by ty výhrady, které máš ohledně ztráty humanity k Muskovi, bylo lepší směřovat tam, kam patří. Tady je to off-topic (a já se omlouvám, že jsem se tak rozepsal, když to s tématem diskuse souvisí pramálo... pardon).