ONDRA_99,
PES: teda pánové, musím říct, že Hurvínek je proti vám realista.
Efekt EMP má pořád jen velmi omezený dosah a využití Van Allenových pásů je o dost menší, než by se zdálo. Ty vzdálenosti jsou už kolem země tak obrovské, že tím prostě žádné významné množství satelitů neodpálíte. VA pásy jsou sice od 400 do 50 000 km, ale použitelná hustota nabitých částic je jen v oblastech kolem 3 000 km a 15 000 km. V obou případech to je mimo dráhy nejzajímavějších satelitů, tj. konfigurace Starlink (kolem 500 km) a geostacionárních (cca 36 000 km). EMP zatím neumíme ve velkém rozsahu generovat jinak, než jaderným výbuchem a v kosmu má dosah EMP řádově desítky, maximálně stovky km. V koncentrovaných oblastech VA pásů můžete dosah zvětšit (ale ne pravidelně v celém prostoru), ale pořád to je málo na to, aby jeden EMP zničil nějak větší množství satelitů. A odpálit tolik jaderných výbuchů, aby to odpálilo aspoň polovinu satelitů, na to nestačí ani kompletní arzenál všech jaderných zbraní (bez ohledu na to, jestli je tam dokážete dopravit).
A co se týče mechaniky, tak i kdybyste odpálili přes EMP všechny satelity, tak se rozhodně nezačnou najednou hromadně srážet. Budou normálně pokračovat ve své dráze, jenom ji už nebudou schopni změnit. U Starlinku to znamená, že satelity během pár let samovolně shoří v atmosféře a možná se z těch 12000 tisíc třeba jeden nebo dva srazí (ale pravděpodobně budou mít blízké rychlosti i směr, takže to nebude moc spektakulární srážka), u vyšších drah je riziko srážky ještě menší (ale zase tam by to už bylo zajímavé, protože nebudou mít podobné dráhy a rychlost střetu už bude podstatně větší)
Reálně je sestřelování satelitů v době obrovských konstelací zcela mimo realitu. Je to jenom nástroj hrozby, použití nemá rozumný význam.