OTAVA: Ano.

jsem si predstavil to chlazeni megawatoveho laseru na orbite. ISS ma chlazeni radove 100 kW, ne? A je to obrovska krava. Jestli nekdo takovy laser posle na orbitu, tak ho kazdy uvidi ocima ze zeme :)

PES: to řeší správná volba vlnové délky. Čím blíže k UV spektru (cca 350 nm a nižší), tím horší odrazivost u většiny používaných materiálů. A ve viditelném spektru jsou maxima u odrazivosti kolem 90 %, pokud se nesnažíš o opravdu speciální povrch.

Tady máš graf pro hliník, stříbro a zlato.



Případně trochu méně přehledně pro více materiálů:



Kromě toho odrazivost klesá s tím, jak se materiál zahřívá. Takže čím větší energii do daného místa pereš, tím rychleji dosáhneš toho, že odrazivost prostě přestane hrát roli. A u megawattových laserů už bude fakt jedno, jak odrazivý byl povrch na začátku. To je právě u těch vojenských laserů k dohledání také. Testy v reálném prostředí ukázaly, že povrch cíle nehrál žádnou zásadní roli.

OTAVA: já to vezmu postupně

Ochrana satelitů:
- antiraketou v daný okamžik ano (až do vyčerpání antiraket), ale zůstanou ti objekty v kolizní dráze, případně když se antiraketa netrefí, tak tě po pár obězích může sama dohnat. V tohle je mechanika mrcha, ta raketa prostě nespadne na zem, když jí dojde palivo, ale bude létat po eliptické dráze bez možnosti změny kurzu.
- laserem ještě hodně dlouho ne, protože na to prostě nebudeš mít výkon (pokud tedy celou hmotnost satelitu nepodřídíš jenom zdroji pro výkonný laser)

Rozptyl v atmosféře:
Ano, to je problém, ale řešitelný podstatně snáz, než u satelitů. Prostě přidáš výkon a případně počet laserů, které budou zaměření na stejný cíl. Podívej se, jak už dnes funguje laserová ochrana, co všechno, na jakou vzdálenost lze udělat a hlavně čím se to dělá. Často jde o svazek paprsků, které míří na stejný cíl, v tu chvíli je rozptyl menší problém.

Sestřel ICBM a bombardování ze stanice:
V obou případech stejný problém - tvoje stanice má jasně danou oběžnou dráhu kolem země, např. ISS oběhne zhruba jednou za 90 minut, ale ta dráha se postupně vůči povrchu posouvá. Nad stejným místem proletí jen jednou za den. Nemůžeš si se stanicí jen tak odletět nad jiné místo. ICBM letí maximálně desítky minut a když útočník ví, jakou dráhu má tvoje obranná stanice, tak na ni určitě nebude čekat, ale vybere si slepé okno. Takže potřebuješ těch stanic spoustu. Pověsit stanici výš na GEO, aby vůči povrchu stála na místě a pokryla tak plochu 24/7 nemá smysl, protože to je těch 36 000 km nad povrchem. Spočítej si sám, jak rychle by musela antiraketa letět, aby stihla zasáhnout ICBM.

Ulovit si asteroid:
Zatím naprosto nereálné. Musíš ho někde dohnat, vzít, dopravit k Zemi a hlavně u Země zabrzdit nakolik, aby zůstal obíhat. K Zemi ti přiletí příliš, příliš rychle a fakt nechceš u Země nedobrzdit :) Ohledně zpracování asteroidů osobně sázím na Mars - je to k němu blíž z typického "ložiska" asteroidů, Mars má menší přitažlivost, takže tě bude stát méně energie tam brzdit i následně posílat na Zemi zpracované výrobky. Druhou možností je Měsíc. Zpracování asteroidů na oběžné dráze u Země není energeticky výhodné (energeticky z hlediska mechaniky, ne že bys měl málo energie na samotné zpracování).

PES: a opět - ohrozíš jednu orbitální rovinu, ale riziko bude zase jenom strašně malé.

Chceš střílet brokovnicí na řadu za sebou letících objektů s malým čelním průřezem. Co se asi tak stane? Trefíš jeden, tím rozptýlíš střely, které jsou v dané rovině, zbytek letí dál. Bordel ti tam sice zůstane a ohrozí i další, ale riziko ti neroste tak podstatně, abys mohl zničit celou jednu rovinu.

Následně zjistíš, že náklady na zničení všech objektů v dané rovině jsou nesmyslně vysoké. Rozhodně vyšší, než vypuštění nové série satelitů do jiné, méně rizikové roviny.

PES: EMP není ani rychlé ani použitelné. Nevím, jak ti to mám vysvětlit lépe, než když napíšu, že dosah EMP je pár desítek maximálně stovek km. Víš, jak daleko jsou od sebe třeba satelity Starlinku, které jsou nejhustější konstelací? Pokud pominu začátek, kdy jsou u sebe jak vláček (vzdálenost řádově stovky až tisíce metrů), tak při maximální plánované hustotě 58 satelinů per planes to znamená, že jsou satelity zhruba 600 km od sebe. V okruhu 1000 km tak budeš mít v ideálním případě maximálně dvanáct satelitů z několika různých vrstev a při křížení drah, pokud dobře počítám. I kdyby jich bylo 20, furt to je méně než jedno promile, které můžeš jedním EMP vyřadit.

EMP by mělo smysl u satelitů, kterých je na orbitě málo, jednotlivé kusy. Ale to se v poslední době velmi rychle mění.



A Kesslerův syndrom je také jedna z hodně nafouknutých bublin. Reálná hrozba je malá a hlavně pro pilotované lety. Pro satelity, zejména vojenské, by se pořád vyplatilo to riskovat. A v drahách, kde létá Starlink by se to vyplatilo i pro Starlink samotný, protože tam se ty dráhy vyčistí relativně rychle.


Vzdálenosti a obecně velikost prostoru kolem země jsou opravdu šíleně obrovské. Občas se říká, že třeba u Starlinku dnes vychází jedna družice zhruba na plochu Moravy, časem to bude jedna na okres. Jenomže ani tohle měřítko není dostatečně přesné, protože ty družice jsou také v několika vrstvách, které jsou kilometry od sebe.