CAROLIAN: Posilala jsem to z mobilu a koukam, ze je to nejaky cely rozbity. Takze tapetuji znova a lepe!

Na hubertu jsem byla poprvy ever. Pripomina to takovou taborovou hru na konich, a je to docela vtipny. Na druhou stranu, dokazu si predstavit, ze kdyz jede koni treba dvacet, tak uz to muze bejt trosku stresicek. U nas to byla takova krasna vyjizdka. Vycasilo se a bylo to fakt paradni!

Prijezd na jizdarnu na slavnostni nastup.


Slavnostni nastup. Dostala jsem takovej zelenej roztomilej vec na rukav a panaka bezinkovice! A teda musim rict, ze Sol jako jedina se nepokousela zrat tu slamu. Taky dokazala uplne bajecne stat na miste, srovnat se do rady a tak. Je to vtipny. Takova vrcholova drezura, jako ustup zadkem o dva kroky vlevo... a ona to nejak dela, jak na to myslim. Fakt nevim, jak, ale je to strasne super :))


Vyrazime lovit lisku.


Gang is on the move!


Na vyjizdce bylo sedum koni, z toho tri teplasove a zbytek ovari. Netrpim zavodnima ambicema, ale pochlubim se, ze ze vsech ovaru je ten muj nejrychlejsi! (A na tyhle fotce vidim, jakou ma Solinka nadhernou hlavu!)


Honaci se vraci z vyjizdky, jeste zbyva zaverecny "dostih".


Dostih! Nejen, ze jsme nejeli v davu, ale Sol si i zkratila oblouk, po kterem se melo jet. A i kdyz to tu vypada nadejne, na prekazku se moc necejti.


Ocas jsem ani nechtela, to je jen jakysi vzdusny zamek. Ja chtela tu cokoladu s jablkem! Dokonce jsem urvala dve, ne vsichni jezdci to zvladli. Pak bylo kralovske deleni, Sol dostala jablka, a ja cokolady :)

NYEMI: no tak ne, že by toho koně brutálně mlátili po čumáku, ale imho chodil pěkně, tak bych řekla, že by měl stačit ten tlak psychický - prostě mu tím bičem vymezit prostor a směr - imho by couval i tak a nebylo potřeba ho po té hlavě klepat.

A co mě dorazilo bylo to, že za dobře provedený výkon se kůň trochu podrbal tím bičem... mě to přišlo hrozně... neosobní...

... podle mě někdo dodržuje jakýsi postup bez toho, že by nad tím přemýšlel... vůbec tam nebylo nějaké zrušení / snížení tlaku v okamžiku, kdy to kůň dělal dobře... to jako na těch závodech, puberťačka tam měla problémy s kobylou, tak jí vzala na louku a začala tam s ní nacvičovat "podle Parelliho" - jíl vyschlý na kámen plný děr, fakt o zlomení nohy a ona tam nutila kobylu lítat na lonži a couvat... to pak nevydržela naše trenérka a šla jí sprdnout, jestli chce koně zmrzačit...

... když jsem pak třeba včera večer vzala jednu nadšenou holčičku k Sugar a ona ho zcela neodborně hladila (maminka mi pak řekla, že holka koní bojí - tak s poníkem se teda nebála vůbec) a on tam držel fakt strašně dlouho a nechal se otlapkávat od malého dítěte s blaženým výrazem... na kruhovce, na volno, bez čehokoliv... představa, že se koně nedotknu jinak než bičem a v předepsaném odstupu a v předepsané hodiny a situace, mi přijde fakt divná...

... jo a to víte, že když děláte načůral horsmenšip, tak jste fakt něco děsně extra a je to děsně úžasný a tajemný a vaši žáci nesmí jezdit na jiných koních a ani u jiných trenérů, protože tím by se to všechno "zkazilo"?....

a taky když jste byli Parelliho žáci tak vám patří celá jízdárna - i když zrovna trénujete s koněm jen side step na krátké lonži, tak vám všichni musí jít z cesty... a samozřejmě, protože děláte Parelliho, tak to nemůžete dělat na menší jízdárně nebo jedné ze dvou kruhovek, to dá rozum...

(nemluvě o tom, že koně při provádění věcí jako couvání nebo side-step je potřeba neustále tlouct bičíkem po nose - teda co to kecám, žádnej bičík, to je carrot stick a to je něco jinýho... to je v pořádku, protože pak ho tím samým bičíkem podrbete na zádech, aby se nebál)

PES: já bych brala, kdybychom se mohli řídit přirozeným rytmem - nevstávat za tmy, ani uprostřed dne... ale bohužel školní zvonění a různé píchačky v našich životech to neumožňují...