... imho nejstrašnější je, když se někdo naučí jezdit tak, že kůň se zatáčí tím že mu urvu hlavu na stranu - bohužel to vidím u Evropanek, co tvrdí jak v mládí jezdily, ale tohle je jediný způsob jakým jsou schopné zvládat koně... a bohužel to takhle naučily svoje haranty... na té horse show jeden poník zaváhal s nástupem na jízdárnu (takový ten moment otevírají se vrata, vrata vržou, kolem se mele víc koní atd.) a holka ho začala rvát za hubu, poník začal couvat, tak ho seřezala bičíkem - tohle vše stihla za cca pět šest vteřin.... asi je něco z toho povaha (já než bych rozmyslela, co se děje, tak by to nejspíš přešlo samo - a nebo v případě plašana koně bychom už byli v Neumětelích :-))... ale něco je imho výchovat a určitá instantnost naší doby - všechno musíme mít HNED TEĎ....
Máme ve stájích naopak holku, která má nejspíš Marfan syndrom (vysoká, hubená, postižené klouby, srdce) a která si pronajímá poníka na to, aby si s ním hrála... chce koně, jezdit v podstatě nesmí (nesmí spadnout z velkého koně), tak si chodí s poníkem na procházky a hraje si s ním.... jezdit na něm ani vlastně nechce... jako budu muset s ní trošku promluvit, protože poník jí poněkud posunuje hranice a tlačí se na ní, ale je to fakt hrozně milý, jak si ona zjevně užívá "pouhou" skutečnost, že JE s poníkem...