CAROLIAN: Myslim, ze na nic neni univerzalni reseni. Ty jsi asi verila koni natolik, abys na nej lezla i rozrezana. Moznosti, jak to nedelat by se urcite par naslo.
A presne to, co popisujes ohledne nasedani - ze je stresujici naskakovat, je bullshit. Je to to, co mne tak strasne rozciluje u vsech lidi kolem koni a je to cely propojeny. Nulova tolerance k tomu, co chce zvire, nebo ohlizeni se za jeho problemama. Pokud kun neduveruje svymu cloveku na tolik, aby ho rozeznal vod pumy a proste ho nenechal nasednout, tak mi neprijde bezpecny na nej vubec lizt.
Je to takove to klasicke "ale kdyz ho nechas delat tohle, tak to pak bude delat porad, nesmis mu to dovolit". To je asi nejvetsi lez ever. Je to klec upletena ze strachu, ze to zvire najednou zacne delat neco jinyho, nez my si myslime, ze je spravny. Kdyz se zvire nechce ucastnit na tom, co mu nabizis, chyba rozhodne neni v nem. Uz jsme davno za dobou, kdy zvirata byla vecma a nastrojema. Takze odkud vychazi ten standard ze zvire si nikdy nemuze vybrat, co chce ono? Je snad nesvepravny? Rikame snad srnam a zajicum v lese, jak se maji chovat, jinak neprezijou? Predkladam tohle jako tema k zamysleni, samozrejme muze nekdo pribehnout a rict "tak ho pust uplne navolno do prirody, AHA". Jenze ja tu mluvim o konich, co mame dome a chceme s nima vyst nejakej zivot a vztah. A vsude kolem sebe vidim vztah zalozenej na strachu a iluzi kontroly.
Ja bych na Sol taky lezla, i kdybych byla rozrezana. Protoze ji verim. A strasne se snazim, aby ta duvera nebyla jen v my hlave.