tak první dvě kola jsme jeli bez čísel a bez časového limitu, takže co nám přišlo pod kopyta, to jsme zahnali. Tam jsme si vyzkoušeli, že se Ned krav nebojí a jde do nich a myslím, že i pochopil, o čem tahle hra je....
Byla se mnou moje trenérka, ta dělala tu složitější práci (hlídala se svojí kobylou průchod - tam je to o těch rychlých otočkách, couvání atd. - v podstatě jako brankář při fotbale, který musí ale pustit URČITOU krávu skrz a zabránit ostatním v průlomu. To nevím, jestli by pro Neda bylo - jak je starej a pomalej a těžkej na předek, tak se bojím, že by si něco urval....
... ale ta taktika, jaký směrem ke krávě najet, aby se pohnula tam, kam jí potřebujeme, to si myslím, že má "v krvi", že se to "naučit" nedá.... a že tam hodně hraje i zkušenost koně žijícího ve stádě - což on doma žije, jen tady u mě ne :-( - on je "socializovaný", ví, jak se má chovat a v podstatě nemá problémy s ostatními koni - všechno si vyřeší velmi stručně krátce, takže i s těma krávama věděl co a jak...
... a mimochodem - říkal to manžel a je to vidět i na fotkách - Ned na krávy "dělal ramena" - hlava nahoru a nesl se jak pětka do záložny... a myslím, že ho to bavilo, od té doby je děsně velký a důležitý kůň, jak to těm kravám nandal :-)
... jo a na cestu domů jsem machrovala s nastupováním do přívěsu... prostě jsem Neda přivedla k otevřeným dvířkám. On vlezl dovnitř předníma, tak jsem ho pochválila, on zase vystoupil, tak jsem mu řekla že ne a on si pak teda nastoupil... už naprosto čiště, bez zaváhání.... (je to přívěs na dva koně, trenérčina kobyla vpředu, na Neda tam je toho místa tak tak - majitel vozí koně v obrovských přívěsech, takže tohle se musí Nedovi zdát fakt malé)....