Tento způsob zimy zdá se mi poněkud nešťastným...
...no není zima, to je blátivé PEKLO !!!
Po ránu mne uvítala shirka, kterou to bláto viditelně štvalo (a od sena s huculou na mne koukala úplně zaliskaná andalušanka - jó není nad kobylu-čuně). Vobluďák stál v tu chvíli na kraji přístřešku a více v přístřešku ještě stál světlý/bílý (by byl, kdyby nebylo bláto) mladší valach, co do stáda přišel minulé léto...
Po chvíli, když služba zrovna dovezla nový balík sena, se osazenstvo balíku trochu vystřídalo. Jen shirka stála v blátě a každou chvíli zvedla jednu nohu a tvářila se zhnusené z toho bláta...
Nejdřív bylo třeba si proházet (protlačit) cestu k hromadě, udělat alespoň rýhy blátem po spádnici, aby co nejvíce vody odteklo bokem (závidím těm, kteří mají pozemky na písčitých půdách)
Na začátku (byť to na fotce nevypadá tak strašně, ale bylo)
A po dvou hodinách (za neustálé asistence několika koní, kteří to brali "na střídačku" a "zavazeli" co nejvíce, nejlépe tak, aby se po tom odházeném nedalo projít přímo... asi chtěli vidět člověka jak uklouzne a vyválí se také v tom blátě) se to stalo alespoň trochu přijatelným...
Vobluďákovi se od sena, byť už pak nežral a jen stál, moc blátem nechtělo, takže stále jen pořehtával a upozorňoval na sebe, ale nakonec pochopil, že "utopit se za ním do toho bláta nepůjdu a přišel on, aby pak ke své radosti zjistil, že se v přístřešku už neboří do blátosraček a tak celý nadšený ukazoval, jak je stále hladový koníček (no uživit to panděro určitě) a jak je moc hodný a jak umí prosit, že si přece zaslouží alespoň jeden suchý chleba či rohlík (to má strašně rád, ale dostane max. 2ks, aby si něco neuhnal)...