a jsou mi.))

GIO: Na druhé foto vysloveně pozér(ka) :-)

ted vas asi budu trochu zasobovat))

Pár obrázků z mrazivé soboty, nádherné počasí i ranní Slunce rozehrálo lom různými barvami


Ledová řeka (na rozdíl od léta nic k brodění či koupání, ještě pár takových dní a bude spíš na bruslení)


Najdi a dojdi si pro koně (opravdu jich tam někde vzadu je dokonce deset)


Klub nacpávačů pupků (valaši v zadním výběhu, kam mohli až když konečně zamrzlo)


Frís pózuje

tak třeba Ned je nekontaktní, s ním to drbání není tak žhavý.... kovbojskej kůň, s nima se nikdo nemazlí a nemaže, takže s ním jsem musela opatrně....
Nová zachráněná QH ve stájích bude nastavovat hlavu a když jí člověk podrbe na tom správném místě, tak se blahem málem počůrá...

S Nedem jsem začala hodně věcí dělat na slovní pokyn. On je línej a chce mít všechno rychle za sebou a rád dělá věci hned správně, takže když mu řeknu, co chci, tak on to jde udělat a já tím pádem mu nemusím směrovat hlavu nebo tělo nebo ho jinak fyzicky navigovat. Navíc on si myslí, že je děsně chytrej, takže když to udělá jen na slovní nebo nepatrný pokyn, tak je děsně pyšnej...

GIO: jo ona ma desnou potrebu kontaktu, jsem se tam byla prokulhat a hned prisla k ohrade a cpala mi hlavu na drbani :D ti dva se pasli a nezajem

CAROLIAN: jj tohle praktikujem.)

NYEMI: no, ono to . bude asi dost individualni i ze strany vnimani toho kone, Hvezda se fakt na cloveka lepi, cpe se pod poazi, abych ji objala pres kohoutek a necha se oplacavat i drbat i hladit, valasek to vnima tak jak rikas spis... takze to je treba asi zvazovat a hledat u konkretniho jedince, co mu vyhovuje..jinak ja si to uvedomuju, ze je to chvilka, byl dost navazany na puvodni panicku, dostane urcite spoustu casu se s tim vyrovnat.. plus teda ma strasne moc prace s tim hlidanim toho noveho staa, chapej.))


ANABEL_LEE: Hvezda tohle tez chape, Mates bych rekla trosicku stavkuje, protoze se tu jeste neciti tak doma, plus teda se trosicku zhledl ve sve vudci pozici.)

Jo, jedna z tech situaci dnes zahrnovala mumone, co se lekl a pomalym klusem se mi vzdaloval, protoze jsem nedrzela voditko. Kdyz jsem chtela udelat par rychlejch kroku, abych ho chytila, tak se jen vic bal a pridal. Takze jsem si dala mantru, ovladla se, zastavila a pockala. Kun pomalu odbehl za ohyb zatacky a tam klapot kopyt utichl. Pak jsem se koni ukazala (mohlo to byt tak tricet metru), zavolala na nej a zase mu odesla za tu zatacku. A mumon za mnou ne prisel, ale priklusal. A to se prosim pekne vzdaloval smerem odkud jsme prisli - tedy domu, a ja odchazela pryc. Tolik chvaly! Pro mne to byla strasne moc velka odmena videt, ze uz nejakou duveru mame. A prave jsem pak premyslela o tom, jaky naroky na nej mam a ze vlaste se Sol jsem na tom po ctyrech tejdnech nebyla moc jinak a ze tohle uspisit nejde, pokud chci takovej vztah, jako se Solinkou po trech letech.

Uz jdu spat, slibuju.

Jinak nakouslo se tu to drbani jako forma odmeny. Tak tu upustim kratky zamysleni. Jednak co se odmeny tyce, mam ted kone ctvrtej tejden a az treti tejden zacal chapat, co je pochvala (ode mne) a jak funguje. Jakoze clovek si rika, kdovijak kone neodmenuje, ze ho placa po krku a neco rika. Jenze treba placani je spis forma odhaneni, takze lepsi hladit - a i to hlazeni je vlastne tlak, takze to neni odmena. Mumon se ze zacatku toho doteku bal. Nechapal ani muj hlas. Musela jsem ho hodne hladit, kdyz byl ve vybehu na volno, a on casto pred tim kontaktem utekl protoze mu nerozumel. Vetsinou se hned otocil a zase mi do rukou strcil nos a az postupne pochopil, ze hlazeni a drbani je i prijemny - a od toho se dostavam primo k drbani. Ze ne kazdy drbani je dobry. Ze se musi delat spravne, na spravnejch mistech a i ve spravnej okamzik. Jinak to neni pro kone poteseni, ale dalsi tlak, se kterym nevi, co delat, nebo mu je to i neprijemny.
Prijde mi, ze je dulezity to koni nabidnout, zacit ho drbat a sledovat, jak se na to tvari. A kdyz se snazi odejit od doteku, tak je dulezity mu dat ten prostor. A pak to muze fungovat jako odmena. Nejednou jsem narazila na lidi, co zcela presvedcene prohlasili "to znam tady to maji nejradsi" a hrabli nekam na kone, kterej se pri nejlepsim tvaril uplne nezucastnene (v horsim pripade se ohnal, nebo se snazil pred tim dotykem nekam ustoupit, nacez ho dotycny clovek chytl pevnejs a pritahl zpet).
Nejednou jsem z ruznejch moudrejch zdroju slysela, ze je to kun, kdo si urcuje, co je pro nej odmena. Zni to logicky, ale prijde mi, ze na to lidi casto zapominaji.

GIO: Takze jestli mate ty kone kratce, tak bych vubec nebyla smutna, ze kun neni mazlivej. Az opakovanim nejakyho vzorce pochopi, co clovek mysli svym chovanim, a po nejakym upevneni duvery si to bude i uzivat.

Ja si ted denne musim opakovat mantru, ze na mladyho nesmim tlacit, ze musim cekat, az mi zacne tu duveru nabizet sam. Prvni dva tejdny mi to ale VUBEC nedochazelo. Az dneska, byli jsme na kratky, ale velmi dobrodruzny prochazce, jsem mela pocit, ze se zaciname potkavat. Svuj podil na tom melo to, kolika krizovejma situacema jsme dneska prosli a ze jsme je zvladli spolu.