Ja mam radost, ze se pomalu propracovavam ke kyzenemu cili spolehliveho kone na show. Dnes dalsi krok kupredu - dokazali jsme se projit v noci, za tmy (prestoze obcas musim slizt a pomoct mu, kdyz prechazime ze svetla do uplny tmy).
Zvladame pekne v kllidu klusat i vedle jedouciho vlaku, aut a psu. V obci dnes byl lampionovej pruvod, takze jsem to hecla a sla kone trochu osmelit do davu. Deti. S lampionkama. Ve skutecnosti nejvetsi test prisel jeste pred samotnym davem, protoze tam byl dalsi kun. A prestoze jsme od sebe byli bezpecne 30 metru, Normen ho videl, zarehtal na nej, ale nejancil, jako to delaval driv. To byl asi nejvetsi highlight cele akce, hlavne pro mne (ne fakt, driv jsem ho musela uklidnovat i pet az deset minut, protoze mel uplnej hysterak, sice se nevyskubl, ale super to nebylo). Lampionky ho pak zajimaly nez zjistil, ze nejdou sezrat. Trochu nervozni byl, kdyz se deti zezacatku hemzily, ale kdyz to zacalo vypadat jen trochu neprijemne, tak jsem deti odehnala, dala koni prostor, utesila ho a on pak mel zase dost odvahy nechat ty maly bestie se po sobe sapat.
Pak se dav uz rozptylil, zbylo tam jen padesat lidi, z toho pulka deti, co si hralo na honenou a rvaly u toho, takze nejlepsi prostredi pro vozeni konechtivejch holcicek. Tak deset jsme jich povozili, pak uz mu to bylo dlouhy, tak se mi jal vyvalet se i se sedlem. Smutne jsem to sedlo sledovala, nicmene kdyz ho pri valeni nerozlehla Sol, tak lehouckej hrebecek to nezvlad taky. A lidi se aspon meli cemu smat.
No a pak jsme to zabalili, a doklusali domu. Kde jsem ted na poslednich 300m tmou lesejckem musela slizt a provyst ho, protoze se bal tmy. Jo a celou cestu jsme sli po silnici, tak jsem byla zodpovedna a voodrazkovana.

tak hlásím vývoj u závislé kobyly - nevadí jí, když odvádíme jí pryč - vadí jí, když odvádíme kolegyni... takže dneska byla sama na velké jízdárně (kolegyně nesmí, pže má cosi s nohou, tak aby moc nelítala, tak je jen na kruhovce), pak jsem jí odvedla zpět do paddocku, to taky v pohodě - a pak jsem kolegyni provedla po stájích (má deset minut chodit na vodítku) - tak to Crimson teda z paddocku volala - ale měla hlavu přes plot, aby viděla, nelítala a nezoufala si - a když nás uviděla, tak zase zalezla a šla honem zfurtrovat nějaké seno (pže Cream jí od jídla vyhání).... tak třeba to takhle trochu zlepšíme...

No a druhou vypečenou historku mám s Cupcake - QH provozák, jí se pracovní zařazení moc nelíbí, imho je to kůň z ranče, který by potřeboval skutečnou práci, krávy a tak, ne chození dokolečka na jízdárně - já jí občas beru ven na procházky nebo jí nechám se proběhnout a poválet... no a včera jsem s ní vešla na jízdárnu, zavřela jsem vrátka a rovnou jí sundala ohlávku - a ona se svalila hned na místě (strašně ráda se válí) a jak se převalila, tak se jí dostaly zadní nohy do hrazení.... tak to jsem se teda opotila až na prdeli... naštěstí není panikář, a dostala se z toho sama... tak jsem jí dneska vzala znovu, trochu krokovat a znovu osahat nohy, jeslti není někde něco oteklého nebo tak - a pustila jsem jí válet až v prostředku jízdárny.... uf...
Přitom by člověk řekl, že ve čtrnácti letech už nebude blbá, aby se válela u plotu.... ale asi jí to není často přáno, tak se snaží využít každou chvilku, no....

Prakticky od pondelka, kdy bylo hezky pocasi, jsem se porad snazila udelat si cas a jit se s mumonem projit, ale proste porad mi do toho neco lezlo. Az dnes konecne jsem se dockala!
A je to poprve, co muzu mluvit o vyjizdce, vlastne takova prvni vyjizdka v zivote, protoze jsme se prehoupli pres zlaty meznik "vice casu na koni, nez po svych". Nejdriv se pasl u silnice, tak to jsem tapkala sama, ale pak uz jsem nasedla a zvladli jsme: vlak ze vzdalenosti 3m, bagr (jeden nakladajici, to jsem byla jeste na zemi; jeden stojici, ale nastartovany - to jsem musela slizt a ukazat mu ho; a jeden kopajici do zeme a ten uz zvladl uplne sam a ja se mohla jen vezt) x3, tatra mijejici nas na silnici (jedna mezi bgrama, jedna v prostoru) x3, cyklisty a auta a psy a deti a detske tatry+trakturky nepocitam, bylo jich pomerne hodne. Prekvapive takova ta detska plastova tatra dela jedouci po chodniku vetsi kraval, nez nastartovanej bagr... Jeden pes chudacka koniska polekal, takze se rozklusal, ale proste vystrasenej mumon se nikam nezene a necha se prakticky hned zastavit. Dokonce jsem ani nemusela slejzat a utesovat ho.
Nejvesim stresem u ktereho se normalne zpotil, bylo ze jsem ho uvazala u obchodu a sla nakoupit. Ale pak uz jsem zase nasedla a jelo se domu a dokonce jsme si i zaklusali po otevrenym poli. Cvalat se mu nechtelo, jinak bych do toho sla hned.
Hodny tatinek od bojacneho ditete mi udelal zvecneni :)

CAROLIAN: To by Američané tady v místním bankovnictví zažili pár nepříjemných překvapení i s kreditkou (ne debetkou)...

tak jsem dneska byla ve stájích u kozenek, vyklidila jsem jim, a protože je jednatřicátého, tak jsem vypsala šek za ustájení na příští měsíc, zavolala jsem kozenky, že půjdeme šek odnést do schránky majitelce - načež hňupík Brownie se přiřítil, šek mi vyrval a během vteřiny pohltil..... Nestihla jsem ani zařvat...
Já myslela, že tyhle věci se stávají jen ve filmu