SHAMPOO: O to jsem se snazila taky, ze ho naucim zrat na povel. Povedlo se mi ho z modu “jezdec je mi u prdele, klidne odejdu zrat doprostred louky a zustanu tam jak dlouho chci” presaltovat na mod “zrat nebudu, dokud na vzerinu neztratis pozornost, pak odchazim za prvnim pozivatelnym steblem” a jakmile zjistil ze na nem jedu jen na nejakym spagatku a veskera jizda je jeho dobrovuli poslouchat me pokyny, popasaval se po ceste dost vehementne

nepomlouvejte laskave poniky, jsou to nejvetsi zlaticka.) minimalne ti nasi:-)

NYEMI: mmch, jak tak hledám ve starých fotkách, hádej, co jsem našla.... to je moje neteř....

CAROLIAN: Ponik neleci, ponik nenavidi!

CAROLIAN: jojo, tahle moje ponice je z nějakých opravdu ohavných podmínek, když jsem viděla fotky, no hej a její první majitelka jí jezdila na štajgru. Od tý doby je z ochotnýho koníka koník, co nic nedá zadara a je to s ní fakt docela mazec. Ona se do uždění opírá a přetahuje se, ale včera prostě zase její den D kdy je skvělá a stavěla na slovo. Přijde mi bez ucpané tlamy mnohem ochotnější. Neříkám, že jí nevyhrožuju buřty a já jsem prd jezdec, ale klape nám to.

SHAMPOO: imho se koně fakt chovají jinak, když nemají uzdu... najednou je ten kontakt mnohem intenzivnější... akorát pořád nevím, jak velkou roli v tom hraje to, že se nemůžu "ulejvat" a musím fakt "jet" - že já sama jedu jinak - že když si seberu tu možnost "urvat to hubou", tak musím hledat a používat i další způsoby komunikace s koněm...

PES: je to super :) včera byla fakt parádní, jsem rozlámaná sice, ale byla to cválačka, no nemám slov jaká včera byla, je to prostě paličatej poncl, ale ty bláho, občas mi dá pocit, že neexistuje lepší kůň než ona :)

Si tu tak odložím tu svojí. Pořád nemůžu uvěřit, že jí tady na tom ujezdím :)
Ale fakt mě těší, když k ní jdu s uzdou, jak začne mlít pantem že udidlo ne a pak si vzpomene, že fakt ne a spokojeně si přežvykuje :)

Vrátil se (na turnus tábora/kurzu) i "prohnilý koníček" (zimu 2017/2018 mu jisté nezodpovědné slibotechny nechaly při jeho využívání prohnít střelky až do krve :-/ a pak se to celé jaro muselo léčit a čistit a koníčka "týrat" - naučit zvedat a držet nohy, což kupodivu až tak dobře neuměl a tehdejšímu majiteli hnul zády tak, že týden nemohl dělat kromě doktorů prakticky nic a skoro měsíc se dával dohromady aniž by mohl koni nohy sám zvedat, čistit dezinfekcí na gáze tu do krve vyřezanou střelku a zase pak vyplnit gázou s betadine roztokem a přelepit voděvzdornou izolační páskou, pak se i dehtovalo a používala "chytrá houba")...

...kupodivu mne ve výběhu poznal a přišel (sám od sebe od docela vybojovaného místa u hromádky sena) se pomazlit a vůbec s výrazem, že by šel něco zajímavého dělat či zkoumat (smůla, že nemůžeme, to si musí sám vyřídit s novou mladou majitelkou). Potěší, když koníček projeví i po více než roce, že si pamatuje (ostatních cizích lidí, kteří přišli do výběhu, si nevšímal).

Jedna foto ještě z boxu, kam chodí na noc...

Dneska posun, zvladli jsme kolem projit ze sedla, ze zeme, a vlastne jak je videt, i bez drzeni. V klidu se tam napast. A co je vic, v klidu odjet. Sice cestou rehtal a volal na svy princezny, ale zadny psycho.

VAMPY: Něco takového jsem kdysi také zažil... první "Mlaďoška", co jsem ji kdysi "venčil", tak po pár letech, co dorostla a obsedla se, tak jednou při vycházce jsem část jel (bez sedla) a část běžel s ní na ruce. No a jednou mne také v rámci vypouštění energie trochu nadhodila a já sklouzl dolů (naštěstí jsem měl chvilku na to si vybrat kam a jak sklouznout a ona ihned zastavila, takže jsem ji ani neztratil z ruky, že na mne pak s nosem dole koukala proč se sbírám ze země)... no a od té chvíle si pak moc dávala pozor jak sedím, když běží a dokonce jsem měl pak v průběhu zbylých pár let s ní pocit, že párkrát si mne i v takovou chvíli "nahodila" zpět do rovnováhy... přece nebude zastavovat a čekat, až se ten nešika nahoře zase posbírá, když se jí tak pěkně běží, že? ;-)

Ale je fakt, že to byla asi jediná, která to řešila takto. Někteří z dalších, na kterých jsem kdy více jezdil, tak to řešili zpomalením či zastavením. No a zbytku to bylo srdečně jedno - udržet se na hřbetě byla podle nich výlučně věc jezdce.

Naštěstí jsem nikdy osobně neměl žádného zákeřného zhazovače či podobného filutu, ale byl jsem na vyjížďce, kde jeden z dalších koní měl docela ošklivý zlozvyk otestovat jezdce, že si uměl vyměřit v lese příhodné dva stromy u cesty, kam se on se sedlem vejde, ale nohy (kolena) jezdce už ne, stejně jako větev a hlava jezdce. Když to jezdec včas vychytal a zkorigoval pobídkou, tak byl pokoj a koníček pak už vzorný, ale pokud ne, tak si koníček jezdce vychutnával různými vtípky až do konce (a že toho měl v zásobě plno)...