Dnes se tedy mazlík bál, abych ho náhodou nenechal jen ve výběhu... dokud jsem ho čistil a pak ještě oškrábal náznaky hniloby, tak byl v klidu, že jsem ještě rychle seškrábl přístřešek, také v klidu, ale že bych mohl náhodou už odejít a NEvzít ho alespoň na chvíli ven - to by byla katastrofa (pro něj, samozřejmě)...
...koníček neustále hlídal kam jdu a když měl pocit, že bych mohl odejít, tak se hned přidal, popř. i naznačil jak by přece hodný koníček měl jít ven. A potom na volno jako stín šel způsobně u ruky, prostě jako nejhodnější, nejmilejší ;-)