VAMPY: jestli fakt se chceš ke koním vrátit, tak je potřeba se poptat... já jsem leta měla koně pronajaté, později jsem svého koně pronajímala já.
Velmi rychle došlo k poučení, že základní podmínkou musí být, že ten, kdo si koně pronajímá, absolvuje několik lekcí s MOJÍ trenérkou, aby kůň / poník měl nějakou konzistentní výchovu. No a pak to bylo tak, že pronajímatel platí sedminu měsíčních nákladů na koně (byli do toho rozpočítaní kováři a základní vet - očkování, zuby atd.) a za to měl koně na ten den "rezerovanýho". A měla jsem právě třeba ženskou, která občas na něm jezdila za dohledu trenérky, ale často jen chodila do stájí vykydat, koně vyhřebelcovat, vyčistit kopyta - a vzala ho na procházku nebo na kruhovku... ona měla autistické dítě, do stájí si chodila odpočinout a vyčistit hlavu... a mě to pomohlo, že jsem věděla, že kůň se dostane jeden den v týdnu ven bez toho, že bych za ním musela jet já.... ALE - nikdo nepronajme koně jen tak někomu z ulice, takže to chce třeba si ve stájích zaplatit nějaké jízdy nebo prostě něco - a i trochu prozkoumat, jestli zrovna tyhle stáje jsou něco, co tě oslovuje... špičková dostihová nebo chovná stanice asi nebude to pravé ořechové...
Jde to i přes ty děti - nám nakonec hodně fungovala voltiž - holku to bavilo víc než ježdění v kruhu "a teď krokem, a teď klusem", koně měl pod kontrolou někdo jiný a haranti na koni dělali psí kusy - ale přitom se naučili jezdit v rytmu koně, naučili se padat, zjistili, že nepotřebují třmeny, ani se ničeho držet - a náš oddíl byl velmi striktní v tom, že si museli sami koně komplet obstarat, před i po tréninku.... no a bylo "hezký" na pohled... takový kroužek, kde mi nevadilo sedět a dívat se... :-) A pak jsem třeba právě chodila na procházky se starou (30) slepou voltižovou kobylou - aby měla nějaké povyražení a já měla koně na poňufání...