bohužel to s tím dabingem je fakt špatně... jsme teďka byli v Norsku a snažili jsme se v čistírně oděvů ukecat paní za pultem, jestli by nám normálně nevyprala - tvrdila, že vůbec neumí anglicky (paní kolem šedesátky) - ale nakonec se s námi normálně domluvila - imho generace, co sledovala anglické filmy v originále.... jako neštěpili jsme s ní atom, ale domluvit se na poněkud neobvyklé zakázce nebyl problém (v neturistickém městečku, kde fakt "nejsou zvyklí").
S jazykama je to vůbec zajímavý, mám kamarádku, která se narodila v Argentině Skotským rodičům - takže doma anglicky, na ulici s harantama španělsky, pak utekli do Brazílie (portugalština), vystudovala němčinu, pak se učila esperanto - a v devadesátkách česky (do té míry, že četla knížky) - a ta mi říkala, že tak od toho pátého jazyku už je to jednoduché - a když ty jazyky mají něco společného, tak pak není problém rozumět (v jejím případě třeba francouzsky či italsky).
My máme výhodu v tom, že jsme vyrůstali v bilingvním prostředí - tu slovenštinu jsme slyšeli denně a naučili jsme se jí tím dětským způsobem - máme to naposlouchané. A do toho rušina, tj. další slovanský jazyk, kde je trošku jiný přízvuk, trochu jiná gramatika, a některá slova úplně jiná, ale dá to člověku vhled zase do jiného systému. No a k tomu ti, co přes hranice chytali rakouskou nebo německou televizi (případně polskou), tak mají zase určitou afinitu k těmhle jazykům. Já třeba obecně rozumím wienerisch - ne německé němčině, ale té rakouské - protože u nás na chalupě (Vysočina) neustále běželo rakouské rádio a televize. Nevím žádné detaily, ale vím o čem je zhruba řeč (a mám naposlouchané hodiny, tj. zároveň i číslovky).
Nicméně si myslím, že v Česku (a na Slovensku) vyrostla generace, která neměla přístup k tomu druhému jazyku - a vlastně ani k žádnému jinému - angličtina ve školách se učila stylem "ví vere dzer jestrdej" učitelem, který byl o dvě lekce napřed před žáky (a sám se to učil od českých učitelů, tj. s blbým přízvukem atd.). Ty lidi mají jednokolejný mozek - nejsou zvyklí "hledat" souvislosti a vzorce.
Pro zajímavost - moje děti vyrůstající bilingvně (čeština / angličtina) neměly problém se slovenštinou (slovenští kamarádi, jejichž děti zase vyrůstaly v systému slovenština / angličtina), ale třeba rozumí částečně i ruštině. A syn po dvou dnech v Mnichově rozuměl základní němčině. Nebo teď my v tom Norsku - jako mluvené norštině ani smykem, ale psaná vcelku bez problému - ne, že by tam nebyly záseky s podivnými slovy (třeba søppel je odpad :-)), ale přeložit si zásadní informaci třeba o založení místního pivovaru, nebyl problém :-)) - něco je podobné němčině (spisovná norština je vlastně dánština, tj. blíž němčině), něco angličtině (a navíc angličtina má spoustu slov ze staronorštiny - zvlášť ve Skotsku nebo severní Anglii) - tak si to člověk dokáže vesměs poskládat. Ale hlavně tím, že jsme ZVYKLÍ si věci skládat, automaticky posloucháme a vnímáme věci z kontextu a hledáme slova, která se opakují - a vzorce, které se opakují (třeba jak se vyjadřuje zápor) - ale na to musí být hlava trénovaná a zvyklá. A to se nenaučí v žádném kurzu, to je opravdu o tom naposlouchávání a používání jazyka...