Evald Schorm / Bohumil Hrabal - Dům radosti (1965)
https://www.youtube.com/watch?v=JDwwfK1RvAU
Oním naivním malířem je (autenticky naivní) Václav Žák (1906–1986)
Václav Žák:
Bez názvu, 1963 (?)
„Narodil se poblíž Kladna ve Velkých Kyšicích. Přišel do početné chudé rodiny, která mu bohužel neposkytla šťastné a radostné dětství. Ve dvou letech vážně onemocněl a následky choroby (ochrnutí pravé dolní i horní končetiny a okohybných svalů) sebou nesl po celý život. Také základní škola, kterou ukončil v páté třídě byla pro něj jen utrpením. Později se živil všelijak. Pásl krávy, pracoval v lomu nebo pomáhal v pivovaře, aby se nakonec po smrti tyranského otce ve svých 21 letech uchytil na dalších třicet roků jako sběrač kůží. Dokonce si postavil samostatně stojící rodinný dům v části Unhoště nazývané Amerika, kde se svou matkou žil. Po jedné z návštěv Mariánských Lázní v roce 1952 začal malovat. Tvořil převážně technikou podmalby na skle, inspirovaný světem pohádek, historie a mýtů zachytával obrazy svých snů. Zejména se jedná o tajemné, přízračné krajiny s dominantami podivných hradů a pustých lidských obydlí. Jednoznačně se v nich zrcadlil pocit osamocení a nedůvěry k lidem, kteří mu povětšinou ubližovali. Největšího rozmachu dosáhla jeho autentická tvorba (která se dle jeho sdělení dostala do dvanácti států světa) v šedesátých letech 20. století, kdy rozměrnými malbami pojednal exteriér i interiér svého domova, zachycený ostatně téměř dokumentárně v krátkém hraném filmu Dům radosti režiséra Ewalda Schorma z roku 1965, kde můžeme v jedné z hlavních rolí vidět samotného Václava Žáka. Během svého života vytvořil údajně 700 obrazů, ale věnoval se i psaní románů, tvořících literární obdobu světa v jeho malbách. Tato tisícistránková literární díla však zřejmě zanikla jeho rukou, když zahořklý a nešťastný ke stáru záměrně zničil podivuhodné výsledky své tvůrčí posedlosti. Zúčastnil se mnoha společných výstav české naivní tvorby a je právem řazen ve výtvarných encyklopediích mezi její hlavní představitele.“ (Pavel Konečný)