A jak šel tvůj hudební vývoj?
Já jsem byl někdy v roce 1991 v Belgii a koukal jsem na MTV na hip-hopový pořady a tehdy strašně frčel gangsta rap a já jsem na to koukal jak vrána. Začal jsem si číst texty a říkal jsem si - hmm, to je zajímavý, to je takový politický a v tu dobu jsem měl takové období, že jsem byl takový radikální a hrozně mě to oslovilo, tak jsem začal trochu sledovat hip-hop. Do toho přišla někdy v roce 1994 taneční muzika, kdy tady byla druhá vlna prvních parties, protože tu první v Melounu a Ládví jsem ještě nechytil. A taneční hudba mě dostala úplně brutálně, říkal jsem si, že to je opravdu dobrý. A teď poslouchám vlastně úplně cokoliv, jsem v takovém stádiu, že díky tomu, co dělám, můžu poslouchat úplně jakoukoliv muziku. V redakci jsme si dokonce dávali třeba i Geri Halliwell a takovéto věci a já si myslím, že to je dobře. Mě hrozně baví model, jaký mají třeba v Británii nebo v Americe, že tam se hudba bere tak, jak je a ty si z toho vybíráš a v podstatě i o tom, co tě nezajímá, něco víš. Tady je problém, na který jsem narazil i se čtenáři Rolling Stoneu, že lidi v této cílové skupině naprosto přesně vědí, jakou hudbu nesnáší, ale mají velký problém identifikovat, jaká hudba se jim doopravdy líbí. A to je klasické negativní vymezení v hudbě. Mně se také nelíbí Geri Halliwell, ale docela rád bych si s někým normálně popovídal o tom, proč je to fakt tak špatný. Ne, že ti někdo řekne, že to je sračka jen proto, že byla ve Spice Girls. A co? Je to zpěvačka, která dnes hýbe popovými hitparádami v Evropě, ať chceme, nebo ne. V souvislosti s tím a s koncem Stoneu se ještě vrátím k těm časopisům. Je zajímavé, jak se všechny hudební časopisy v Evropě potýkají s jakousi krizí identity. Strašně je to vidět třeba na New Musical Expressu (NME), kterému v Británii strašně klesá náklad, oni fůzovali s Melody Makerem.
Luděk Staněk - Lidi naprosto přesně vědí, jakou hudbu nesnáší - musicserver.czhttps://musicserver.cz/clanek/3326/ludek-stanek-lidi-naprosto-presne-vedi-jakou-hudbu-nesnasi/