MARKYSHA: Co je na tom spatne? Nez tyhlety deti vyrostou, bude nepretrzite sledovani displeje nedilnou soucasti sveta, at uz v brylich nebo jako maleho projektorku na sitnici. Cim driv se nauci najednou sledovat displej a fungovat, tim min budou mit pak v dospelosti problemu s novymi technologiemi. Ale to je muj nazor a mohu se mylit.

_KACZENKA_: to děláš dobře, já znám jednu holčičku a tak už si nehraje ani venku na hřišti, jen sedí s tabletem....br. U nás hodně zabaví modelína, akorát se to teda pak musí uklízet a pak hodně vydrží sedět se stavebnicí Geomag.

MAKROUSEK: Tablet samozřejmě má, hraje si na něm na sampleru a sleduje pohádky, ale považuju to jen za takový nástroj zdržení, abych zvládla aspoň uvarit a tak, jinak ji ho moc dávat nechci, už teď s tím zvládá víc věcí jak já, tak z ní nechci udělat závisláka na smart elektru už od mala...;)

PIDALA: Fakt mám pocit, že většina chlapů jsou neskuteční sobci, "náš tatínek" zase nemůže posílat alimenty, protože na tom je špatně a řešil si bydlení a tak - rozumíš víc jak rok kdy jeho průměrný čistý příjem byl okolo 23 tis....
Ten výlet do Afriky tiše a v dobrém slova smyslu závidím, taky bych vyrazila někam, doufám, že letos už to bude o něco lepší a budeme moct s malou aspoň někam do chatky, ono ani pro ty děti není moc zábavné být pořád doma, na hřišti nebo ve školce... A ta moje čertice, pro tu abych každých 5 minut vymýšlela jinou zábavu...:D

PIDALA: No u nás bio otec nefunguje vůbec, neplatí alimenty a malou neviděl víc jak rok, teď se ozval po roce, ptze jsem na něj podala trestní a byl hrozně udiveny kolik dluží peněz a ani nevěděl, že měla malá narozeniny...
Takový výlet mimo civilizaci musí být super, to by mě taky nabilo, jenže tj zase otázka fin.prostředků a já jsem opravdu donedávna byla závislá akorat na sociálních dávkách, s malou jsem byla 24/7 a nebylo ani na výlet mimo město, takže relax, nebo trochu vyčistit hlavu se mi povedlo tak max. potom co usnula a já si mohla aspoň na chvilku otevřít knížku...:D Miluju jí nade vše, dychala bych za ní, hodně jsme si obě vytrpely počínaje zdravím a existencnimi problémy konče, ale občas bych si přála být aspoň pár dní sama...

MARKYSHA: Práce mi nevadí, ale není to nic, co by mě naplňovalo... fakt nebylo nikdy mým snem dělat obchodního referenta pro dovoz zbraní do ČR :D
Ale spíš je mi tak nějak teď dobře, rozhodně líp než dřív a mám pocit že to nejlepší mě ještě čeká. Věřím tomu.

PIDALA: a kde bereš sílu, abys nevyhořela? Z práce, že tě těší?

WAMP_ELF: Sice troll start, ale na druhou stranu to docela odstartoval, ne? :)

VENDETA: to měl bejt nějakej troll start? Rodina podle mě končí spolu s posledním člověkem který byl její součástí. Tedy dokud jsou např dvě, nebo dokonce jedno dítě bez rodičů, stále to je rodina. To na kolik je taková rodina životaschopná je jiná věc.

_KACZENKA_: Tak to máme docela podobně. Já jsem se sice nejdřív vdala a dítě jsme chtěli oba, ale krátce po tom co se malá narodila se u manžela začaly projevovat pečlivě tutlané psychické problémy, které odmítal řešit. Takže jsme nakonec odešla i s malou. Mám přítele, ale žije dlouhodobě v UK, takže funguje jako psychická podpora, ale ne jako náhradní tatínek... a já to po něm ani nechci. Když přijede na návštěvu, funguje s malou perfektně a za to jsem fakt ráda. Mamku mám na druhém konci republiky a jiné příbuzenstvo nám taky nefunguje. Tatínek si malou bere sporadicky a vždy max. ze soboty na neděli... měl by jednou za dva týdny, ale vychází to tak jednou za měsíc. Já mu ji necpu, stejně nejsem klidná, když je u něj. Nemá k ní vztah a neví si s ní moc rady.

Ale vyhořelá si zatím nepřipadám. Snažím se těšit na všchno co bude. Loni na jaře jsme se s malou a přítelem sebrali a jeli na tři měsíce do Afriky mimo civilizaci. To me dost nabilo na nějakou dobu.. i když kulturní šok, nástup do práce a do školky těsně po návratu byl dost masakr. Teď to zvládáme a já si říkám, že tenhle stav není na pořád.

MARKYSHA: Já si myslím, že když je ta maminka s dítětem opravdu sama,k to vyhoření přijde dřív nebo později. Mám 3 letou slečnu, která je za 10 ďáblů a v podstatě jsem na ní sama od začátku, resp.bio otec s námi žil, ale moc nefungoval, potom jsem byla sama a pak jsem měla přítele, ten sice fungoval,ale ve finále jsem stejně chodila 3 směny do práce a když jsem přišla, byla jsem s malou, babičky, tety atd.nefunkční, finančně v podstatě závislá na státu... takže vyhoření dorazilo, resp.časté pocity marnosti, posléze deprese atd... Dostalo mě z toho paradoxně chodit víc do práce a uvědomění, že tou malou Satankou nebude napořád a že mi spousta věcí uniká díky tomu, jak se k tomu stavim... Vyčerpává mě teda pořád i když chodí do školky, protože je to opravdu náročné dítě, ale snažím se být pozitivní a neřešit "zbytečné výchovné záležitosti"...:)

Tak jsem rad ze jsem tu aspon tu diskusi rozproudil.Rodina je zaklad statu!

MARKYSHA: Děti dobře navazují kontakty, to jo :) Když můj menší kluk šel z předškolního centra (pod DDM) skoro ve čtyřech letech do obecní školky, tak ze začátku dobrý, ale potom problémy - nikdy po obědě neusnul a teď najednou musí, je hodně aktivní a ve školce mají zakázáno běhat a jinak skotačit (asi aby se jim nic nestalo), rád si hraje sám a "obtěžují ho" děti, které ho chtějí zatáhnout do hry atp. Tak to vymýšlíme jak můžeme, aby chodil střídavě po obědě a odpoledne. Když tlačíme, tak onemocní. Asi je to také OT, ale nedovedu si představit, jak toto řeší samotná žena/muž, navíc bez možnosti pohlídání někým jiným.

Tohle auditko mě zaujalo i proto, že jsme měli s manželem před rokem a půl měli krizi a hrozilo, že taky s nimi zůstanu sama, sice to dobře dopadlo, ale zajímalo by mě jak se to dá zvládnout, aniž by člověk vyhořel, aby nevycítily, že jsou přítěž. Člověk nikdy neví, co se může stát.

MIKEFINDER: mám holku a kluka a oba jsou šíleně aktivní, extrovertní, neustále by chtěli, aby se dělo. S cizími lidmi je musím krotit, aby neobtěžovali. Kluk, když je nemocný, tak brečí, že chce do školky za kamarády, holčičku (dva roky) zvykám v soukromý, protože půjdu v dubnu do práce a ona odtamtud nechce. Oba milují cvičení, kluk už chodí samostatně a vždycky se ptá, kdy zas půjde a holčička ještě sice chodí na cvičení s rodičemi, ale nevšímá si mě a cvičí sama nebo chce cvičit přímo s lektorkou. Já se nerada bavím s cizími lidmi na ulici a dostávají mě neustále do situací, kdy musím. Teď syn dyndá, aby jeho kamarád přišel k nám na návštěvu, já jeho rodiče znám pouze od vidění a teď abych to domlouvala. Mít je sama a třeba ještě bez financí na nějaké to vyžití, tak asi padnu od vyčerpání. Jsem vděčná, že můžu dvakrát týdně chodit cvičit a vyčistit si hlavu. Ale to sem asi nepatří.