PIDALA: jsi pospala můj život, akorát já ji mám takovou kapánek hyperaktiv. takže právě že nákup v klidu není už jenom kůli tomu, že na mě pořád mluví, na něco se ptá, takže i když mám seznam věcí co koupit, většinou je toho polovina. na scény typu chci tohle jsem kdysi dávno zavedla výprask(páč co nákup to scéna, ač jsme se před tím dohodli, je paličák) a hle po pár pleskancích už to nezkouší vůbec. prostě řeknu ne, dnes ne(důvod proč ne) a je to. jen jí teda ještě doučit, že když vybírám u mléčných výrobků, nemůže zmizet někam jinám.. pák místo nakupování hledám dítě v obchodě, proto taktéž praktikuji večerku u baráku.
Naštěstí se to vstupem do školy dost zlepšilo, respektive, posílám jí dokupovat věci co jsem zapomněla sama. Poprvé šla pro sýr ve čtyřech letech(ale to bylo ještě když jsme bydleli na vesnici), ted si sepisuje seznamy sama a baví jí to. protože může různě počítat, odčítat a tak, a to jí fakt baví. plus může za odměnu něco sladkého do tří kaček(když jde 5x, tak jen jednou)
Jinak já poslední hlídání měla tu díky id LITROP který Emku pohlídal a já mohla hezky v klidu pracovat. -)
NOFNAK: když chodila do školky, tak to ještě šlo.
S nástupem do školy, bez babiček, bez možnosti někomu zaplatit(není navíc), jsem začala tak padat na hubu v režimu, ráno v 5 vstát, udělat takovej ten drobnej úklid(vyprat at se může večer pověsit, popřípadě setřít, umýt nádobí atd., pak vypakovat dítě na 7 do školy, odjet do práce, v půl šestý vyzvednout dítě ze školy, cestou z práce se stavit ve večerce nakoupit, uvařit večeři(chce mít každý večer teplé jídlo), napsat úkoly, když to dobře šlo, tak byla v 8 v posteli, když protahovala tak kolikrát i v půl desátý, než dala pokoj.
Pak jelikož jsem měla ještě vedlejšák, tak tak do půlnoci pracovat. V dubnu jsem dala výpověd z práce, páč prostě už to fakt dál nešlo, začala jsem šedivět, po ránu blila a takhle neštastná jsem ještě nebyla. Dělám ted na sebe, je to začátek tak zatím žádná sláva, ale za to že trávím celé prázdniny s dítětem a jsem bez stresu - k nezaplacení!