• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    PIDALARodina bez tatínka nebo bez maminky, prostě sólorodičovství
    EUCHENIE
    EUCHENIE --- ---
    PIDALA: my jsme vzdycky jezdivali k nasim, bylo radi a my taky :-)
    NYA
    NYA --- ---
    kdybyste, jako já, řešily práci, tak tady mavimi.cz je něco jako jobs.cz, ale přímo pro maminky:)
    PIDALA
    PIDALA --- ---
    Co vy? Jak budete prožívat vánoce? Bojíte se? Těšíte se? Čeho a proč?
    PIDALA
    PIDALA --- ---
    Tohle je prostě masakr...
    Matka samoživitelka | Příběhy lidí
    http://www.pribehylidi.cz/...a/?fbclid=IwAR2tio7gRSPB-sBu5jHwsO80IVzcQuqRzwYZuDMuWcPaQCfG3axhep3Jcsw
    NYA
    NYA --- ---
    Za neplacení alimentů se odebírá řidičák, to jsem nevěděla
    https://www.novinky.cz/...-doplatte-vyzivne-bez-ohledu-na-vek-deti-az-pak-vam-vrati-ridicak-40257332
    NYA
    NYA --- ---
    tohle je moc zajímavej dokument, doporučuju

    Nerodič (2017) - Trailer / Dokument
    https://www.youtube.com/watch?v=ZUiPRwY6ERQ


    Nerodič (2017).avi | Ulož.to
    https://ulozto.cz/!WLPed2dRZzN0/nerodic-2017-avi
    SPIKE411
    SPIKE411 --- ---
    Taky možnost.

    ‘It was like a marriage, only better’: the single mothers who moved in together | Life and style | The Guardian
    https://www.theguardian.com/...-like-a-marriage-only-better-the-single-mothers-who-moved-in-together
    KOPRETKA
    KOPRETKA --- ---
    POZOR, POZOR...
    Nějaká maminka malého miminka, nebo nastávající maminka, které by se hodila pomoc a bojí se/stydí se o ní říci?
    Pokud tu někdo takový je nebo o někom víte, pište do pošty.
    Hezký den všem
    NYA
    NYA --- ---
    PIDALA: to je fakt hezkej příběh s tou Krav Magou. Já snad časem taky přinesu nějaký happy end.
    No nemusíš litovat toho, že jsi to neudělala, ono to ničemu moc nepomůže, to víš, že jeho veličenstvo sdělení nepochopilo a cítilo se dotčeno:))

    Jinak musím říct, že terapie SE je skvělá a funkční. Už po prvním sezení se cítím moc dobře, jako by ze mě spadlo asi tak tisíc kilometrů, a mam v životě lehkost a takovou jemnou radost, jakou si už ani nevzpominam.
    NOFNAK
    NOFNAK --- ---
    EUCHENIE:
    PIDALA: Děkuju, holky. Máte pravdu, že střídavka má zásadní výhodu v tom, že mám i čas pro sebe a na práci okolo domu atd. a hlavně že děti mají oba rodiče a nemusím se vyrovnávat s nějakým zásadním steskem po mamince, případně s tím, že by jim chyběl ženský element ve výchově.
    Nehledal jsem ani tak radu, jako mne spíše zajímalo, jak to prostě zvládáte. Protože vidím, jaký záhul to je ten jeden týden a říkám si, že mít je v plné péči je jistě velmi vyčerpávající.
    Samozřejmě se nebráním tomu nasbírat zkušenosti. Je fakt, že jsme si museli vcelku rychle zvyknout z režimu, kdy fungovali oba rodiče (doplňovali se, jeden hlídal, jeden něco dělal, oba si hráli s dětmi apod.) na režim kdy je na vše jeden a to vyžaduje výrazně jiný přístup.
    PIDALA
    PIDALA --- ---
    NYA: Nene! Dala? :D To mě tak něja poťouchle těší... já se na pořádný pravý hák připravovala dlouho... dokonce jsme kvůli tomu začala chodit ještě na krav magu, protože můj fitbox se mi nezdál technicky dostačující... Mno a na krav maze jsem potkala svého trenéra a současného partnera :D Take mě to přešlo a při osobním setkání s tatínkem jsem pak byla už pěkně vytřískaná a vyklidněná... ale občas mě ještě zamrzí, že tomu nakonec unikl :D
    Někdy jsou slova prostě zbytečná, no....
    Trauma z těhotenství... musím říct, že jsme si dlouho nepřipouštěla, že z toho druhého jsme si trauma taky odnesla... ale asi je potřeba smířit se s tím, že i kdyby ti chlapi chtěli, nikdy nepochopí, co to pro ženskou v tomhle období je za psychickou zátěž a stres, protože ty hormony, strach, psychické a tělesné změny... to prostě pochopit nemůžou. Nikdy si plně neuvědomí, jak moc hnusně se vůči nám v tu chvíli chovali... smířit se s tím a nehledat nějakou spravedlnost je asi jediné co s tím můžeme dělat :) Mně ještě hřeje to vědomí, že čas je v tomhle trpělivý, ale spravedlivý... vrátí se jim to v jiné formě, i když nejspíš až za mnoho let, kdy už my budeme nejspíš v klidu, spokojené, hrdé na to že jsme to zvládly ;)

    NYA
    NYA --- ---
    Moc vám dekuju za podporu.
    Ono by to stejnak nešlo, jeho otec už nekomunikuje vůbec, a bez funkční spolupráce bych takhle malý dítě k němu dát nemohla.
    Naštěstí jsme tenhle týden rozjely s holkama u nás na vsi svoji malou školku (jsme tu sousedská komunita přistěhovalců z mesta, je tu i dost rodin co žijou v maringotkách).
    Tak jsem měla pár dopoledni volno, a vneslo nám to do života novej rozměr. Oběma nám to dost svědčí, že nejsme pořád spolu.
    Tak já to teda dám:)
    Chci si i najít práci z domova na pár hodin týdně, mít víc peněz mi určitě taky dá lepší pocit.

    Tak fakt díky, jste (jsme) tu dobrá banda:)


    PIDALA: btw., ja jsem mu před měsícem fakt pěsti dala. Už nebylo jak na jeho aroganci líp reagovat.

    Teď jsem se rozhodla začít s terapií traumatu, Somatic experiencing, a vyléčit se z toho, co se mi stalo v těhotenství. A pak uvidím co bude, jestli se budu umět stát tak trochu Dalajlámou a mít dost nadhledu, laskavosti a shovívavosti, abych s ním ještě mohla nějak slušne jednat. Já to dost vnímám, že odpuštění mi přinese uzasnou vnitřní svobodu a fakt se mi ulevi, ale v současný době to teda nedokážu.
    PIDALA
    PIDALA --- ---
    NYA: Ach jo zlato... je to náročný, viď? Myslím, že každá svobodná matka tyhle stavy zná a většina jich to dokáže pochopit. Ta dlouhodobá přetaženost, vyčerpání a zoufalství... taky to znáte? Když povolí nervy, vy po dítěti vastartujete kvůli nějaké kravině, pak vám to vzápětí dojde, přijde lítost a zoufalství a tak si sednete do kouta a brečíte? Protože je vám jasné, že to děcko za to nemůže, uvědomujete si, že toho máte plné kecky a tatínek se ani nezajímá a užívá si někde svůj náramně svobodný život? Kdyby v tu chvíli překročil práh, vzteky bych mu rovnou prokousla hrdlo... kterémukoliv z nich :)
    Ale nejde to jinak, než hluboký nádech, výdech, uklidnit se, pohladit a obejmout děcko, zvednout se a fungovat dál...
    Já takhle hodila ručník do ringu loni... když se ozval otec té mladší, že by chtěl přijet na pár měsíců do ČR a užít si trochu čas s dcerkou, které byl tou dobou necelý rok... a já řekla že jo, ať tedy přijede, ale ať počítá s tím, že jen co přijede, začne se o ni plněstarat, zvyknou si na sebe a pak jedu minimálně na měsíc pryč... poprosila jsem babičky té starší, autistické, aby se o ni postaraly... chodí do školky, tak to zvládly... i když jednoduché to určitě neměly. Bylo mi v tu chvíli úplně jedno, že je měsíc neuvidím... zoufale jsem potřebovala čas na sebe a zoufale jsem se potřebovala na ně zase těšit. Jo, když jsem pak měla odjíždět, přišla úzkost, pochyby, nechtělo se mi... ale nakonec jsem si ten měsíc fakt dokázala dokonale užít a zoufale se na děti těšila. Nedovedu si představit, že bych svěřila do péče otci úplně. Ale ve chvíli, kdy jsem odjížděla pryč, bych si to určitě představit dovedla :D
    Otec té mladší to s ní měsíc zvládl úplně v pohodě, s dětmi to umí, má je rád, dceru miluje, ale prostě se odmítá přizpůsobit a nechat se omezovat. Trochu jsem doufala, že už s malou zůstane v kontaktu a bude "otec" ale on se pár dní po tom co jsme přijela domů zase sbalil a zmizel mimo ČR. Naštěstí je malá ještě moc malá a tak to zvládla jen s několika plačtivými záchvaty, když po zazvonění zvonku nepřišel táta, ale někdo jiný a občas volá na vysoké vousaté pány na ulici "táta táta". Podruhé už jí to ale určitě neudělám... protože by jí zase utekl.

    Mno... co se tím ale snažím říct je, že ten pocit, že bych děti klidně nechala otci vychází právě z toho dlouhodobého vyčerpání... že po pár dnech, kdy si odpočineš, by ti najednou začalo děcko hrozně chybět a bylo by ti líto, že o ten čas s ním přicházíš. Uvědomuji si, že většina matek nebude mít možnost na měsíc zmizet a odpočinout si... ale ono to prostě přejde. Je to období a bude zase jiné období ;)
    A pokud jsi na dítě úplně sama, pořád se ještě může najít chlap, kterému bude záležet na tobě i na dítěti.
    Nám se zdá se povedlo, byť jsem se o to nijak nesnažila... a je to strašně super najednou a ten obrovský rozdím vidím až teď :). Pořád jsem unavená, pořád vyčerpaná, pořád je toho hodně, ale ten pocit, že to někdo vidí, chápe, obejme mě, pohraje si s holkama, zeptá se jestli něco nepotřebuji... jsou to maličkosti, ale hrozně důležité pro mě i pro holky.

    LITROP
    LITROP --- ---
    NYA: zdravim no rekl bych k tomu byl jsem ted tri roky sam s dvema detma tehdy 2 a 5 let a ano je to narocne ,nyni si mama deti bere jak jsme se domluvili mame tyden tyden a deti jsou spokojene jediny co vozej sebou jsou ucednice a sem tam nejaka hracka takze dobry.Stejne tak i ja si tyden bez nich odpocinu,ale asi je videt jen sem tam by mi nestacilo,takze za mne stridavka a ani ne soudne.A pokud potrebujes trochu nakopnout popovidat radi se s detma seznamime;)
    EUCHENIE
    EUCHENIE --- ---
    NYA: mozna pro nekoho rudej hadr pred ocima, matka a "vzdala" by se ditete! hlavne, ze kdyz to udela chlap, je to kazdymu u prdele. Hele nevim, ja osobne bych do toho nesla, prislo by mi lito, ze ho proste vidim jen obcas, ac by to bylo casto, ale dovedu si predstavit, ze pro nekoho to reseni je. Ted mam sice druhy dite a mame noveho tatinka, porad bojuju s nedostatkem casu, ale kazdopadne se to neda srovnavat s tim, kdyz jsem byla na vsecko uplne sama v praze, rodina daleko. ALe taky pravda, ze starat se o jedno deti a o dve je rozdil a to zejmena proto, ze spolu divocej, musim je hlidat, starsi dela naschvaly, jsou porad nahlas, jeden chce, co ma druhej atp atp, ale urcite jsou i klidnejsi deti :) Jsem rada, kdyz vyjedou na prochazku nebo jdou k rodicom, ale ze by byli uplne jinde, to bych asi nenesla uplne libe.

    Jinak to dlouhodobe pretazeni taky jednou skonci, tri mu myslim jeste nejsou, vid, ono az pujde do skolky a ty treba do prace , tak si takzvane odpocines v praci, tedy odpocines od syna. Pojedes mhd a muzes si cist! nemusis bejt neustale ve strehu atp.
    Takze..nerikam tak ani tak. Asi dost zalezi, jak by to bylo nastaveny casove, jak by to ostatni zvladali.. myslim syna, otce i pritelkyni.
    NYA
    NYA --- ---
    Povezte, kdybyste měly možnost dát dítě do péče tatínkovi (nebo druhému rodiči), šly byste do toho? Vidět děcko jenom když se vám chce, užít si radosti, nechat si svobodu a starosti nechat druhému rodiči?
    Já o tom občas uvazuju, vypadá to, že by do toho snad i šel (no nemá reálnou představu, co to obnáší, nikdy se o děcko nestaral).
    Problém je ale v tom, že odmítá komunikovat a nespolupracuje. Což by se asi nezmenilo. Se synkem nikdy nežil ani se o něj nestaral, ale malej si dobře zvyká na jiný lidi. Ma teď docela fajn pritelkyni, co svoje dite ma (no nechala ho v Německu tatínkovi a byva tam s nima dva týdny v měsíci).
    Přijde mi lepší už jakakoli varianta než nechat maly dítě zavřený s dlouhodobě pretazenou matkou, která už se trochu vnitřně vzdává.
    Střídavou péči nechci, přijde mi, že neustálý stěhování by pro synka nebylo vůbec dobry.
    PIDALA
    PIDALA --- ---
    NOFNAK: Jak píše Euchenie, střídavka je v tomto směru opravdu vůči rodiči velmi vstřícná. Jeden týden plná starost o děti, druhý týden čas na sebe sama a vše, co s dětmi případně dělat nejde... no nádhera!
    Odhaduji, že jsi muž a naprosto chápu, že pokud jste zatím na péči o děti byli vždy dva a neměl jsi delší dobu na starosti obě děti plus k tomu domácnost, je to ze začátku záhul... byť jen na týden v kuse.
    Osobně jsem si poskládala priority a vynechala nepodstatné - děti musí být v bezpečí, musí jíst, musí být v pohodě, abych byla v pohodě já a naopak. Že nemám hned umyté nádobí, vytřeno, vyžehleno... udělám to, když už děti spí nebo se prostě najde chvilka, kdy se děti zabaví spolu. Ale důležité je nehrotit to a nestresovat se zbytečně. Ano.. opravdu se ten týden nezastavíšm, najít si chvilku sám pro sebe nebude možné, ale tak to prostě je.
    5 a 7 už je docela věk, kdy děti zvládnou i pomoct... aspoň s něčím. Můžete zkusit vařit společně, drobné domácí práce taky už zvládnou, aspoň mohou zkusit. Pokud se vám podaři nastavit si pravidla a dodržovat je, za nějaký čas se zajedete a budete fungovat v pohodě :)
    No a co se hledání nového partnera týče... střídavka je zase v tomto dost vstřícná. Osobně si myslím, že je stejně u nového partnera podstatné, aby fungoval i s dětmi. Bez toho to totiž mezi vámi fungovat stejně nebude. Takže máš na hledání, seznamování, randění a společné aktivity čas celý jeden týden a ten druhý se prostě věnuješ dětem a pokud s novou partnerkou chceš dlouhodobý vztah, bude dobré, aby si na sebe s dětmi také zvykali. U krátkodobých nevážných známostí je ale určitě lěpší do toho děti netahat... ale pořád máš ten jeden celý týden... ;)
    U té střídavky si myslím, že je mnohem podstatnější, jak to zvládnou děti... pro ně je to taky velká zátěž. Střídavka může být opravdu fajn, ale je to individuální. Opravdu moc záleží na tom, jak spolu rodiče fungují po rozvodu, jestli dodržují společně stanovená pravidla s ohledem na prospěch dětí a neřeší rozepře mezi sebou přes děti... "správně" střídavka funguje málo kde, bohužel. Ale každopádně držím palce, ať to u vás vyjde ;).

    EUCHENIE
    EUCHENIE --- ---
    myslim,ze vetsina zdejsich ti rekne, ze u tohohle hlediska to mas jeste.luxusni s casem :-) mate tyden/tyden? jinak dobry je"vymenovat" si obcas s nekym deti na hrani, jednou tam, podruhe onam, dale vest ke konickum, ktere zvladnou sami (cteni, hry spolu), prinejhorsim vzdyck pomuze televize...ci youtube, neco naucnHo aspon,at covek nema upe blbej pocit :-)
    NOFNAK
    NOFNAK --- ---
    Nejsem úplně sólorodič, mám děti (kluc 5 a 7 let) ve střídavé péči. Je to pro mne vcelku nové, zatím jen pár měsíců. Zajímalo by mne, jak se vy potýkáte s životem od běžných věcí (práce, které doma potřebujete udělat a přitom udržet děti přiměřeně v pořádku a míru) po něco takového jako je seznamování s novým partnerem.
    LITROP
    LITROP --- ---
    PIDALA: drzim palce
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam