MARKYSHA: asi chápu. Umím si představit, že pokud je mateřství to, co ti dává smysl a naplňuje tě, musí to být podobně blbý jako když já kvůli absenci hlídání nemám možnost dělat věci, co naplňují mě.

No ale stejně, když už je to takhle, máš možnost ten čas věnovat sobě. Pečovat o sebe. Rozvijet nebo si najít nové zájmy. Chodit na nějaký kurz. Cvičit. Tvorit. Cist. Kulturu, konzerty, výstavy. S kámoška na kafíčko. Chodit mezi lidi. A v neposlední řadě si někoho najít.
Přece nemusíš sedět smutná doma..

jo hele, 19/6 je v dejvicich akce pro samozovitele, pani to davala do nekolika skupin na fcb, pise k tomu pak dalsi info soukrome. bude tam obcerstveni a i nejake darecky, jste na fcb?

Ale! Pokud byste měli pocit, že váš život je komplikovaný nebo situace neřešitelná...
V sobotu jsem byla po velmi dlouhé době na poněkud nervózním kafi se svým bývalým manželkou, rodičem mé starší autistické dcery.
Začala žít na malé vsi u přítelkyně. Starší tolerantní muslimky, která má sama dvě dávno dospělé děti.
Rády by s dcerou obnovily nějaký kontakt...
A já si tu tak posedávám a přemýšlím, co si na mě ten vesmír ještě vymyslí, aby to bylo ještě trochu víc uhozené :D ... už se začínám snad i trochu bát.

MARKYSHA: člověče, v duchu jsem ti napsala už pár nabadavych elaborátů. Ale vlastně moc o vás nevím, vzpomínám si jen co jsi psala když ex odešel. Nechce se ti napsat víc? Jak se máš?

PIDALA: letos má na Štědrý den dětí ex, tak si asi vezmu Neurol a půjdu spát, to vidím...

PIDALA: mame ve vesnici takovou sousedskou jakoby-komunitu, a tak jako loni, ti z nás, co nepojedou za rodiči, oslavíme vánoce společně
Doma letos udělám poprvé stromeček, malýmu jsou dva a třičtvrtě, tak to letos bude mít už smysl.
Dárky minimalisticky. Jenom pro synka, trochu mě to mrzí, ale pořád nemám peníze ani kapacitu vyrábět nebo kupovat dárky i někomu dalšímu.
Po zkušenostech z uplynulých narozenin a vanoc už nečekám, že by se biologický otec obtěžoval s návštěvou nebo dárkem. (Sorry, ale všimla jsem si, že to tu bůhvíproč čte, tak tohle tu píšu speciálně pro něj)

PIDALA: my jsme vzdycky jezdivali k nasim, bylo radi a my taky :-)

kdybyste, jako já, řešily práci, tak tady mavimi.cz je něco jako jobs.cz, ale přímo pro maminky:)

Co vy? Jak budete prožívat vánoce? Bojíte se? Těšíte se? Čeho a proč?

Tohle je prostě masakr...
Matka samoživitelka | Příběhy lidí
http://www.pribehylidi.cz/...a/?fbclid=IwAR2tio7gRSPB-sBu5jHwsO80IVzcQuqRzwYZuDMuWcPaQCfG3axhep3Jcsw

PIDALA: to je fakt hezkej příběh s tou Krav Magou. Já snad časem taky přinesu nějaký happy end.
No nemusíš litovat toho, že jsi to neudělala, ono to ničemu moc nepomůže, to víš, že jeho veličenstvo sdělení nepochopilo a cítilo se dotčeno:))

Jinak musím říct, že terapie SE je skvělá a funkční. Už po prvním sezení se cítím moc dobře, jako by ze mě spadlo asi tak tisíc kilometrů, a mam v životě lehkost a takovou jemnou radost, jakou si už ani nevzpominam.

EUCHENIE:
PIDALA: Děkuju, holky. Máte pravdu, že střídavka má zásadní výhodu v tom, že mám i čas pro sebe a na práci okolo domu atd. a hlavně že děti mají oba rodiče a nemusím se vyrovnávat s nějakým zásadním steskem po mamince, případně s tím, že by jim chyběl ženský element ve výchově.
Nehledal jsem ani tak radu, jako mne spíše zajímalo, jak to prostě zvládáte. Protože vidím, jaký záhul to je ten jeden týden a říkám si, že mít je v plné péči je jistě velmi vyčerpávající.
Samozřejmě se nebráním tomu nasbírat zkušenosti. Je fakt, že jsme si museli vcelku rychle zvyknout z režimu, kdy fungovali oba rodiče (doplňovali se, jeden hlídal, jeden něco dělal, oba si hráli s dětmi apod.) na režim kdy je na vše jeden a to vyžaduje výrazně jiný přístup.

NYA: Nene! Dala? :D To mě tak něja poťouchle těší... já se na pořádný pravý hák připravovala dlouho... dokonce jsme kvůli tomu začala chodit ještě na krav magu, protože můj fitbox se mi nezdál technicky dostačující... Mno a na krav maze jsem potkala svého trenéra a současného partnera :D Take mě to přešlo a při osobním setkání s tatínkem jsem pak byla už pěkně vytřískaná a vyklidněná... ale občas mě ještě zamrzí, že tomu nakonec unikl :D
Někdy jsou slova prostě zbytečná, no....
Trauma z těhotenství... musím říct, že jsme si dlouho nepřipouštěla, že z toho druhého jsme si trauma taky odnesla... ale asi je potřeba smířit se s tím, že i kdyby ti chlapi chtěli, nikdy nepochopí, co to pro ženskou v tomhle období je za psychickou zátěž a stres, protože ty hormony, strach, psychické a tělesné změny... to prostě pochopit nemůžou. Nikdy si plně neuvědomí, jak moc hnusně se vůči nám v tu chvíli chovali... smířit se s tím a nehledat nějakou spravedlnost je asi jediné co s tím můžeme dělat :) Mně ještě hřeje to vědomí, že čas je v tomhle trpělivý, ale spravedlivý... vrátí se jim to v jiné formě, i když nejspíš až za mnoho let, kdy už my budeme nejspíš v klidu, spokojené, hrdé na to že jsme to zvládly ;)