ONITSUKATIGER: Vzpominam si na jedno slovenske prislovi - Vitaj hosta dla satov, odprevad dla rozumu....

KANG_KEK: Ne, a i kdyby ano, tak co to ma spolecnyho? Pratelstvi by melo byt na bazi vzajemnych sympatii, ne vzhledu. A jestli se se mnou nekdo nechce bavit na bazi myho vzhledu, tak v okruhu mych pratel nema co delat. Ty si vybiras pratele podle jejich vzhledu?

Aha, tak předpokládám že změna názvu diskuze je odpovědí na mojí otázku :)) >
ADAMIRA:

Tak abych jenom nekritizoval a přidal taky nějákou zkušenost, s několika muslimy jsem pracoval, nebylo jich málo, bylo to v rámci tur. ruchu.

A musím říct, že mám zkušenosti uplně jiné. Hlavně co se týče toho pohrdání českou republikou/západem. IMHO je to prostě balící technika (nic proti tomu nemám aby se tu někdo nerozbrečel) > "jsem tak komplikovanej a esotericky založenej".

Nezažil jsem ani jednoho muslima kterej by si na podobný věci stěžoval. Naopak vždycky velice oceňovali že jim tu nikdo (stát/komunita/rodiče) nediktuje s kým spát, s kých chodit, co pít, co kouřit etc.

Pravda že ti co jsem potkal, nepovažovali náboženství za až zase tak důležité (ano dodržovali ty jejich svátk a modlili se - ale přišlo i že už tak ze setrvačnosti) - pokud někdo považuje náboženství a s tím spojený způsob života za něco "každodeně důležité" a jede cíleně do ČR, pak má asi tumor.

JON:
1) Myslim si, ze to se neda pausalizvat protoze kazda zena a i jeji partner ocekavaji neco jinyho. Nekomu staci, kdyz je hodna, mila, verna, obcas uvari, obcas neco upece, vymysli vylet apod. Nekdo je samozrejme narocnejsi a potrebuje toho k zivotu vic a ten druhy je schopny to dat, takze tato otazka je dost individualni.

2) No a to je prave ono. Ty kytky a vzkazy a pranicka by nemeli bejt brany jako "moc vysoko posazena latka" ale jako standard. To by se melo delat soustavne porad z obou dvou stran aby nevyprchalo to nadseni z toho druhyho. Vztahy se proste musi porad konstantne pestovat. A to plati i o pratelstvi. Nemuzu proste jen cekat na to, ze se mne kamaradi budou porad ozyvat. Na to je pekna veta z anglictiny "The road goes bot ways". Cimz se teoreticky trosku odpovida i na otazku 1).

3) Odkaz na to, co bylo receno pod bodem 2). Na to, aby se spokojil jen se mnou, se musim snazit taky. The road goes both ways proste. Taky jde hodne o komunikaci a toleranci. Kdyz ten jeden ocekava od toho druheho nejaky standard a ten se nedostavi, tak je nutny se o tom zminit a kdyz to ten druhy neni schopny dat a naopak, tak by se v tom vtahu nemelo pretrvavat.

Musim se zeptat na tri veci 1) co za to snazeni se od zacatku, kytky s cedulkou a listecky v kapse nabizite vy? 2) jak dlouho si myslite ze je nekdo schopnej takhle vysoko nasazenou latku udrzet? 3) co vas vede k presvedceni, ze kdyz ma nekdo takhle perfektne vymakanou balici dovednost, ze se spokoji jen s vama coby s tou pravou a jedinou? Nebo todle vubec neresite?

Třeba ten můj cvok Búr byl na osmnáctiletýho kluka ohromně inteligentní, měl obrovský rozhled, široké vědomosti, věděl toho hodně nejen o JAR, ale i o Africe a dokonce se snažil vzdělávat i o ČR. Proti němu byli mý čeští vrstevníci idioti. Ale ta jeho narušenost, to, že vlastně nikam nepatřil, alkoholismus....navíc jeho vztah k ženám byl hodně ovlivněný tím, že hovořil o své matce jako o krávě, protože si našla přítele a on to bral jako zradu na svém mrtvém otci.
Co se týče dvornosti a muslimů, s žádným jsem nechodila, ale pár jich zažila. Jednak jsme měli kdysi u nás v práci exkurzi z Afgánistánu, já šla proti nim na chodbě, nesla těžké krabice a oni se mi prostě nevyhnuli, musela jsem já. Nebo když nás pozval majitel Pákistánské restaurace, kde tehdy pracoval švagr, na večeři, tak nepodal ruku mě ani švagrové. Co jsem se bavila s holkou, co konvertovala na islám, tak jí vyhovuje, že se o nic nemusí starat, že je chráněná před všema starostma, stará se jen o domácnost a děti. To bych nemohla, pro mě je nezávislost hodně důležitá.