_BENNY: též na východ přes oceán je to pro české ženy ráj. Když jsem kdysi přijela na studia do USA, měla jsem pocit, že mě snad museli vyměnit v letadle za někoho jiného. V Česku si o mě jaktěživo chlap neopřel ani kolo, vždycky jsem byla ráda, že vůbec někoho mám, v US se chlapi, u kterých bych měla pocit, že jsou úplně mimo moji ligu, mohli přetrhnout, aby mě pozvali na rande. Byla jsem z toho úplně vyplesklá, ale když jsem potom blíže poznala americké ženstvo, už jsem se tomu nedivíla.

_BENNY: Ono to funguje i opačně, když pak v Praze potkáš američanku, němku, nebo prostě "zápaďačku" (teda já poslední dobou potkávám fakt hodně pěkný holky ze západu, příjde mi že je to čím dál tím lepší) - tak právě ocení to, že jí každej hned neposlintá a nevoslizne (myslím tím čech, samozřejmě pokud potká někoho ze západu tak jí standratně voslintá a voslizne).

win - win situace :)

ONITSUKATIGER: jo, tenhle argument jsem nevzal v uvahu, pritom to vidim stejne - cesti muzi se vyznacuji tim, ze maji vcelku pohledne divky/zeny relativne zadarmo. relativne vuci zapadakum, kteri se (kdyz to prezenu) jinak muzou pretrhnout, aby na ne zbyla nejaka aspon trochu zensky vypadajici megera a tu oni mohli nosit na rukou. protoze pekna zenska, ktera neni svou krasou rozmazlena a chce akorat obcas slyset nejake to slovo obdivu, to je vicemene luxus. na zapad a na jih od nas jsou holt muzi hezci a vuci zenam ochotnejsi a na vychod a sever je tomu zase naopak - atraktivni zeny jsou rady, ze mohou byt ve vztahu s nejakym prumerne vypadajicim buranem. uznavam, ze v tomto smyslu to cesti muzi pekne ojebali a benefituji ze vseho (nemusi se moc snazit a i tak maji pekne holky). chapu, ze to ne kazda zena smirlive akceptuje a ze ji napadne hledat stesti mimo nase zemepisne sirky.

jenze ten komfort plynouci ze spolecneho kulturne-civilizacniho okruhu se neda jednoduse prehlednout. cloveku mohou byt nabidnuty vsechny moznosti z celosvetoveho partnerskeho trhu, ale stejne pro nej bude pohodlnejsi najit si k sobe nekoho s podobnymi navyky a predstavami o svete atd. schvalne se tomu vyhybat a schvalne radeji riskovat krach se sebehorsim cizincem nez se tahat s nejakym sebelepsim cechackem, to je to co poradne nechapu.

ONITSUKATIGER: Vzpominam si na jedno slovenske prislovi - Vitaj hosta dla satov, odprevad dla rozumu....

KANG_KEK: Ne, a i kdyby ano, tak co to ma spolecnyho? Pratelstvi by melo byt na bazi vzajemnych sympatii, ne vzhledu. A jestli se se mnou nekdo nechce bavit na bazi myho vzhledu, tak v okruhu mych pratel nema co delat. Ty si vybiras pratele podle jejich vzhledu?

Aha, tak předpokládám že změna názvu diskuze je odpovědí na mojí otázku :)) >
ADAMIRA:

Tak abych jenom nekritizoval a přidal taky nějákou zkušenost, s několika muslimy jsem pracoval, nebylo jich málo, bylo to v rámci tur. ruchu.

A musím říct, že mám zkušenosti uplně jiné. Hlavně co se týče toho pohrdání českou republikou/západem. IMHO je to prostě balící technika (nic proti tomu nemám aby se tu někdo nerozbrečel) > "jsem tak komplikovanej a esotericky založenej".

Nezažil jsem ani jednoho muslima kterej by si na podobný věci stěžoval. Naopak vždycky velice oceňovali že jim tu nikdo (stát/komunita/rodiče) nediktuje s kým spát, s kých chodit, co pít, co kouřit etc.

Pravda že ti co jsem potkal, nepovažovali náboženství za až zase tak důležité (ano dodržovali ty jejich svátk a modlili se - ale přišlo i že už tak ze setrvačnosti) - pokud někdo považuje náboženství a s tím spojený způsob života za něco "každodeně důležité" a jede cíleně do ČR, pak má asi tumor.

JON:
1) Myslim si, ze to se neda pausalizvat protoze kazda zena a i jeji partner ocekavaji neco jinyho. Nekomu staci, kdyz je hodna, mila, verna, obcas uvari, obcas neco upece, vymysli vylet apod. Nekdo je samozrejme narocnejsi a potrebuje toho k zivotu vic a ten druhy je schopny to dat, takze tato otazka je dost individualni.

2) No a to je prave ono. Ty kytky a vzkazy a pranicka by nemeli bejt brany jako "moc vysoko posazena latka" ale jako standard. To by se melo delat soustavne porad z obou dvou stran aby nevyprchalo to nadseni z toho druhyho. Vztahy se proste musi porad konstantne pestovat. A to plati i o pratelstvi. Nemuzu proste jen cekat na to, ze se mne kamaradi budou porad ozyvat. Na to je pekna veta z anglictiny "The road goes bot ways". Cimz se teoreticky trosku odpovida i na otazku 1).

3) Odkaz na to, co bylo receno pod bodem 2). Na to, aby se spokojil jen se mnou, se musim snazit taky. The road goes both ways proste. Taky jde hodne o komunikaci a toleranci. Kdyz ten jeden ocekava od toho druheho nejaky standard a ten se nedostavi, tak je nutny se o tom zminit a kdyz to ten druhy neni schopny dat a naopak, tak by se v tom vtahu nemelo pretrvavat.

Musim se zeptat na tri veci 1) co za to snazeni se od zacatku, kytky s cedulkou a listecky v kapse nabizite vy? 2) jak dlouho si myslite ze je nekdo schopnej takhle vysoko nasazenou latku udrzet? 3) co vas vede k presvedceni, ze kdyz ma nekdo takhle perfektne vymakanou balici dovednost, ze se spokoji jen s vama coby s tou pravou a jedinou? Nebo todle vubec neresite?