SERIÁL ÚMRTÍ MUZIKANTŮ: JIM DOUGLAS MORRISON (1943 - 1971)
Pro začátek si připomeneme některé okamžiky, které zásadně ovlivnily jeho život a následně i smrt.
Mládí
Narodil se v puritánské rodině, kde byl přísně vychováván a tvrdě trestán. Jelikož jeho otec sloužil jako důstojník u námořnictva, Jim si prošel celkem devíti změnami bydliště ještě než dosáhl 16-ti let. Doma narážel na velké nepochopení ze strany velmi konzervativních rodičů.
Když byly Jimovy 4 roky, stal se svědkem otřesné události. Rodina cestou z Albuquerque do Santa Fé projížděla okolo děsivé dopravní nehody, dálnice byla poseta těly mrtvých indiánů z převráceného náklaďáku. Jim byl přesvědčen že do něj tehdy vstoupil duch umírajícího indiánského šamana. Po celý život tvrdil že ho ovlivňuje při psaní a vystupování, kdy ho vybízí k novým činům.
Na konci střední školy si našel zálibu v alkoholu, jenž mu pomáhal se vyrovnat s frustrací a tvrdou výchovou. Otec doufal, že po dosažení plnoletosti se přihlásí k armádě a půjde v jeho šlépjejích, místo toho se v roce 1964 přihlásil na filmovou fakultu na Kalifornské Univerzitě a otec s ním od té doby už nikdy nepromluvil. Jim o rodičích mluvil stylem jakoby zemřeli, toto odcizení se pak hodně odráželo v jeho tvorbě.
Jimovo působení v The Doors bylo ovlivněno např. hudbou Boba Dylana či Rolling Stones, z literátů pak Aldousem Huxleym, William Blakem či Jackem Kerouacem.
Alkohol jej doprovázel po celý život, bylo běžné že se dostával do stavů ve kterých ztrácel kontrolu sám nad sebou, což se mimo jiné projevovalo i výbuchy vzteku při kterých například opakovaně ničil vybavení studia.
1969
Naprosto klíčový vliv na budoucnost kapely a jejích členů měl jeden incident při vystoupení v Miami. Den před tím viděl Jim v L.A. vystoupení, kde byli všichni lidé na podiu nazí, a tak chtěl zkusit kam až může zajít. Při koncertu si sundal košily a naznačil že si sundá i kalhoty. Ray moc dobře věděl že když má upito, je schopen všeho, a tak řekl cestovnímu manažerovi ať mu v tom za každou cenu zabrání. Ten ho chytil za poutka u opasku a vší silou ho zvedl, jak sám řekl, "až mu málem hlas přeskočil o oktávu výš". I přes veškerou snahu se něco okolo poloviny všech přítomných fanoušků svléklo do naha. Jim který si z toho večera prý nic nepamatoval, byl obviněn z trestného činu veřejného pohoršování. Tím si vysloužil ještě větší pozornost ze strany FBI, která ho jakožto potenciální hrozbu pro společnost už dříve sledovala. V té době a věřím že, je tomu tak i dnes byli Jim a spousta dalších umělců sledováni kvůli své tvorbě. V jeho případě šlo o kritizování války (v té době probíhala válka ve Vietnamu) a vyzývání k revoluci, i když Jim měl na mysli spíše revoluci v osobní rovině každého člověka.
Pořadatelé tak ze strachu z žalob přestali pořádat koncerty a kapela téměř nevystupovala. Také rádia přestávala hrát jejich skladby, desky zmizely z obchodů a následoval zákaz vystupování v médiích. Dokonce nesměli ani vystoupit na Woodstocku. To mělo velmi ničivý dopad na fungování kapely a náladu v ní. Na Jima začalo být pohlíženo jako na opilého cvoka, s čímž se velmi těžko vyrovnával, protože chtěl vyvádět jen na podiu.
1970
V září byl po téměř dvouletém čekání odsouzen k 60-ti dnům nucených prací za veřejné pohoršování a 6-ti měsícům za obscénní obnažování. Proti rozsudku se odvolal. Z vězení měl panickou hrůzu a aby toho nebylo málo, začal být posedlý vlastní smrtelností. Po smrti Hendrixe a Joplinové neustále říkal, že teď je na řadě on. Sedm měsíců před svou smrtí, se izoloval a ještě více se vzdálil svým blízkým tak že už ani nebyl schopen vystupovat.
Jeho poslední vystoupení v prosinci 1970 v New Orleans proběhlo tak, že popadl stojan od mikrofonu a třískal s ním o podium tak dlouho až v něm udělal díru, pak se odebral do šatny a bylo po koncertu. To byla poslední kapka i pro zbytek kapely, jenž celou dobu jeho excesy snášela. Bubeník John Densmore zahodil paličky se slovy "kašlu na to!" Poté se dohodli že už nikdy vystupovat nebudou. Tento slib dodrželi, ale nerozpadli se a začaly nahrávat 6. album L.A. Woman.
Téhož roku vydal vlastním nákladem svojí sbírku veršů, kterou rozeslal svým přátelům. Dočkal se ale jen vlažné odezvy a kritici ho vůbec nešetřili. Zejména kvůli tomu že nepřipadlo v úvahu aby rocková hvězda mohla být vůbec básníkem, zvlášť když to o sobě sám prohlašuje. Proto se rozhodl zničit svůj obraz rockové hvězdy, požádal aby se při propagaci už nepoužívali jeho fotky s obnaženým hrudníkem, svou tvář si nechal zarůst plnovousem a nechutně ztloustl.
1971
Nahrávání alba L.A. Woman Jima moc neuspokojovalo, jelikož bez vystupování to pro něj ztratilo smysl. A tím se dostáváme k začátku jeho konce.
Jim se již poněkolikáté dal dohromady se svou životní partnerkou Pamelou Coursonovou, se kterou se 5 let střídavě rozcházel a zase dával dohromady. Následně odjíždějí do Paříže, kde se chtěl schovat před publicitou, urovnat si život, věnovat se poezii a prorazit jako básník. Navíc mu ve Spojených Státech hrozil trest za obscénní chování. V té době si oholil tvář a trochu zhubl.
Měli pronajatý byt na Rue Beautreillis ve staré židovské čtvrti plné bohémů, kde ho téměř nikdo v ulicích nepoznával. Jim byl sužován tvůrčí krizí, kterou se mu nedařilo překonat. Už delší dobu ho sužovaly dýchací obtíže při nichž i plival krev. Z části si je přivodil, když se v L.A. chtěl zhoupnout držíce se okapu do okna pokoje, jenže se zřítil dolů na kůlnu a zranil se. Jeho celkové zdraví bylo dost podlomené vlivem konzumace alkoholu a jiných drog.
2. Červenec 1971
V odpoledne toho osudného dne ho přišel navštívit jeho kamarád z dob studií na Kalifornské Univerzitě, Alain Ronay. Ten zanedlouho všiml Jimovi roztěkanosti, a tak navrhl že by mohli zajít na oběd, aby se mu udělalo lépe. Během procházky po Paříži zahlédl ve vitríně přívěšek s motivem Davidovy hvězdy a rozhodl se ho koupit Pamele. Další tři hodiny strávili procházením se ulicemi. Alain si všiml že se Jim třese a nevypadá moc dobře. Chvíly na to se Jim několikrát zkroutil v křeči a dostal záchvat škytavky, ale trval si na tom že je v pořádku. Tehdy mu zbývalo nějakých 15 hodin do smrti. Okolo druhé hodiny odpoledne dorazili na náměstí Place des Voges, kde Alain usoudil, že by se mu udělalo lépe, kdyby něco snědl. V restauraci Jim stále škytal a jeho stav se zhoršoval. Po obědě zašli do obchodu s filmy a nakonec se odebrali zpět do Jimova bytu. I přes to, že bylo léto, vzal si Jim dříví do krbu. Když šli po schodech, nečekaně se zhroutil, opět ujišťoval kamaráda, že je v pořádku. Alain s ním ještě nějakou dobu felil, ale když chtěl odejít na domluvenou večeři, Jim ho začal přemlouvat, aby s ním ještě zašel na skleničku. Alain zřejmě tušil že oponovat by bylo zbytečné, a tak svolil. Po jednom pivku se Alain odebral na večeři, Jim si i přes svůj stav, jenž vyžadoval okamžitou hospitalizaci objednal ještě jedno pivečko. Pak se sešel s Pam a vychutnávali si ve městě své poslední chvíle romantiky. Rozhodli se zajít na film který jim doporučil Alain, šlo o snímek Pursued z roku 1947, kde hrál Jimův oblíbenec Robert Mitchum.
3. Červenec 1971
Po shlédnutí filmu se vrátili do bytu, tam došlo k něčemu čeho se jeho blízcí přátelé obávali vždy obávali, Jim si s Pam nitrožilně aplikoval heroin. A to i přes fakt, že jí to nikdy neschvaloval a její závislost mu vždy dělala velké starosti. Během noci se dívali na záběry z dovolené, pouštěli si staré desky The Doors a do toho šňupali heroin. Za zhruba tři hodiny měl Ještěrčí Král vydechnout naposledy.
Okolo půl čtvrté, se Pam probudila a zjistila že Jim lapá po dechu, po chvíly se jí ho podařilo vzbudit. Chtěla volat lékaře, ale Jim to jako vždy odmítl, Pam si šla lehnout a Jim šel do koupelny dát si před spaním horkou vanu. Ve 4 hodiny ráno probudily Pam zvuky dávení, jenž vycházely z koupelny. Jim tam zvracel krev, ale opět ujistil svou naivní přítelkyni že je všechno v pořádku a že si půjde lehnout. Jenže během koupele upadl do bezvědomí. Ráno ho Pam nalezla ve vaně s pusou a nosem plným krve. Zprvu si myslela že to na ni hraje, nebylo by to totiž poprvé, tak ho chvíli pozorovala, ale Jim nereagoval. Protože neuměla moc francouzsky tak si netroufala zavolat pohotovost, místo toho zavolala Aleinovi o pomoc. Na místo jako první dorazili dva hasiči, kteří usoudili že by mohl být ještě naživu, protože voda i tělo bylo ještě teplé. Po vynesení z vany ale zjistili že jeho tělo je stále teplé jen díky vodě a že je už po smrti. Čas smrti byl odhadnut na pátou hodinu ranní a jako příčina bylo uvedeno selhání srdce a jelikož nic nenasvědčovalo tomu že byl spáchán trestný čin, soudní pitva nebyla nařízena.
Je pohřben na pařížském hřbitově Père Lachaise vedle svých literárních oblíbenců (Guillaume Apollinaire, Honoré de Balzac, Henri Barbusse, Oscar Wilde... ). Jimův poněkud skromný náhrobek zdobí epitaf: KATA TON DAIMONA EAYTOY (Věren svému duchu). Z jeho hrobu se stalo kultovní místo, jenž navštěvují ročně tisíce lidí.
Teorie o příčině smrti
Tradičně vyvstalo několik konspiračních teorií. Například že, než Pam zavolala Aleinovi, kontaktovala svého drogového dealera. Ten přišel do bytu a poradil jí aby heroin spláchla do záchoda a následně uprchl do Maroka, aby se vyhnul stíhání.
Další z teorií říká že, Jim proflámoval celou noc a zemřel na záchodě jednoho klubu na předávkování. Aby vedení předešlo poškození pověsti podniku, nechalo převézt tělo do jeho bytu, kde jej uložili do vany.
V neposlední řadě si někteří lidé myslí, že Jim svou smrt zinscenoval a dožil neznámo kde. Častokrát prý mluvil o činu svého oblíbeného básníka Atrhura Rimbauda, který své nejlepší verše napsal v 19ti letech a pak zmizel do Afriky. Tuto teorii však zavrhují lidé kteří ho dobře znali, jelikož není možné aby Jim vydržel žít takovou dobu mimo záři reflektorů.
