ZAJÍMAVOST:
Lemmyho "hvězda" na hollywoodském chodníku slávy :D

HISTORKY:
Mám tu zase pár výživných historek od Ala Jourgensena z Ministry.

Lemmyho jsem potkal hodněkrát, ale tohle je jedna z pěti nejvíc cool věcí na světě. V roce 1995, po vystoupení Motorhead v Austinu, jsem se vrátil do autobusu a potkal jsem tam (tehdejšího kytaristu Michaela) Wurzela (Burstona) a pár dalších lidí. Zeptal jsem se jich: „Kde je Lemmy?“ Jenom ukázali směrem do zadní části autobusu. Zaklepal jsem. Žádná odpověď. Otevřel jsem proto dveře a za nima jsem našel Lemmyho oblečenýho kompletně v gestapáckym mundůru, jak bičíkem dává výprask nějaký nahý kočce. Očividně si to užívala. Omluvil jsem se a zavřel za sebou dveře. Jediným důvodem, proč jsem se do autobusu vracel, bylo, abych mu přinesl kolu. Měl jsem jednu zrovna u sebe a napadlo mě, že by na ni mohl mít chuť. Vrátil jsem se potom aspoň ke zbytku kapely a řekl: „No, vypadá to, že má Lemmy dost napilno. Mám tady pro vás kolu, kluci.“ Jejich odpověď: „Táhni do hajzlu!“ s dovětkem o tom, že jsem pozér. A pak vytáhli gigantickej pytel perníku. Řekli mi, že kola je pro sráče.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Já a Mikey jsme někdy v polovině devadesátých let jeli dodávkou do Chicaga, abychom tam vyzvedli nahrávky Ministry. Tam jsme dojeli v pohodě, pásky jsme vyzvedli a pár dní jsme ještě ve městě zevlovali před cestou domů. V řízení jsme se střídali a oba jsme byli úplně vyfluslí, ale až do St. Lous jsme to zvládli bez problémů. Zrovna řídil Mikey a jeli jsme natankovat, jenže Mikey to napral hned do prvního stojanu. Ten se rozletěl na kusy a začal hořet. Všude kolem byl benzín, tak říkám: „Jeď kurva vodsud!“ Zašlápnul pedál, jak to šlo. Byli jsme asi deset sekund od toho, aby se z nás stalo barbecue. Jenom jsme se dívali zadním sklem na to, jak za námi šlehají plameny. Zapálil tím v podstatě celou pumpu, ale pořád jsme potřebovali benzín. Museli jsme teda jet na další. Mikeyho jsem posadil na spolujezdce a u další jsem zaparkoval už docela hezky.

CITÁT:
"Než abych nějakou kytaru, byť sebelevnější, rozbil, raději ji někomu dám."
- John McLaughlin

ZAJÍMAVOST:
Takhle vypadá domácí studio kytaristy Johna Fruscianta, kterého většina z vás bude nejspíš znát především z fungování v Red Hot Chili Peppers, ovšem má i celkem obsáhlou a poměrně zajímavou sólovou tvorbu.

KULT: Yuriy Moshechkov (Klinika) (https://www.youtube.com/watch?v=3W6UHOTptC4 )
"Pavlik ku zděctva štakalu maja....!"
Zrovna koukám že kytarista Vadim Kotelnikov tu již bohužel s námi od roku 2014 není...

ZAJÍMAVOST:
Prvním německy zpívajícím umělcem, jenž se dostal na první místo americké hitparády byl rakouský zpěvák Falco v roce 1986 s písní Rock Me Amadeus.
Ještě bych vám doporučil biografický snímek Falco z roku 2008.

CITÁT:
"Já nemám problémy s drogama, já mám problémy s policií..."
- Keith Richards
(zleva: Clapton, Berry, Richards)

FÓR:

PONCIK:
Ano, je to on :)

NEVŠEDNÍ POŽADAVKY HUDEBNÍKŮ II:
Zase po nějaké době tu máme perličky z riderů. Už jich mám tolik že jich budu moct dávat ne 9 ale rovnou 10!

MARIAH CAREY: 20 bílých koťátek, 100 bílých holubic. Na přejezd jedině vůz značky Rolls Royce a ještě ochranku skládající se minimálně z 80ti členů.

QUEEN: Velkou šatnu aby se do ní vešel i velký bazén pro pořádání zápasů v bahně.

FAITH NO MORE: Čisté ponožky a vajíčka Kinder Surprise.

AC/DC: Kyslíkové bomby a připraveného chiropraktika, vše pro Anguse Younga. Mimochodem byl jsem na nich v roce 2008 a musím říct že takhle vyvádět v kuse 2 hodiny jako on a přitom ještě hrát by nedovedla zdaleka ani většina o dost mladších hudebníků.

LADY GAGA: Malý talířek nezapáchajícího sýra na ledu.

LEMMY: Několik vajíček Kinder Surprise (jelikož ho skládání hraček uklidňuje a může se tak při vystoupení lépe koncentrovat). Kdo měl někdy peří zajisté pochopí.

MARILYN MANSON: Gumové medvídky (pouze značky Haribo Gold), litr 2% mléka, dvě láhve absinthu a půl kila čokoládových bonbonů.

BILLY IDOL: Jednu velkou krabičku náhražky másla značky I can´t Believe it´s not Butter!, speciální sušenky Pepperidge Farms Soft Baked Nantucket Chocolate Chip Cookies.

EDDIE VAN HALEN: Osm druhů tequily (na hotelový pokoj).

JEFF BECK: Obyčejnou vodu, rýžové chlebíčky a misku řecké pomazánky z cizrny a česneku.
A tomuhle se říká kontrast. :D

HISTORIE:
Robert Plant se svou modrookou kolií Strider. V roce 1970 napsal společně s Pagem píseň Bron-Y-Aur Stomp jenž pojednává o společené procházce po lesích.

HISTORKA:
Pink Floyd nikdy nepatřili mezi ty kapely jenž si potrpí na všemožné excesy a potyčky s fanoušky, jak při vystupování tak během cestování (netvrdím že mezi členy nedocházelo ke konfliktům). Právě na celé této události je zřetelně vidět obrovský rozdíl mezi přístupy jednotlivých muzikantů.

K incidentu došlo na závěru turné k desce Animals, 6. července 1977 v Montrealu. Situace mezi členy byla tou dobou velmi vypjatá a Watersova frustrace toho dne dostoupila vrcholu. Celý koncert neurvale pokřikoval na fanoušky, ať jsou zticha, že spousta lidí chce poslouchat hudbu, ne jejich řev. Někteří poslechli, jiní naopak svůj nesouhlas dávali najevo ještě větším řevem a pískotem. Vše začalo gradovat tím, když se jeden z fanoušků začal natahovat přes hrazení oddělující pódium od publika. To už Roger už nevydýchal a zblízka fanouškovi plivnul do tváře.

Později se Waters vyjádřil v tom smyslu, že i jeho samotného vlastní chování šokovalo a že se ještě během koncertu dotyčnému snažil omluvit. V kontextu celého večera nicméně omluvy vyzněly poněkud nevěrohodně. Právě tehdy si prý Rogers uvědomil, jak moc se proměnil vztah mezi ním a publikem… a poprvé si začal zahrávat s myšlenkou postavit na pódiu zeď. K realizaci jeho nápadu došlo o tři roky později, na turné k megaopusu The Wall.

Pokud byste se chtěli o průběhu koncertu dočíst víc tak zde je report v angličtině.
(http://www.brain-damage.co.uk/...rts/pink-floyd-olympic-stadium-montreal-canada-july-6th-1977-2.html )

PAYAMAN: Je pravda že se nejedná o nic neobvyklého, já to hodnotím dle sebe jelikož si nedokážu představit že bych měl hrát jednou rukou nějakou melodii a druhou zároveň držet rytmus. Učím se na baskytaru a kolikrát mě dokáže rozhodit nějaká "zběsilá" kytarová či klávesová vařba natolik že upustím od rytmu a mám tendenci se ji pokoušet kopírovat. A hlavně spousta Rayových partů mi přijde tak komplikovaná že to ve mě budí velkej respekt.
Jo a nechci nějak prudit, ale prosím vás pro příště dávejte odkazy na video do () ať se tu nezobrazuje náhled. Jinak jsem rád za vaši spoluúčast na tomto škváru :D