CUKI: Taky jsem v mládí blbnul, třeba jsme v Brně jeli v noci v protisměru Husovickym tunelem, prostě adrenalin, půlka lidí navíc na fixkách. Nebo Alley Caty, kdy se taky jezdilo úplně na prasata, hovaďáci prostě. Není to nic, na co bych byl pyšnej, ale tehdy to prostě byla nějaká forma výzvy, kam až lze posunout hranice. Jo, taky jsem měl párkrát z prdele kliku, třeba když jsem předjížděl auto z kopce a najednou se objevil v protisměru autobus, nebo jsem prostě na červenou vlítl do křižovatky, nebo jsem nedal přednost a vlepil se vedle auta na milimetry a bylo mi to jedno, protože prostě Alley Cat. Dneska už adrenalin nevyhledávám, jezdím pro radost z volnosti a především ujíždím před lidmi pryč, jenom je rychle míjím, protože mi lidi poslední dobou nedělají moc dobře. A jízdu na kole beru jako formu meditace.