“Nerada o Bledý Smrti mluvím, ale dobře… Udělám výjimku. Vy malý děcka si to nepamatujete, ale zasáhlo to všechny. Dost tvrdě. Pobila snad třetinu celé Vrchoviny a pomáhat nebylo jednoduchý… Ale už tehdy tu byla ta banda kolem Liama Bouřných očí.
Nepomáhali jen s nemocí samotnou, ale i s dalšími věcmi, které v té době nemocní lidé nezvládali. Hlídali dobytek v ohradách, dováželi do vesnic proviant a léky od druidů, bránili nás proti lapkům, kteří celé situace tak ohavně využili...
Pamatuju si to jako včera, když přijeli k nám do vesnice. V té době už byl několik dní po smrti můj manžel, já zůstala jen s malou dcerkou… A najednou jsem poznala, že ona je nemocná taky. Začalo to jen nechutí k jídlu, ale postupně měla stále silnější a silnější horečky, blouznila a bylo jí stále hůř… Byla jsem zoufalá, ale dva Liamovi přátelé přímo za mnou přišli a pomáhali, jak se dalo. S hospodářství, na které jsem byla sama, dcerce dali léky, několik dní za námi chodili… Až najednou, jako zázrakem, byla dcera zase v pořádku. Zachránili mi ji. A já nikdy nebudu schopná vyjádřit svou vděčnost. Ale jestli je někdy potkáte, zkuste jim říct, že na ně pořád vzpomínám a že s dcerou z celého srdce děkujeme.”