Jako že... obvykle do mě moje postavy moc neprobíjejí... jako že vůbec... ale Tulákovi se to povedlo a to hlavně díky vám všem, hráčům i orgům. Ještě jednou díky moc.
Tulákova píseň
Toulavý srdce měl, neklidnou povahu,
ostatní znali ho, Tuláka z Ferahu.
Bolavý srdce měl, utíkal před vinou,
nikoho nevnímal, procházel krajinou.
Otec a bratr jdou, bojovat do války,
klučina maličký, dívá se do dálky.
Po zimě, zpráva jen, nikdy se nevrátí,
Sekery Etrurů, Písni je navrátí.
Prostřední bratr jde, za milou odchází,
jen chlapec s matičkou, doma se nachází.
Za tři tu pracuje, své matce pomáhá,
naděje zoufalé, nikdy se nevzdává.
Toulavý srdce měl, neklidnou povahu,
ostatní znali ho, Tuláka z Ferahu.
Bolavý srdce měl, utíkal před vinou,
nikoho nevnímal, procházel krajinou.
Bledá smrt zaťala, tesáky do kraje,
poslední hlíny hrst, její hrob zakryje.
Ta píseň pohřební, nese se krajinou,
to mladík zpívá ji, loučí se s matičkou.
Samotný v domě je, s náladou pochmurnou,
však někdo podává, ruku mu pomocnou.
Dívka to překrásná, mezeru zaplní
srdce má ze zlata, lásku v něm probudí.
Toulavý srdce měl, neklidnou povahu,
ostatní znali ho, Tuláka z Ferahu.
Bolavý srdce měl, utíkal před vinou,
nikoho nevnímal, procházel krajinou.
Pří jarním soumraku, třikrát strom obešli,
před celou dědinou, ruce své sepjali.
Caillin je líbezná, vroucně ji miluje,
poprvé po letech, mladík zas vesel je.
Za šťastnou budoucnost, oba se modlili,
však lodě Etrurů, opět se zjevily.
Caillin ho zaklíná, v slzách odrazuje,
nic na ni nedbá teď, v srdci mu hněv plaje.
Toulavý srdce měl, neklidnou povahu,
ostatní znali ho, Tuláka z Ferahu.
Bolavý srdce měl, utíkal před vinou,
nikoho nevnímal, procházel krajinou.
S Cúlainem do války, bojovat putuje,
otce a bratra své, pomstít tam plánuje.
Písní a sekerou, krutě se ohání,
cizáci zděšeně, k lodím už uhání.
Po válce vrací se, do prázdné světnice,
Caillin svou ztracenou, postrádá velice.
Dva hroby za humny, po chvíli nachází,
k zemi tu hroutí se, slzy mu dochází.
Toulavý srdce měl, neklidnou povahu,
ostatní znali ho, Tuláka z Ferahu.
Bolavý srdce měl, utíkal před vinou,
nikoho nevnímal, procházel krajinou.
Při vodě a vzduchu, pomstu teď přísahá,
zemí a ohněm pak, vrahy zle proklíná.
Domov svůj opouští, po stopě vyráží,
svou věrnou sekerou, lapky teď doráží.
Přísaha bezcitná, plní se postupně,
poslední bandita, topí se potupně.
Caillin je pomstěna, spát může poklidně,
on do mlh odchází, neb sny má neklidné.
Toulavý srdce měl, neklidnou povahu,
ostatní znali ho, Tuláka z Ferahu.
Bolavý srdce měl, utíkal před vinou,
nikoho nevnímal, procházel krajinou.
Vzpomínkám neutek, vždy ho zas dohnaly,
poryvy ve větru, Caillin mu zpívaly.
Močály prochodil, nikde však nezůstal,
svou milou postrádal, neklid v něm narůstal.
Na Hry tak vydal se, svou geas vyslechnout,
smysl zas nalézti, osud svůj nahlédnout.
Vědmu tam vyhledal, přání mu splnila,
radost i smutek však, do srdce přidala.
Toulavý srdce měl, neklidnou povahu,
ostatní znali ho, Tuláka z Ferahu.
Bolavý srdce měl, utíkal před vinou,
nikoho nevnímal, procházel krajinou.
„ Až milá zavolá, ničeho neváhej,
hlas její následuj, láska tě provázej.“
Takovou geas má, do bitvy kráčí teď,
bojovat za život, osudu vztyčit zeď.
„Čekám tu na tebe,“ v hlavě mu zaznívá,
poslední Píseň svou, v bitvě té zazpívá.
Snad klid teď nalezneš, hluboko ve svahu,
pohřben a oplakán, Aedane* z Ferahu.
*čti Ajdane
V mojí hlavně to je víc píseň než báseň, ale můj hudební hluch mi znemožňuje hodit noty na papír, takže kdyby se to náhodou podařilo někomu zhudebnit byl bych neskonale vděčný. A ano, vím, že to neni dokonalý a asi by se to ještě dalo vylepšit... ale vzniklo to za jednu noc pod vlivem dost silných emocí a... prostě se mi to tak líbí.