DANYSEK: no ale znovu, jistě souhlasíš, že není úplně jedno, jakým způsobem ten který bohatší zbohatne. Dobře placení profesionálové jsou jedna věc, ale třeba mafie, které potřebujou přeprat velké peníze z trestné činnosti jsou úplně jiná věc. Purismus marxistických komunistů a řešit "vlastnictví výrobních prostředků" dnes samozřejmě nikdo příčetný aplikovat nechce, ale máš tady takový drobný problém, že když nebudeš vůbec rozlišovat mezi způsoby zbohatnutí, tak pak pochopitelně budeš bojovat i za práva těch, kteří zbohatli více či méně trestnou činností...
Nastínil jsem jednu možnost, a sice že bodem 0 základního příjmu by měly být různé pokuty a penále, se kterými by stát principálně v rozpočtu počítat neměl - protože to souvisí s aktivitami, které bychom chtěli úplně utlumit a ne vlastně na jejich pokračování a penalizaci učinit veřejné rozpočty závislé. Takže jsem navrhl základní příjem financovaný rozdělováním příjmů z různých pokut, vezmi si třeba pokuty za znečišťování životního prostředí - tam jsou potenciálně poškozeni všichni, i když fakticky tím více, čím blíže k havárii, ale v obecné rovině všichni. Stejně tak pokuty za rychlou jízdu nemají být zdrojem financování pro policii, ale měly by být odškodným pro všechny potenciálně ohrožené - tedy opět, v podstatě kdokoliv.
No ale stát samozřejmě nežije jen pokutami. Úplně zanedbáváš možnost, že by veřejný sektor třeba hospodařil a hospodařil se ziskem. Ano, v libertariánském pojetí státu veřejný sektor nemá podnikat. Ale rozhodně mezi tímhle idálem a opačným ideálem čistě státní ekonomiky existuje mnoho mezilehlých stavů. A problém je i to, že dnešní právnické osoby jaksi neexistují ve vzduchoprázdnu, takže zdanění právnických osob, což je sám o sobě hodně novodobý fenomén, je trochu něco jiného, než zdanění fyzických osob, kterého se tak děsíš. Nakonec korporace samotné mohou postupem času dospět k tomu, že přispívat na ZP je pro ně výhodnější, než třeba občanská válka... sice je to dnes stěží představitelné, ale společnost se nějak vyvíjí.
Představ si, že se ukáže, že společnosti vyplácející svým občanům ZP jsou skutečně stabilnější a mají méně kriminality a sociálně patologických jevů, než společnosti tvrdě kompetitivní. A představ si, že v těchto společnostech ale ten ZP nebude financován z povinných odvodů, ale z dobrovolných odvodů (či z daňových asignací - když se nad tím zamyslíš, je to jako vytvoření pracovního mista, akorát nemusíš složitě vymýšlet, co ten člověk má dělat). No a teoreticky skutečně se na tom účtě mohou objevovat třeba příspěvky korporací, pro které je existence sociálního smíru a stability důležitá... protože by těm korporacím třeba klesly některé jiné náklady, kdo ví... prostě jedna z možností je, že dostatečné množství subjektů se rozhodne, že nechce stability dosahovat zavedením nějakého skoro-totalitního systému, ale takto. Stát, vybírající stále nějaké daně, se do toho zapojí a třeba tam přesměruje ty příjmy z penále a pokut, protože vlastně není fér, aby si je nechával. A tak dál...