TADEAS: no bravo, povšiml si stejně jako já, jak moc odlišné skupiny od téhle krize očekávají, že teď bude konečně "po jejich".
Jinak ale taky jsem si pročítal, co třeba A2larm píše o Sandersovi (a je to zajímavé), ale jedna věc mi na těch levicových postojích není jasná: jak se lze současně vymezovat proti "deindustruializaci" a současně proti globálnímu oteplování?
Nejlepší nadějí na zastavení globálního oteplování je právě deindustrializace. Domácnosti spotřebovávají jen asi 20% vyrobené energie. Nejde si navíc dost dobře představit např. významné odstavení uhelných elektráren bez současné deindustrializace (i když pořád je tu vize, že bude pořád potřeba průmysl na výrobu solárních panelů a větrných turbín, ale i tady jsou ve hře negativní externality a všichni cítí, že bude potřeba ústup od konzumního přístupu - tedy opět pojímat stavby jako něco, co má vydržet 100 a více let, apod.)
Faktem je, že levice podle mě postrádá konsistentní vizi postindustriálního světa. Obdobné liberální vize sice mají spíš charakter sci-fi, ale tolik těch sci-fi rekvziti se postupně materializovalo, že bych se toho nebál. Liberalismus dokáže zkonstruovat nějaký model postindustriální zelené ekonomiky, kde budou lidi vlastnit pasivní domy, ve kterých bydlí, směňovat energii, kterou decentralizovaně vyprodukují, cestovat po světě na kolech a jachtách. Šlo by v podstatě o zpřístupnění životního stylu dnešních elit většině populace... vyžadovalo by to nejspíš návrat k výrobkům s vysokou životností a tedy i směnnou hodnotou, pravděpodobně vyráběným méně sériově a méně globalizovaně, ale pořád to není nic, co by vyžadovalo dramatickou změnu myšlení: pouze by se změnil lifestyle, změnila by se poptávka.
Naproti tomu, levicová odpověď na klimatickou změnu mi není jasná, tedy kromě požadavku, že bychom všichni měli pokud možno co nejvíc demonstrovat :-) Nejvíc mi trápí to, jak se levice vyrovná z deindistrializací. Protože samozřejmě, ta znamená návrat třídy drobných řemeslníků a živnostníků, tedy "maloburžoazie"- a ústup "dělnické třídy", která nikdy nebyla tak docela tím, čím jí levicoví sociální teoretici chtěli mít...
V zásadě jako jediné řešení se mi jeví maloburžoazní postindustriální utopie. Budeme vozit po vesnicích solární panely na nákladních kolech, pomáhat je instalovat, sdílet zkušenosti jak dlouho vydrží... pointa je, že se to doopravdy nestane dřív, než si lidi fakt energii nebudou moci dovolit, ale toto znamená, že zanikne i velká část průmyslu a lidé zejména mimo velká města, kteří nikdy neopustili koncept "zápasu s přírodou", místo městské "ochrany přírody" se tomu budou zuby nehty bránit...