SHEFIK: mě tam zaujalo, že to infračervené vyzařování je tvořené spektrem frekvencí, kde intenzita vyzařování na daných frekvencí zhruba tvoří gausovu křivku s maximem odpovídající nějaké konkrétní teplotě. No a samozřejmě. různé vlnové délky pak zase vyzařují různé molekuly v atmosféře...
CO2 v tomhle hraje spíš tu roli, že je pořád v plynem stavu, pořád to posouvá stejným směrem a není tam ve hře ta nelinearita jako u vodní páry, že jednou jsou to kapičky vody a stíněj a jednou je to pára a ohřívá. Co je ale zajjímavé je, že ta průměrná vlnová délka, která odpovídá vyšším teplotám, takové ty tropické vlny kolem 50 stupňů, je právě více pohlcovaná vodní parou, než vlnové délky odpovídající normálním teplotám.
Základní fyzikální poučka k tomu radiativnímu ochlazování je, že s rostoucí teplotou se současně vyzáří více energie, takže primární fyzikální intuice inženýra je, že GO je hubuk, protože např. více ohřátý povrch bude v noci akorát více vyzařovat, za stejnou dobu se vyzáří více energie a nic moc se vlastně nestane. Tohle skutečně platí pro ty teploty do asi 50 stupňů, jenže pak se právě větší množství energie posune do vlnových délek, kdy to záření absorbuje vodní pára... a najednou jsme úplně někde jinde, a je to zřejmě jedna ze složek toho "runaway greenhouse effectu".
Ale celé je to poměrně složité a většina lidí si o tom udělá tak či onak velmi zjednodušenou představu...