GOJATLA: aneb smrt je nejlepsi lekar :)

KEB: Ano, na tom se pracuje. Dá se to i zobecnit, není život, není problém.

Fridays for Sabotage? The strange fascination of climate Blanquism | ROAR Magazine
https://roarmag.org/essays/climate-blanquism/

While Blanqui’s revolutionary elite was meant to pave the way for a socialist society by temporarily disarming the bourgeoisie and creating the conditions for communism, the climate Blanquism associated with groups like the Children of Kali or the EDF is primarily concerned with preventing the worst in times of global heating, ideally buying time for broader mass-based social movements to catch up and gather enough strength to push for a meaningful socio-ecological transformation.

Blanqui’s own attempts at revolution never quite succeeded — he famously spent half of his lifetime in prison for organizing multiple conspiracies and a half-dozen insurrections. The specter of the “professional revolutionary,” however, has since never ceased to haunt the radical imagination.

In his much-discussed essay “How to Blow Up a Pipeline,” Andreas Malm discusses a whole range of examples of effective sabotage of fossil fuel infrastructure, including two Catholic social workers drilling small holes into the Dakota access pipeline, a 2006-2008 insurgency in the Niger delta, which shut down a third of the country’s oil production and a 2019 drone attack on the Abqaiq refinery in Saudi Arabia, which saw the country that accounts for 7 percent of global supplies take half of its capacity offline for days.

Rather than leaving such punctuated, surgical attacks on core infrastructure to insurgents with differing political agendas, however, Malm envisions “radical cadre-like climate SWAT-teams” intervening in the daily business of destruction. With his well-penned polemics, Malm — himself a veteran of the climate justice movement — has already inspired a new generation of activists to stretch the boundaries of civil disobedience. In Germany, a Twitter account named “Fridays for Sabotage” recently claimed responsibility for an attack on gas infrastructure, explicitly aiming to widen the strategic horizon of the movement.

SCHWEPZ: anebo bychom mohli vyhubit hmyz, není hmyzu není problém!

TADEAS: protestoval bych proti rozkladu dřeva a dal mikroorganismům jasně najevo náš nesouhlas!

SCHWEPZ: takze rozklad dreva musime zastavit, je to jasny

DZODZO: Tomu rozumím, nejlíp chutná argentinský steak podávaný s trochou doomismu, guilty pleasure a nějakou mindfulness technikou...

Proč rostou ceny energií - pohádky a data - Ekonomický deník
https://ekonomickydenik.cz/blog/proc-rostou-ceny-energii-pohadky-a-data/

Rychlý růst obnovitelných zdrojů je jediná časově dostupná a finančně atraktivní cesta k snížení naší závislosti na dovozu. To, že v řadě zemí je rozvoj těchto zdrojů zamrzlý a jinde jde pomaleji než dříve, je samozřejmě rizikový faktor. Zapojení obnovitelných zdrojů (a též růst kapacity úložišť) je potřeba i proto, že dochází a bude docházet k vyřazování velkých zdrojů, především elektřiny a zároveň bude pokračovat záměna uhlí za plyn. Je jasné, že tento proces bude fungovat hladce jen tehdy, když bude jasné, jak budou vyřazené kapacity (z ekonomických, provozních či politických důvodů) nahrazeny kapacitami novými, aby nedošlo k poklesu nabídky.

Je smutné, že politikům stále nedochází, že trh s elektřinou je řízen fyzikou a ne hranicemi zemí. Bohužel, i přes určité zlepšení, dostatečné posuzování kapacity a rizik stále probíhá dominantně na národních úrovních. Je to drahé (vzhledem k nákladům na stabilizaci) a navíc to nemůže v případě velkých problémů fungovat. Je třeba jasné, že nás se dotkne (dosti sporné) politické rozhodnutí Německa odstavit jaderné zdroje, neb patříme „fyzikálně“ do této části evropského trhu. A tvářit se, že něco, co změní významně poměr nabídky a poptávky v “naší zóně” není náš problém, je chyba.

Více spolupráce a méně nekooperativní „suverenity“ (slovo tolik oblíbené u řady lobbistů), je cesta k levnějším a stabilnějším energiím pro všechny. Alternativou větší spolupráce je jen pomalý či rychlý rozpad společného trhu. Pokud ho někdo nechce pro produkt A (třeba elektřinu), nemůže se divit, že druhý ho odmítne pro produkt B (třeba auta). Výsledkem by byla ztráta všech. Menších a exportujících zemí, jako je Česká republika, by se ale dotkla nejvíce.

Luděk Niedermayer

PER2: new targets to be missed, rejoice