Proč jsem sem ty videa dal, když můj názor na carbon capture je víceméně dlouuhodobě jasný: tedy, např. jsem si pořád plně neuvědomil význam toho, že koncentrace CO2 v mořské vodě je zhruba 150x větší, než ve vzduchu. Získávání CO2 z mořské vody ohřátím na 70 stupňů pomocí solární energie v subtropických oblastech mi nepřijde až tak dramatické, takže tohle by mohla být určitá stopa. Závažnějším problémem zůstává "kam s ním?"... pyrolýza zemního plynu za vzniku vodíku a grafitu mi najednou jako až tak úplný nesmysl nepřijde. Nejlepší by ale bylo dokázat CO2 uložit přímo do podoby uhlíkatých vláken, které budou zabudované v předmětech dlouhodobé spotřeby... tedy tak trochu napodobit to, co dělají stromy s celulózou, ale jinak.
Jinak u toho požadavku carbon capture na 100 let mi přijde, že vyhrát musejí nutně dřevěné konstrukce přímo dimenzované tak, aby stavba měla prokazatelně životnost 100 let, tzn. byla navržená tak, aby neshnila, neshořela, apod. Pokud něco dotovat, tak bych fakt dotoval dřevostavby všeho druhu: zkrátka přímo zdanit beton a přímo z toho odměňovat cokoliv zkolaudované, co je postavené ze dřeva - a ideálně to odměňovat kontinuálně, tedy dotace bude vyplácena v průběhu sto let za každý další rok trvání existence té dřevěné konstrukce (ne, že se to někomu prodá a ten to zbourá). Ideální forma emisních povolenek mi po bližším přezkoumání přijde taková, že odměňováni mají být kontinuálně (ne nárazově) ti, kdo prokazatelně skladují dřevo a výrobky z něj - ale zase, záleží pak na původu toho dřeva, takže jsme v bludném kruhu, kdy systém dotací bude vždy nějakým trikem zneužitelný...
Možná systém vyplácení dotací "na dřevo" (tedy, myšleno "za dřevo"), ale po nějakém počtu let trvání dřevěné konstrukce? Tedy odměňovat ne předem, ale až za uhlík, který prokazatelně nějaký počet let byl mimo atmosférický oběh? Ovšem zase: společenské náklady na vynucení takového systému odměňování ekologických investic budou enormní... (ve smyslu neochoty populace na tom participovat....)