GOJATLA: původním konceptem, který sice nejde pod nos striktním libertariánům, ale je plně konzistentní s framewarkem libreální demokracie, měla být spotřební dan' z pohonných hmot: v podstatě jakási pokuta za negativní externality, které pálení pohonných hmot způsobí. Jenže se ukázalo, že ty peníze končí jinde (v podstatě rozpočet je tunelovaný, staví se za to další dálnice, elity si za to kupují svoje vlastní SUV, apod.). Každopádně vzniká třída lidí, pro které je spotřební dan naprosto k smíchu, max. na ní nadávají - ale rozhodně neovlivní jejich chování (zkrátka je to pro ně úkol ty peníze sehnat - tak si o ně někomu řeknou).
Alternativním regulačním nástrojem např. na dálnicích v Itálii je výše poplatku podle obsahu motoru, dále silniční dan' může být stanovená podle výše tlaku na nápravu (bohužel SUV se vejdou do 3.5t...), apod. Bohužel tyto nástroje opět neřeší ten hlavní probém, že určité skupiny to SUV pokládají za prestižní způsob sebeprezentace, ne za ostudu. A snaha o definování lifestylu by znamenala nějaký druh propagandy, bohužel.... Elon a Tesla v tomhle směru podnikli jedinečný pokus o to, aby to, co je (diskutabilně) enviromentálně udržitelné, bylo pokládáno současně za luxusní a prestižní.
Já jsem uvažoval v případě spotřebních daní, které mají spíše charakter pokut, že by se měly odlišit od daní, u kterých je pro stát žádoucí maximalizovat danou aktivitu a tím i výběr daní (obecně takovouto neutrální "čím víc, tím líp" daní je třeba DPH...) od daní, které mají charakter penalizace, pokuty a mají danou činnost spíše utlumit. Jedna možnost je výnost "pokut" použít k nápravě škod (historicky, výše výběru spotřební daně z cigaret zhruba odpovídá příspěvkům státního rozpoočtu do systému zdravotních pojištoven). Tedy výnos uhlíkové daně by např. musel být investován do dekarbonizace - a tedy cílem té daně by vlastně bylo zrušit sama sebe...)
Krajním případem demokracie, kde by s s daněma a s pokutama hospodařilo zásadně odlišně, by mohlo být rozdělování všech pokut (rychlou jízdou počínaje a třeba uhlíkovou daní konče) formou nějakého základního příjmu (podmíněného - rozdělilo by se jen to, co by se na pokutých vybralo). Stát by se financoval jen z daní, které by neměly charakter pokut (a pak by samozřejmě podporoval rozvoj těchto činností, aby mu rostla ekonomika - tak, jako historicky např. za tímhle účelem investoval právě do těch silnic).
Podle mě ale zásadnost té změny, kdy by stát měl jakoby začít penalizovat aktivity, které do té doby přímo či nepřímo maximálně podporoval a vlastně tím byla zdůvodněná jeho samotná existence (římská říše coby stavil silnic, apod.), je příliš velká. Vnutit to lidem shora-dolů by vyvolalo obrovskou vlnu odporu a požadavky "z liidu" budou ještě dlouho směřovat spíš k odstranění regulací a překážek snadnému konzumu. Samozřejmě vidím šanci v nějakém vynalézání alternativního nízkouhlíkatého lifestyle, jenže ten by se nesměl týkat hrstky aktivistů... je tam skutečně určitá naděje např. v tom, na jaký druh stav s jakou uhlíkovou stopou by šlo za jakých podmínek dostat úvěr, což je mimopolitické "top-down" řešení, skrz banky, což je takový skrytě neviditelně regulovaný sektor... tohle byl ten Green Deal, u kterého je teda ted' jasné, že bud' bude, nebo nebude Evropa... pořád jej ale otázkou dobrovolnost přijetí těchto změn mimo vzdělanostní elity...