JIMIQ: no ale zrovna ta svoboda je dost neuchopitelný pojem. já z nám z ekonomiky křivky nabídky a poptávky a ty se jednak vyznačujou pružností, jednak mají nějaké extrémní polohy, ve kterých za nutně potřebné množství Q je strana poptávky ochotná zaplatit v podstatě jakoukoliv cenu P.
Dá se říct, že "svobodná směna" je určitou oblastí na grafu křivek nabídky a poptávky, kde jsou tyto křivky ještě elastické. Jakmile se dostáváš mimo tuto oblast, tak nejde o svobodné směně mluvit - a zrovna tohle je podle mě nějak pokud možno co nejvíc "exaktní" popis toho, co má většinou všeobecně na mysli levicová kritika volného trhu.
Neexaktně řečeno by to šlo přeložit jako "sytý hladovému nevěří". Aneb něco mezi: problém je, že část populace, v globálním měřitku určitě, se vlastně na žádném trhu ani nenachází. Proto mlusí taky liberální globalisté bojovat za právo na migraci - protože v podstatě je jedině fér, aby pokud oni nám zpřístupnili svůj "trh" - např. s nerostným bohatstvím, tak abychom my jim zpřístupnili trh práce, trh s bydlením, apod. Jenže to je moment, kdy se ekonomická rétorika stává "radikálně levicovou" agendou a je to už obtížně stravitelné a pochopitelné...
Strach lidí, kteří mají nějakou osobní zkušenost s vytlačením z trhu - např. nutnost přijmout méně kvalifikovanou práci místo kvalifikovanější a lépe placené - z toho, že budou nakonec vytlačeni z trhu úplně, je minimálně pochopitelný. A někde na okraji a současně přitom přesně uprostřed téhle debaty je Brexit se svým legendárním nedostatkem řidičů kamionů: ano, příliš nízká cena dopravy je obecně problém, navíc zde máme Jevonsův paradox, tzn. když je doprava levná, musí se toho pro udržení zisků vozit více... a pak samozřejmě máme oprávněnou kritku, že i veganské brambory, pokud zcestovaly celou Evropu v kamionu, mají zbytečnou uhlíkovou stopu.
Otázkou celé té "svobodné směny statků" je moment, kdy něco přestává být dobrovolné... a to je třeba ten, kdy si někdo musí vzít úvěr na bydlení, protože někdo jiný si ho vzal taky a bydlení kvůli tomu zdražilo. Zkrátka určit moment, kdy je něco svobodné a kdy je to jediná možnost, je někdy složité. Všechna historická uspořádání společnosti s náma zůstávají... otroctví, nevolnictví... akorát jsme je vytlačili do kolektivního nevědomí a popřeli je.