YMLADRIS:
JIMIQ: já bych do té debaty vstoupil s tím, že i když sám hlásám, že decoupling je určitě způsob, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Příklad: enviromentálně šetrná, celoročně energeticky autonomní nemovitost může určitě být řádově dražší, než nemovitost závislá na inženýrských sítích závislých na fosilních palivech = pokud takovou nemovitost postavíme, číselně vyroste HDP víc, než když se postaví konvenční developerské post-paneláky. Ale taky důsledek toho příkladu: pokud postavíme jednu takovou nemovitost pro členy bohatých elit, které si to budou moci dovolit, tak celková uhlíková stopa civilizace se samozřejmě moc nesníží - takže dílčí drahé eko-investice ve skutečnosti k decouplingu moc nepřispějou. Musel by se týkat masové spotřeby...
Ten požadavek na degrowth je jasným požadavkem na regulaci, na řízení ekonomiky. Toto má obecně špatnou pověst kvůli plánovaným ekonomikám východního bloku - jenže tam šlo ve skutečnosti o vojenské ekonomiky ruského imperiálného typu, které řešily momentální požadavek své éry na maximalizaci výkonu těžkého průmyslu (který koneckonců vždy řešily všechny ekonomiky orientované na zbrojení - nejen ty nominálně "socialistické"... jednou z nejdrastičtějši zdaněných ekonomik v historii byla mimochodem americká ekonomika v 50tých letech 20.století...). Určitý následný "degrowth" východního bloku tedy nebyl řízený, ale byl spíše nechtěným vedlejším výsledku kolapsu těch plánů. (paradoxně 90tá léta u nás byl lunapark, poháněný levnou elektřinou z hnědého uhlí, které jelo na maximum právě v důsledku megalomanského plánování předchozích desetiletí...)
Obecně: i pokud ekonomiku nereguluje politický záměr demokraticky fungujícího státu, tak to nezamená, že nám nikdo neplánuje a nereguluje život. Život nám plánují investoři, kteří na trh vrhají produkty, u kterých nabídka následně indukuje poptávku. Představa, že úředník plánuje vždy špatně a investor naopak nějak altruisticky je pouze naruby převráceným Misesovým odhalením, že státní úředník neusiluje o žádné "objektivní dobro", ale skrytě prosazuje stejně sobecké zájmy, jako soukromý investor. Úředník by měl uvažovat altruisticky, leč často má jeho působení úplně jiný efekt; investor v klasickém liberalismu uvažuje sobecky, jenže v konkurenci ostatních investorů prohrává; tím sice v ekonomice vzniká nějaká evoluce a růst skrze přežití životaschopnějších konceptů, jenže v rámci této soutěže vyprodukované odpadky (včetně ultimativního uber-odpadu ve formě emisí CO2) postupně zaserou obecní pastvinu...
Obecně zde máme problém s rozdílným pojetím úkolu obce v americkém a evropském pojetí, kdy v evropském pojetí je úplně normální, že třeba obce mají nějaké územní plánování a očekávají pak podobné funkce i od státu jako od celku. V americkém pojetí teprve obec, která je celá soukromě vlastněná (ano, i takové právní formy tam existují - pak zkrátka funkci starosty a městské rady vykonává majitel), může něco centrálně plánovat, a jinak v anglosaském pojetí vlastnictví si vlastník pozemku může kdekoliv postavit mrakodrap nebo důl (a podle toho to pak taky trochu vypadá....).
Do diskuze o tom, zda klimatickou krizi má vyřešit spíš osvícený centrální "socialistický" stát, který přijme zeleno agendou za svou, nebo zda ji lépe vyřeší osvícený "libertariánská" miliardář-oligarcha, který centrálně naplánuje ideální řešení z pozice majitele, bych rád vstoupil s alternativním pojetí, kdy "degrowth" se může týkat třeba nějaký spin-offů dobrovolné skromnosti, tedy v podstatě demonetizace podstatné části individuálních i společenských aktivit. V podstatě zatímco v tradičním pojetí se ekonomické vztahy týkají pouze alokace vzácných zdrojů, tak životní styl nás tlačí ke společnosti umělé vzácnosti, k vytváření placených služeb pro placené služby samotné - i tam, kde vlastně scarcity neexistuje. Politickou propagandu nahrazuje komerční reklama a vytváří nové formy konzumu.
Obecně, pokud lidé naleznou způsoby, jak trávit čas, aniž by přitom soutěžili v konzumaci vzácných zdrojů, tak by ekonomické tlaky mohly slábnout. Tohle může a nemusí být infrastrukturní problém (moje životní téma bylo vymyslet, jak zpřístupnit lidem internet v podstatě i bez infrastruktury, což se nakonec v budování infrastruktury zákonitě zvrhlo, takže zase vím svoje o tom, jak cesta do pekel bývá dlážděna nejlepšími úmysly...)