PULNOC:
k té teorii o změně systémové, která je podmíněna změnou individuální:
částečně ano, ale ne zcela jednoduše a přímočaře.
jednotlivci (my všichni, ale vnímáni samostatně) jsou silně zapojeni do systemových jednání celé společnosti (my všichni, ale chápáni jako celek). Jednání společnosti obsahuje i určité opravné a zacelující mechanismy. To znamená, že Systém díky svým silným společenským narativům, zvykům a ideologiím dokáže bez problémů pohltit a neutralizovat nějaké malé anomálie a extrémní jevy (extrémní = výrazně jiné, vybočující z "normality" systému). Normalita zde neznamená nějakou "pravdu nebo kvalitu" Normalita je spíš něco nejběžnějšího, mainstreamového.
Mainstreamová společnost má tendenci ke stále větší normalizaci, tedy jednat co nejvíce "soběpodobně" a díky tomu v rámci tohoto systému jednat "předvídatelně" a tedy i "bezpečně". (uvozovky jsou vskutku na místě) Že to nemusí být bezpečné, víme. Je to narušitelné náhodnými extrémy jsoucími mimo tuto normalitu. Například psychopaty. Bezpečná je spíše kompatibilní rozmanitost=diverzita v rámci systému.
Aby se změnilo něco zásadně, tedy došlo k nějaké změně paradigmatu, musí se tak stát buď vnějším vlivem (zde myšleno např, dopad asteroidu a podobné silné vlivy, většinou destruktivní) nebo vnitřním vlivem, což je rekonfigurace společnosti svým vlastním chtěním, svou vůlí a svým úsilím. To může být taky destruktivní, což není cílem, ale i konstruktivní, což je cílem.
Už je poměrně dobře odpozorováno, že se to nestane nějak spontánně a nestane se to homogenním způsobem v celé společnosti naráz a rychle. Tak to nefunguje.
Může se to stát zhruba jako když plíseň prorůstá jogurtem, tedy z nějakého ohniska a postupně to obsazuje ostatní prostor. Jen je k tomu potřeba dost živných podmínek. A čas.
Abych se držel tématu, tak je potřeba mít ve společnosti:
- několik procent klíčových osobností, kteří mají jednotný silný narativ a mají účinný dopad na další okruhy lidí kolem sebe.
- podmínky ve společnosti, které umožňují těmto lidem existenci, tzn. že společnost je v zárodku nezlikviduje (i když s nimi třeba nemusí hned souhlasit) K tomu je potřeba právě hluboce zakořeněný pojem demokracie, úcty k odlišnému, ale zároveň i povědomí o dalších výrazných hodnotách které společnost potřebuje. Pozitivní vztah k realitě, k prostředí, k času a kontinuitě.
- těchto pár procent (možná 5-8%) klíčových osobností je schopno spustit masové změny... nezávisle na tom, zda jsou bohatí, zda jsou úspěšní měřítky většinové společnosti, nebo zda mají "objektivně pravdu"... jejich poselství ale musí dávat smysl prvním následujícím.
Nepodaří se to jen věřením v to, že když se dostatečné množství obyčejných lidí bude chovat sobě-podobně, že se tím nco změní. Ne, takto to může vypadat jako jednoduchá dedukce na základě statistiky, ale lidská společnost je složitější, než že by byla popsatelná jednoduchou statistikou. Proto soběpodobné chování ještě není automatická záruka úspěchu při konání změny.
Je tu mnoho zpětných vazeb a posilujících vazeb, takže to prostě tak nejde dedukovat.
Je potřeba mít těch pár procent klíčových osobností, které jsou schopny "změnit svět". A to je ten PROBLÉM.
Nikdo neví jak to dokázat, příručka a step-by-step návod pro TADY A TEĎ neexistuje.
Nejbliží potenciál něco dokázat, bohužel mají.... psychopati :(