GRANTORINO: mam to opačně:)

FINSON: tak ja říká
GRANTORINO:. Omáčku rozmixovat, povařit, dochutit a když vychladne tak na 60 st. Pomalu nalít smetanu pokojové teploty.

Méně nechylna na srážení je 30%, a dáš jí polovičku i méně než 12%.

FINSON: nevím, jestli to je tím, ale když tam dáváš smetanu, už se to nesmí vařit potom, jen tam tu smetanu zamíchat. Vařením i krátce, se ti zdrcne....

FINSON: To je ještě ta lepší varianta. Máti jednou dostala srnčí a udělala z něj svíčkovou. Svíčková vypadala krásně a chutnala skvěle, jen jaksi mírně řečeno nevoněla. Ba přímo páchla.

Jak se ukázalo, matka darovanou zvěřinu neodblanila, což se ukázalo být jádrem problému.

Nikdo z rodiny to nejedl.

Až na mě. Já jsem ofc věděl, že pachy vnímáme nosem a při ucpaným nose a dejchání krkem žádný pach cítit nelze. Dal jsem si tedy vždycky před jídlem na frňák plaveckou svorku a měl jsem od zápachu svatej pokoj -> profit :)

... a já dostala hroznou chuť na hrachovku :)

Několikrát jsem se snažila o zapečenej lilek, aby chutnal jako od jedné paní na Korfu. Konečně jsem to vynalezla. Včera jsem ho skoro spálila v horkovzdušné fritéze se solí a oliváčem, na pánvi jsem nechala v másle rozvonět sekané byliny ze zahrady a česnek, pak jsem tam kydla pixlu rajčat, trochu dosladila, dosolila, dopepřila a dlouze redukovala. Tak se z nich stala ta intenzivní věc, jak v Řecku. Dnes jsem tím jen lilky natřela, posypala fetou a šup do HF. K tomu je a talíři ještě trochu ochucenýho kuřecího masa z vývaru, aby se neplýtvalo. :-)
Polívka z chřestu a dalších zelených věcí, dosolená zbytkem fety.

Zajímavý, jak to zůstalo zelený.

Celá kuchyň zakydaná sádlem jak na zabijačce, ale fritky z šalvěje a kadeřávku stály za to.

DOCKINEZ: Natahnes haluskovy testo na prkynko a po kouskach odkrajujes do horky vody. Jde to celkem rychle

Marek Eben v jedný ze svejch písniček zpívá „Není doma vždycky všechno tak, jak by si člověk představoval“.

A taky že jo. Chtěl jsem dělat halušky, ale cedníkem na halušky nedisponuju, takže když jsem viděl tu strašnou dardu hotovýho těsta a jeho konzistenci, rychle jsem opustil představu tvorby halušek čajovejma lžičkama nebo obyčejným struhadlem, udělal rychlý manažerský rozhodnutí a změnil cíl na chlupatý knedlíky.

Na fotce s domácí brynzou a vyškvařeným domácím salem, tj. nasoleným hřbetním sádlem.

A samo se dostavil tzv. haluškovej efekt, tedy že si nandáte zdánlivě malou porci, ale už ve třetině cejtíte, že se dneska přejíte.

Chtěl jsem ještě vařit demikát, ale nechám to na později, protože teď se nemůžu hnout a budu to muset s rodinkou rozchodit na sobotní procházce.

Každopádně dobrou chuť, ať už dneska máte cokoliv, přátelé.