Dotaz do pléna (a malý trigger warning), děláte tu někdo potenciálně traumatizující výzkum? Jak přistupujete k duševní hygieně a obecně jak předcházíte psychologickým následkům při práci s materiály drastického obsahu?
Shodou okolností se ke mně dostalo toto
https://www.bellingcat.com/resources/how-tos/2018/10/18/prevent-identify-address-vicarious-trauma-conducting-open-source-investigations-middle-east/ a nepříjemně mě překvapilo, že mě vlastně nikdy nikdo o rizicích obdobné práce nepoučil ani jako studenta, ani jako doktoranda. Vyučující se mnohdy naopak ztotožňovali s agresory (zdravíme pražské trestaře a experty na římské právo), a celkově začínám mít pocit, že důsledky tohohle zanedbání nejspíš přispěly i k slušnému vyhoření po dokončení PhD studia a vlastně až nějaký článek o Iris Chang mě poprvé tak nějak upozornil, že to nemusí skončit jen vyhořením. Tak chci změnit způsob práce i do budoucna, a případně dát i doporučení studentům, protože např. v oblasti mého výzkumu je ten potenciál pro sekundární traumatizaci docela vysoký.